Sankce, inflace i těžké ztráty na frontě značně doléhají na Rusko. Analytici přesto upozorňují, že situace ještě nedosáhla bodu, který by Kreml donutil změnit postoj, a Putin se nadále domnívá, že konflikt se vyvíjí v jeho prospěch.
Po úterním pětihodinovém jednání mezi ruskými a americkými vyjednávači se neobjevil žádný průlom, který by posunul téměř čtyři roky trvající plnohodnotnou válku na Ukrajině blíže ke konci. Prezident Vladimir Putin před samotným jednáním naopak prohlásil, že je Rusko připraveno jít do války i s evropskými zeměmi, a při své návštěvě Indie zopakoval, že Moskva získá Donbas „za každou cenu“ – vojensky či jinými prostředky.
Z posledních kroků Kremlu tak vyplývá, že ze strany Ruska není za současných podmínek viditelný zájem konflikt ukončit, na což již dříve upozorňovali i někteří analytici. Co by ale mohlo Moskvu k ukončení války skutečně donutit?
Podle deníku New York Times bude rozhodující následující vývoj ruské ekonomiky a situace na bojišti. Rusko se v obou oblastech potýká se značnými potížemi, ale podle analytiků nejsou natolik kritické, aby Spojeným státům poskytly zásadní vyjednávací páku při mírových rozhovorech.
„Jsou momenty, kdy se Putin pravděpodobně cítí pod tlakem, ale žádný z nich zatím nedosáhl bodu, kdy by měl pocit, že musí učinit rozhodnutí nebo že mu docházejí možnosti,“ cituje New York Times odbornici na Rusko Fionu Hillovou.
Americké sankce zasáhly příjmy z ropy
Ačkoliv Putin i další ruští představitelé tvrdí, že ruská ekonomika i ozbrojené síly jsou dostatečně silné pro pokračování bojů, nejdůležitější finanční zdroje Kremlu jsou pod tlakem. Po říjnovém zavedení amerických sankcí na energetické giganty Roněfť a Lukoil vybrala vláda na daních od producentů ropy téměř 10 miliard dolarů, tedy o 27 procent méně než ve stejném měsíci loňského roku.
Klesající příjmy z ropy tak značně zasahují financování ruské válečné mašinérie, přesto však do Kremlu stále proudí obrovské příjmy z energetického průmyslu. Podle předsedy Eurasia Group Clifforda Kupchana by citelnější pokles ruských příjmů vyžadoval mnohem tvrdší kroky, včetně zablokování prodeje Číně, která je největším odběratelem ruských energií. Takový scénář je však velmi nepravděpodobný.
Další potenciální tlak by mohla představovat bankovní krize. Obrovské vládní výdaje na zbrojení vyhnaly inflaci na vysoké hodnoty a centrální banka ji tlumí vysokými úrokovými sazbami. Ty dopadají jak na velké ruské firmy, tak na běžné spotřebitele.
Výsledkem je mimo jiné pokles prodeje dražších položek, například automobilů. Největší ruská automobilka AvtoVAZ, výrobce vozů Lada, proto přechází na čtyřdenní pracovní týden a snižuje produkci o 40 procent.
Podle ruského ekonoma Konstantina Sonina z University of Chicago však Rusové kvůli ekonomickým problémům do ulic nepůjdou – a to i přesto, že kritika hospodářské situace se v omezené míře projevuje i ve státní televizi.
Putinovi vyhovuje vleklá opotřebovávací válka
Na vojenské frontě Rusko pokračuje v pomalém postupu, který je však vykoupen vysokými lidskými ztrátami. Ruské síly kontrolují přes 19 procent ukrajinského území (včetně Krymu) – asi o jedno procento více než před dvěma lety. Letos je však jejich postup nejrychlejší od roku 2022.
Nezdá se ale, že by vysoké lidské ztráty jakkoliv ovlivňovaly ruské postoje při mírových jednáních. Vysoké náborové příspěvky navíc zajišťují dostatek nových rekrutů, kteří nahrazují téměř 30 tisíc padlých měsíčně. Podle vojenských analytiků se Rusku rovněž daří oslabovat ukrajinskou převahu v oblasti dronů tím, že malé pozemní týmy likvidují jejich operátory.
Rusku ale nadále chybí dostatečná koncentrace vojáků a těžké techniky k dosažení výraznějšího průlomu. Přesto se zdá, že vleklá opotřebovací válka Putinovi vyhovuje. Pokud nedojde k zásadním změnám – ať už na bojišti, nebo v ekonomice – bude Moskva schopná v konfliktu ještě dlouho pokračovat.
