Alfa samci pod lupou. Dokumentarista Louis Theroux zkoumá byznys s mužskou frustrací – Aktuálně.cz

Louis Theroux si během tří dekád vypěstoval specifickou dokumentaristickou metodu. Obvykle stojí na kraji záběru, rozpačitě se usmívá a pokládá lidem otázky, které znějí naivněji, než ve skutečnosti jsou. Postupně se mu díky tomu daří odkrývat logické trhliny v přesvědčeních osob, které si často neuvědomují, jak absurdně mohou působit. V novém dokumentu Louis Theroux: V nitru manosféry vstupuje britský novinář na území, kde daná metoda naráží na své limity.

Posilovna, hodně peněz a žena jako ozdoba

Manosféra – volně propojená síť online tvůrců a influencerů – je totiž založená na permanentním sebeodhalování. Misogynie, antifeminismus i antisemitismus zde nepředstavují nešťastné přeřeknutí, ale základní komoditu, která je online fanouškům prodávána. Dřív Theroux čekal na moment, kdy člověku před ním spadne maska. Tentokrát se ocitá ve světě, kde zdánlivě žádné masky neexistují.

Manosféra sama sebe prezentuje jako hnutí osobního rozvoje. Motivační videa o posilování a vydělávání peněz jsou prokládána agresivními poučkami o genderových vztazích. V jádru stojí jednoduchá teze: feminismus prý narušil přirozený řád a mladým mužům vzal místo ve světě. Influenceři, na které se Theroux zaměřil, slibují naopak návrat k řádu – a spolu s ním finanční úspěch, sexuální dominanci a status „alfa samce“.

Theroux se v devadesátiminutovém dokumentu potkává s několika výraznými představiteli této ideologie. Harrison Sullivan, vystupující pod pseudonymem „HSTikkyTokky“, je livestreamer, který skoro každou mezilidskou interakci proměňuje v monetizovatelný obsah. Myron Gaines napsal knihu s všeříkajícím názvem Why Women Deserve Less (Proč si ženy zaslouží míň) a do svého podcastu pravidelně zve mladé ženy, aby je veřejně ponižoval.

Další postavy, jako Sneako nebo Justin Waller, kombinují byznysovou rétoriku s konspiračními teoriemi o „matrixu“ – systému institucí a elit, který muže udržuje poslušné.

Jejich ideologie má několik neměnných bodů. Ženy jsou zároveň idealizovány i znevažovány. Získávají hodnotu díky své kráse a sexualitě, ale zároveň jsou vnímány jako méně rozumné a emocionálně nestabilní. Monogamie je závazkem pro ženy, ne pro muže. Genderová rovnost zapříčinila civilizační úpadek. Gaines například popisuje svůj vztah jako diktaturu, v níž k intimitě dochází pouze tehdy, pokud to muž velkoryse dovolí.

Inflační spirála rasismu a bigotnosti

Bylo by snadné se těmto figurkám vysmát jako excentrickým provokatérům. Dokument se ale snaží pochopit, proč mají tak velké publikum. Jejich obsah je konfrontační, jednoduchý a dokonale přizpůsobený algoritmům sociálních sítí. Pobouření představuje měnu. Každý výrok musí být ostřejší než ten předchozí. Theroux sám to nazývá inflační spirálou rasismu a bigotnosti.

Při osobním setkání přitom influenceři nejsou zdaleka tak suverénní jako online. Muži, kteří na internetu mluví o nutnosti drtit soupeře, působí naživo spíš nejistě a podezíravě. Několikrát se na jejich straně objevuje obava, že Theroux připravuje „hit piece“, tedy portrét, který je má poškodit. Ironií je, že většinu názorů, které by je mohly kompromitovat, už dávno sami zveřejnili ve svých videích.

Uvedená performativnost představuje pro Therouxe zásadní problém. Jeho styl funguje nejlíp na lidi, kteří si vlastní absurditu neuvědomují. Manosféra je však jedno velké divadlo. Sullivan dokonce během natáčení párkrát zapomene, že nejde o jeho vlastní livestream, a začne mluvit přímo do kamery. Jeho spolupracovníci zároveň živě streamují, jak probíhá natáčení Therouxova dokumentu, čímž vzniká zvláštní mediální labyrint. Dokument o influencerech je okamžitě proměňován v obsah pro jejich publikum.

Theroux má sklon své respondenty polidšťovat, hledat vysvětlení v psychologii. Vrací se proto k rodinnému zázemí influencerů, často vyrůstajících s nepřítomným otcem nebo labilní matkou. Tento humanizující aspekt je cenný, ale zároveň vyvolává otázku, zda není příliš zjednodušující vysvětlovat misogynii osobním traumatem. Ideologie má vlastní logiku a nutně nepotřebuje diagnózu.

Dokument díky této myšlenkové otevřenosti každopádně postupně získává širší záběr. Vychází najevo, že nejde jen o několik exotů za mikrofony, ale o dalekosáhlejší sociologický a technologický fenomén. Algoritmy sociálních sítí systematicky zvýhodňují obsah, který vyvolává negativní emoce. Ten se následně dostává na obrazovky telefonů milionů mladých mužů. Sociální média podle Therouxe nejen dávají průchod nejtemnějším stránkám lidské povahy, ale aktivně je zesilují a posouvají do mainstreamu.

Film se však nevyhne odvěkému dokumentaristickému dilematu. V závěru Sullivanova matka Therouxe konfrontuje s otázkou, jestli si sám nevybírá témata, která mu zajistí pozornost. Dokumentarista na tento rozpor nemá odpověď. Theroux i Sullivan zjevně hrají roli. Theroux získává další doklad ignorance svého protagonisty, Sullivan zase klipy pro sítě, v nichž „griluje“ slavného dokumentaristu. Oba mohou svým příznivcům tvrdit, že zvítězili.

Therouxův investigativní dokument ale určitě stojí za pozornost. Ne proto, že by odhaloval něco dosud skrytého – většina zúčastněných říká své názory veřejně a bez ostychu. Spíš proto, že ukazuje širší kontext jejich počínání. Možná v jistém smyslu všichni žijeme uvnitř manosféry, když dennodenně využíváme mediální ekosystém, který tuhle toxickou ideologii reprodukuje.