Barevné obrázky, slušná kvalita papíru, ale místy velmi bizarní překlady. Tak vypadal československý prospekt Lady 2106 z roku 1978 vydaný Avtoexportem. O devět let později už bylo evidentní, že doba pokročila. Na barevná auta nezbýval čas a bizarní spojení nahradila strohá fakta.
„Lada – znamená v ruštině OBLÍBENÁ. Oblíbená Vám vždy působí radost… Taková je Lada.“ Úvodní věta československého prospektu k Ladě 2106, tedy vrcholu tehdejšího výrobního programu ruské automobilky AvtoVAZ, nutí k zamyšlení, co jí překladatel vlastně myslel. A není to jediná taková fráze, která se v katalogu z roku 1978, který vydal Avtoexport starající se o vývoz aut z SSSR, objevuje.
Dozvíte se například, že „za volantem Lady pociťujete, že tento automobil vystihuje Vaše přání“. Ať už to tedy znamená cokoliv. Řidič má také při řízení 2106 pocit svěžesti a dobré nálady, no a pokud znáte hodnotu svého času, pořídíte si Ladu. Alespoň to tvrdí další z mnoha sloganů.
Pokud bychom se drželi striktně ve východním bloku, byla Lada 2106 stále jedním z nejlepších dostupných automobilů. Navíc se solidní výbavou a benzinovou šestnáctistovkou o výkonu 57 kW. V Československu ve stejnou dobu začínala běžela „užovky“, v NDR ždímali poslední kapky z popularity trabantů a wartburgů a o polských Fiatech 125p raději ani nemluvě. Snad jen v porovnání se západní konkurencí tříprostorový žigulík o něco zaostával.
Koho by to zajímalo, Lada 2106 stála v té době 76 300 korun. Moc dražších aut socialistické produkce tehdy Mototechna nenabízela: Škoda 110 R stála 66 800 korun, Škoda 120 GLS pak 65 tisíc, Wartburg 353 de Luxe stál 56 300 korun a třeba Fiat 125p se silnější patnáctistovkou 68 400 korun. Naproti tomu takový Fiat 131 Mirafiori přišel na 104 300 korun, Chrysler 180 GS na 98 tisíc korun a třeba Simca 1307 na 115 tisíc korun.
Zmíněnou dobrou náladu však dokázalo auto jízdně sotva vyvolat. Pokud bychom se bavili o Škodě 110 R, pak dejme tomu. Lada 2106 byla zkrátka dobrým autem pro dopravu z bodu A do bodu B, která ještě těžila z původního italského základu. Slova o komfortu na palubě, která se v prospektu také objevují, těm se naopak věřit jistě dá.
Přesto má v sobě dvacetistránkový katalog i cosi z dnešních podobných materiálů. Nechybí třeba výňatky z testů některých automobilových médií. Pozoruhodné je na nich snad jen to, že jde o média západoevropská. Rakouský Motor-Kurier, německý Stern, belgický Le Gide… Někdy ten „kapitalismem prolezlý Západ“ nevadil, zvláště když šlo o to, ukázat se v co nejlepším světle.
Velmi optimisticky působí fotky 2106 v různých barvách, které jste pak na silnicích ale málokdy potkali. Ty, podobně jako vzletné slogany, ale k podobným propagačním materiálům patří, jen ten překlad je zkrátka místy dost úsměvný.
„Na městských ulicích přecpaných automobily je Lada dynamická i ovladatelná. Na vozovce výborně drží dráhu a je nehlučná při jakékoliv rychlosti,“ vyzdvihuje například Avtoexport jízdní vlastnosti ruského vozu. „Jízda v Ladě Vás přesvědčí, že tvůrci tohoto automobilu předem uvážili vše, aby Vaše jízda byla maximálně příjemná,“ pokračuje dále.
A kdyby snad někoho zajímala úroveň výbavy socialistických aut konce 70. let, navíc těch považovaných za „luxusnější“ zboží: „Ke standardnímu vybavení Lady patří elektrické hodiny s osvětlením a automatický zapalovač cigaret, velká odkládací přihrádka (také s osvětlením), popelníky pro cestující předních i zadních sedadel. Opíráte se o loketní opěradla, jejichž tvar odpovídá linii ruky.“ Připlatit šlo za radiopřijímač.
Ale největší výhoda Lady 2106? „Při startování Lady ráno, po jejím stání v nočním 25stupňovém mrazu, můžete být jisti, že motor se spustí tak lehce, jako by vůz byl v teplé garáži.“
Oproti tomu katalog Mototechny z roku 1987, představující Ladu 2107, která 2106 nahradila, už působí mnohem více obyčejně a vlastně nudně. Pryč jsou auta v různých barvách, tady je jen jedno žluté s hnědým interiérem z umělého veluru. 2107 je prezentována jako automobil značky Lada určený pro náročné spotřebitele.
Chybí některé zvláštní překlady, naopak se vyzdvihují prvky, kterými se od ostatních verzí žigulíku 2107 odlišuje: chromovaná maska, stěrače a ostřikovače předních světel, sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou…
Ačkoliv se 2107 vyráběla s různými motory, včetně šestnáctistovky z 2106, Mototechna na sklonku 80. let nabízela jinou verzi: „Automobil Lada 2107 je vybaven známým a osvědčeným motorem z patnáctistovky VAZ 2103, upraveným pro snížení spotřeby paliva a snížení exhalace.“ Výkon byl 55 kW, maximální rychlost 150 km/h a spotřeba 8,9 l / 100 km.
