Inscenace Hrdý Budžes slaví tisící reprízu. Hra podle bestselleru Ireny Douskové získala diváckou popularitu i díky obsazení Báry Hrzánové do hlavní role osmileté Helenky, která ze svého pohledu komentuje život v normalizaci. Tisícáté přestavení je na českých scénách určitě úspěch, i když do rekordmana, jímž je Kouzelný cirkus, Hrdému Budžesovi ještě pár tisíc chybí.

Tisící reprízu uvede 7. května příbramské Divadlo A. Dvořáka, kde měl v listopadu 2002 Hrdý Budžes v režii Jiřího Schmiedta premiéru, hrál se ale i na jiných scénách a při zájezdových představeních. „Nic podobného nikdo z nás tenkrát samozřejmě nečekal a neuměl by si to ani představit. Vnímám to trochu jako nějaký neobvyklý přírodní úkaz,“ podotkla autorka knižní předlohy Irena Dousková, když představení slavilo dvacet let.

Celé více než dvě dekády je Hrdý Budžes spojen s Bárou Hrzánovou, která hraje osmiletou Helenku. Na pozadí normalizace v jednom okresním městě se odvíjí sled trapných příhod, drobných i větších neštěstí, které Helenka nejen prožívá, ale zároveň je s bezprostředností svému věku vlastní komentuje.

Název hry – a předtím knihy – je odvozen od Helenčina omylu. Hrdého Budžese si stvoří jako svého hrdinu, když o něm slyší mluvit v rádiu. Jenže ve skutečnosti jen špatně pochopí verše Stanislava Kostky Neumanna: „Hrdý buď, žes vytrval, žes neposkvrnil ústa ani hruď falešnou řečí.“

Trestní oznámení kvůli „Rusákům“

Hrzánová za tuto roli obdržela Cenu Thálie pro rok 2003. Výrok z její děkovné řeči, že „Rusáci a komunisti jsou svině“, se stal důvodem k trestnímu oznámení. To na herečku podali členové šumperské okresní organizace Komunistické strany Československa –Československé strany práce (KSČ-ČSSP), vedené bývalým důstojníkem Státní bezpečnosti Ludvíkem Zifčákem. Hrzánová ale podle svého vyjádření pouze citovala slova divadelní Helenky. Návrh k trestnímu stíhání byl nakonec stažen, upřesnila později herečka v rozhovoru pro iDNES.

Na úspěch divadelního Hrdého Budžese se pokusila navázat i dramatizace dvou pokračování, které Irena Dousková vydala pod názvem Oněgin je Rusák a Darda. Helenka v nich projde přes gymnaziální studia do středního věku. Obě už se nehrají. A zatímco v Dardě, uváděném v Divadle Na Jezerce, se opět objevila Bára Hrzánová, v prostředním příběhu se na prknech Divadla v Dlouhé stála Lenka Veliká.

Problém s nejúspěšnějšími inscenacemi

Určit, jak si Hrdý Budžes s tisíci reprízami vede v konkurenci dalších tuzemských inscenací, je komplikovanější, než by se mohlo zdát. Žádná veřejně dostupná statistika divadelních repríz k dispozici není, nicméně jistý přehled vede třeba Institut umění – Divadelní ústav (IDU). Data jsou ovšem orientační, protože závisí na návratnosti dotazníkových šetření.

„Divadla k nám nemají informační povinnost. Je to jen jejich dobrá vůle, že data poskytují. Čísla ale nemusejí odpovídat realitě. V průběhu let se například ukázalo, že ne vždy jsou do výčtu zahrnována i uvedení na zájezdech, takže mohou být výsledná čísla zavádějící,“ vysvětluje vedoucí Informačně-dokumentačního oddělení IDU Lucie Čepcová.

Navíc IDU dlouhodobě doplňuje statistiky především na základě údajů od příspěvkových organizací, tedy divadel zřizovaných státem, krajem nebo obcí, zatímco od nezávislých scén je informace o počtu odehraných představení obtížnější získat. Přesto lze říci, že právě komerční a často na turisty zaměřená přestavení dominují mezi porevolučními inscenacemi, jimž se podařilo přesáhnout tisíc repríz. Takových úspěšných her se dá napočítat v řádu jednotek.

Nejhranější Kouzelný cirkus

Na vrcholu je s 6503 reprízami Kouzelný cirkus. I toto oficiálně uváděné číslo je ale třeba vykládat v určitém kontextu. Divadla jsou instituce, které se organizačně různě mění nebo zanikají, i sama inscenace se občas stěhuje po různých scénách.

Kouzelný cirkus – typická ukázka umění multimediální Laterny magiky – je příkladem za všechny. Příběh o putování dvou klaunů získal na působivosti díky nápadu panoramatické pohyblivé plachty nesoucí filmový obraz. Národní divadlo označuje Kouzelný cirkus za nejhranější divadelní kus ve střední Evropě.

Světovou premiéru měl příběh v roce 1977 a hrál se hojně na domácí scéně i zahraničních zájezdech až do derniéry v roce 2022. „Jde patrně o nejdéle hranou inscenaci na našem území, která dosáhla nejvyššího počtu repríz,“ potvrzuje vedoucí archivu Národního divadla Josefina Panenková. Ovšem podotýká: „Je však nutno dodat, že Laterna magika prošla za tu dobu mnoha proměnami včetně svého zřizovatele.“

Začátkem devadesátých let se Laterna magika osamostatnila na soukromý subjekt. „Fungovala v podstatě jako komerční divadlo především pro zahraniční (turistické) publikum. Po jejím znovuzačlenění do struktury instituce Národního divadla od 1. ledna 2010 se stala čtvrtým uměleckým souborem Národního divadla a došlo k provozní i dramaturgické proměně jejího repertoáru. Kouzelný cirkus v něm zůstal až do toho roku 2022. V inscenaci se vystřídaly desítky účinkujících, lze říci i několik generací tanečníků. Pokud bychom Kouzelný cirkus srovnávali s jinými repertoárovými rekordmany, pak jde o nerovné parametry,“ upozorňuje Panenková.

Sluha dvou pánů, ale jen jednoho Donutila

Ke srovnání mezi rekordmany se nabízí Sluha dvou pánů. Inscenace komedie, kterou původně bavil Carlo Goldoni už v polovině osmnáctého století, se bez nadsázky stala legendárním kusem Národního divadla. Nemalou zásluhou Miroslava Donutila, který v titulní roli přihlouplého, a přitom mazaného sluhy Truffaldina odehrál všech šest set repríz, při nichž se k radosti diváků pouštěl do improvizací.

„Dědicové autorských práv respektují přání nedávno zesnulého režiséra této slavné inscenace Ivana Rajmonta ukončit její uvádění v nejvyšší formě a za neopadávajícího zájmu publika,“ vysvětlilo Národní divadlo rozhodnutí stáhnout Sluhu dvou pánů po dvaadvaceti letech z repertoáru. Truffaldino tak zkomplikoval zásnuby svých pánů naposledy o Vánocích 2016.

Mimochodem k repertoárovým stálicím Národního divadla patří o vánočních svátcích Louskáček. Oblíbený rodinný balet na Čajkovského hudbu napočítal dvě stě dvacet repríz, což není rekordní, ale pořád slušné číslo. Vztahuje se na baletní vánoční příběh uváděný od roku 2004 do roku 2015.

„Tuto inscenaci znovu uvádíme od roku 2017, ale protože v mezičase měla premiéru inscenace s jinou choreografií a výpravou, bereme to jako přerušení a od roku 2017 počítáme zase od jedničky (dnes 121 repríz). Nicméně jde o stejnou choreografii a výpravu,“ vysvětluje Panenková i v této souvislosti úskalí spojené se statistikami nejúspěšnějších inscenací.

Napříč časem si vedou dobře Cimrmani i Kočičí hra

Sluha dvou pánů – odhlédnuto od všech podmínek a bráno napříč časem – odsunul už v roce 2008 z první příčky do té doby nejhranější čistě činoherní inscenaci Národního divadla a pravděpodobně i tuzemských divadel. Téměř čtvrtstoletí totiž držela rekord Kočičí hra, komorní maďarské drama, v němž excelovala Dana Medřická. A počet repríz by byl se vší pravděpodobností vyšší, kdyby v lednu 1983 nezemřela.

Role temperamentní Erži, které přítelkyně přebere dávnou lásku, přitom měla patřit k těm, jež Medřickou odsunou na okraj diváckého zájmu. Jako trest za postoj k okupaci ze srpna 1968, po níž herečka vystoupila z komunistické strany. Je jistým paradoxem, že Eržika, tedy postava, kterou hraje, se rozhodla zůstat v komunistickém Maďarsku a na rozdíl od své sestry neemigrovat.

Svébytné postavení mají v reprízových statistkách hry Divadla Járy Cimrmana, které se opakují už několik desetiletí a třeba Vyšetřování ztráty třídní knihy nebo Hospoda Na mýtince nasbíraly už přes tisíc repríz.

Přes pět set repríz mají Rychlé šípy či West Side Story

Obecně se za velmi úspěšné inscenace dají považovat ty, na něž se diváci vrací po několik stovek večerů. K takovým patří třeba adaptace komiksu Rychlé šípy ve Slováckém divadle, kde se pětice vzorných hochů sešla od přelomu milénia více než pětsetkrát. Když se v roce 2016 loučil Viktor Preiss s komedií Brouk v hlavě, psalo se o divácky nejúspěšnějším projektu ve více než stoleté historii Divadla na Vinohradech. Derniérou se stala repríza číslo 363.

Národní divadlo moravskoslezské kupříkladu k úspěšným počítá stále uváděnou hudební komedii Donaha! (Hole dupy). Hra na motivy původně anglického námětu o nezaměstnaných ocelářích, kteří se začnou živit striptýzem, má za sebou sto šedesát tři vyprodaných představení. „Z dob nedávno minulých se ke 127. vyprodané repríze dopracovalo komorní drama Mein Kampf o zvláštním přátelství vídeňského Žida a Adolfa Hitlera, derniéra byla v roce 2019,“ podotýká mluvčí NDM Šárka Swiderová.

Dobře si vedou muzikály. Kupříkladu Městské divadlo Brno vyčíslilo, že tamní West Side Story se na programu udrželo bezmála 650 repríz. Příběh inspirovaný tragédií Romeo a Julie se hrál jedenáct let. Pro srovnání: české nastudování Jesus Christ Superstar se v muzikálové éře devadesátých let opakovalo téměř třináctsetkrát.

Ve světě drží rekord jako nejdéle stále hraná činohra vůbec Past na myši od Agathy Christie. Uvádí se nepřetržitě (s výjimkou vynucené pauzy během pandemie covidu-19) od roku 1952 v St. Martins Theatre v Londýně. Na kontě má už 30 tisíc repríz. 

Podíl.
Exit mobile version