Události, komentáře: Vitalij Jaroševskij o práci ruských nezávislých novinářů (zdroj: ČT24)
V Rusku i přes zákazy, odebírání novinářských licencí, blokování stránek nebo přímo hrozby vězení dál pracují nezávislí novináři. Z období před ruským plnohodnotným vpádem na Ukrajinu ale pokračují ve své práci pouze dvě média. Jedním z nich je Novaja gazeta. „Snažím se o tom nepřemýšlet. Není normální probudit se ráno, dát s kávu a začít se bát,“ říká o novinařině pod tlakem ruských úřadů zástupce šéfredaktora tohoto listu Vitalij Jaroševskij. Zpravodaj ČT v Rusku Karel Rožánek s ním v Moskvě natočil rozhovor pro Události, komentáře.
Novaja gazeta nesmí vycházet papírově, web deníku je v Rusku blokován. Redaktoři ale publikují také na sociálních sítích, streamují na YouTube a vydávají podcasty. „To všechno děláme přes VPN,“ říká Jaroševskij. Měsíčně si Novaju gazetu podle novináře najde milion a půl čtenářů. Provoz deník financuje z příspěvků od podporovatelů, redaktoři částečně pracují zdarma.
Pořád si dávat pozor
„Sledují nás pečlivě, ale my také nejsme žádní nováčci,“ říká Jaroševskij o dohledu ruských úřadů. „Neporušujeme zákon, umíme to dělat v tom směru, který nám nehrozí přímými sankcemi. Nesmíme používat slovo ‚válka‘ v souvislosti s tím, co se děje na Ukrajině. Je to absurdita, ale nepoužíváme ho. Dáváme si pořád pozor.“ Porušením zákona riskují novináři v lepším případě pokutu, v horším vězení.
Nezávislým zpravodajstvím se snaží Novaja gazeta vyvažovat to oficiální. Zdrojem informací je pro Rusy především státní televize. „Jsou celé regiony, kde neexistuje žádný jiný zdroj informací než První kanál,“ podotýká Jaroševskij. K jiným informačním kanálům tak mnozí lidé podle novináře přístup nemají, a často ani další nechtějí. „Myslí si, že všechno je v pořádku, a stačí jim to,“ obává se. „Je to úroveň nenávisti, zloby, pohrdání,“ dodává k obsahu oficiálního vysílání.
„Změna je historicky nevyhnutelná“
Ruský vůdce Vladimir Putin si letos v březnu zajistil již pátý prezidentský mandát ve „volbách“, které nebyly podle expertů ani západních politiků svobodné ani spravedlivé. Jeho podpora u Rusů podle „výsledků hlasování“ přesahuje sedmdesát procent. „Nemůžu to pochopit, to jsem nečekal. V roce 1991 i v roce 1993 jsem viděl lidi na náměstích, v ulicích, kteří bojovali za – nebojím se toho slova – za svobodu,“ říká Jaroševskij.
„Doufám a věřím, že toto skončí. Otázka je ne co, ale jak, a toho se bojím,“ podotýká s tím, že možnostmi jsou revoluce nebo třeba občanská válka. Změna je podle něj historicky nevyhnutelná, uvádí příklad padesátých let, kdy Josifa Stalina vystřídal Nikita Chruščov. „Obávám se, že se toho nedožiju,“ odpovídá ale na otázku, kdy se Rusko stane svobodnou a demokratickou zemí.
Jaroševskij, který mimo jiné studoval a pracoval jako zpravodaj v bývalém Československu, sám v Rusku zůstává. „Nemůžu to tady nechat, nevím proč,“ vysvětluje. S vědomím, že jednou nebude mít možná jiného východiska než ze své rodné země odejít.
