Někteří si v zahradách pěstují houby, které krmí vlastními výkaly. Jiní zas dokážou v případě ohrožení vybuchnout a některé útočníky tak i zabít. Čeští i zahraniční vědci zkoumali látku, která to termitům umožňuje. „Termit se počátku snaží s protivníkem vypořádat kusadly, ale když nic nepomůže, obětuje se pro dobro kolonie,“ říká biolog Jan Šobotník, který se na výzkumu podílel.
Termiti obecně mají tři kasty: dělníky, vojáky a královnu. Existují i nějaké další či přechody mezi nimi?
U termitů to není jako u včel, vos či mravenců, jejichž kolonie je tvořená pouze samicemi. V kolonii termitů jsou rovnoměrně zastoupena obě pohlaví, tedy královna i král.
V hnízdě taky najdete i další vývojová stádia, tedy jedince, kteří neplní žádnou funkci. Například mladé larvy krmené dělníky nebo nymfy, které mají základy křídel a stanou se okřídlenými dospělci.
Dají se najít i takzvaní interkasti. Většinou se jedná o poruchy vývoje, kdy na jednom jedinci vidíte znaky například dělníka i vojáka. Je to vývojová anomálie, která se stává, pokud je kolonie ve stresu. V terénu jsem jich ale za celý život viděl pouze jednotky. Snáze se dají připravit v laboratoři, třeba pomocí hormonální manipulace.
Co rozhoduje o tom, do které kasty se termit zařadí?
Máme jednoznačné důkazy, že každá kasta v hnízdě produkuje látky, které zabraňují larvám stát se členy té samé kasty. To také znamená, že pokud je například v kolonii příliš málo vojáků, zmenší se množství této látky a o to víc vojáků začne vznikat, aby bylo nastoleno optimální zastoupení kasty. V rozrůznění jednotlivých kast však hraje roli i genetické pozadí jedince.
Někteří termiti si v termitišti pěstují houby. K čemu jim krom potravy houbová zahrádka slouží?
Termiti mají nejdokonalejší trávení mrtvé rostlinné hmoty ze všech současných zvířat. Na druhou stranu to houby a bakterie pořád umí lépe. Takže zjednodušeně řečeno, tato skupina termitů rezignovala na své vlastní trávení, ačkoliv stejně jako jiní termiti žerou dřevo či listový opad. Potrava projde skrz střevo, z čehož samozřejmě část živin využijí, ale jejich výkaly jsou pořád dost bohaté, a proto z nich staví zahrádky. A na nich si pěstují specifickou houbu, která produkuje nepohlavní spory, což je významná část potravy těchto termitů.
Jejich plodnice mohou být dost velké, že?
Některé druhy tvoří opravdu velké plodnice, které mohou mít průměr klobouku i tři čtvrtě metru, ale většina z asi 40 známých druhů má plodnice menší. Jsou mimochodem blízce příbuzné žampionům a bedlám. Jsou výborné, chutnají skvěle.
To mě překvapuje.
Vřele je doporučuji, pokud je ovšem poznáte. Když ale vyrůstají trsy plodnic přímo z termitiště, nemůžete se splést. Jednou jsme je našli, uvařili a byly skvělé. Není to žádná novinka, v Thajsku jsem je jedl v restauraci. V Japonsku, konkrétně na Okinawě, si místní panovník nechal již ve středověku přivézt z Číny jeden z druhů termitů, který houby pěstuje, a nechal si je vysadit kolem svého hradu. Na Okinawě žijí dodnes.
Vědci zkoumali sebevražedný enzym
-
Vědci ze skupiny Strukturní biologie v Ústavu organické chemie a biochemie v nedávno publikované studii objasnili, jak výbušný enzym zůstává aktivní v pevném skupenství na zádech termitů.
-
„Vyřešení trojrozměrné struktury lakázy BP76 odhalilo, že tento enzym využívá celou řadu stabilizačních strategií, kterým vděčí za to, že je nejen velmi odolný, ale také plně funkční i v náročných podmínkách panujících v tropických deštných pralesích,“ uvedla Jana Škerlová z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd, která enzym společně s kolegy zkoumala.
-
Termity Neocapritermes taracua a jejich obranou strategii badatelé poprvé zkoumali před lety ve Francouzské Guayaně. Na výzkumu se podílel Jan Šobotník z České zemědělské univerzitě v Praze, který spolupracoval i na nynější studii.
Termit Neocapritermes taracua dokáže v ohrožení vybuchnout a zabít tak svého nepřítele. Proč ale vybuchují jen dělníci tohoto druhu?
Neocapritermes taracua je hlínožravý termit a má jen málo vojáků. Na rozdíl od dřevožravých druhů hlínožraví potravu nesklízí masově, jedná se spíš o aktivitu jednotlivců a malých skupin. Není možné, aby vojáci dávali pozor na každého, a proto u dělníků vznikl nový obranný mechanismus.
Jedovatou látku skladují uvnitř těla jako nejedovatý prekurzor. Mimo tělo skladují specifický enzym, který se dostane do kontaktu s prekurzorem teprve roztržením těla a způsobuje jedovatost finální sekrece. Enzym je navíc sám o sobě lepkavý. Jedovatá látka se tak snáze udrží na těle protivníka, a i když mu neublíží jed, lepkavá látka ho znehybní.
Jak na to reaguje lidská kůže?
Tyto obranné látky jsou dost reaktivní, a když se vám dostanou na kůži, vzniknou na ní tmavé skvrny. Člověka to neotráví, což ale ani mravence či mouchu.
Sekrece spolehlivě zabíjí jiné termity, se kterými Neocapritermes taracua soutěží o potravu. Moucha tedy sice přežije, ale má omezený pohyb, protože se jí slepí křídla. Lepkavost je tedy součást obrany. Dále je dobré vědět, že tělo hmyzu je pokryté chlupy, které posílají do mozku různé signály, třeba o poloze těla. Deformace těchto smyslových orgánů tedy vede ke vzniku falešných zpráv a dezorientaci protivníka.
Jak termit pozná, kdy vybuchnout? Spouští to například stres?
Termit tím zabije i sám sebe, roztrhne se mu tělo. Takže si tento způsob obrany nechává až na poslední chvíli. Z počátku se snaží s protivníkem vypořádat kusadly, ale když nic nepomůže, obětuje se pro dobro kolonie. Mladí dělníci termitů mají málo sekrece a také jim rozhodnutí obětovat se trvá v průměru dvakrát déle, protože jedovatí zkrátka nejsou. Staří dělníci neváhají a tuto ultimátní zbraň použijí rychleji.
Video: Češi zkoumají zajímavý úkaz v termitišti. Královna si bez partnera vytváří své klony (18. 2. 2018)
Badatelé zkoumají neobyčejný úkaz v termitišti. Královna si bez pomoci partnera vytváří své klony | Video: Akademie věd ČR
