Aktualizace: 13.05.2024 15:08
Praha – Obránce David Špaček před devíti roky na mistrovství světa v Praze fandil svému otci Jaroslavovi, teď si jednadvacetiletý vicemistr světa z předloňského juniorského šampionátu v kanadském Halifaxu odbývá v O2 areně sám premiéru na velké mezinárodní akci. Dočkal se jí o tři roky dříve než olympijský vítěz z Nagana a trojnásobný mistr světa, v jehož stopách kráčí. Po sezoně na farmě Minnesoty v Iowě v AHL si užívá domácí vrchol sezony hned na prahu reprezentační kariéry.
„Byl jsem tady 2015 fandit, měl jsem papírovou helmu. Teď si brácha přivezl z Brna papírovou helmu, tak mi to docela připomnělo. Byl to tehdy zážitek,“ řekl novinářům Špaček. Jeho otec byl v roce 2015 v roli asistenta trenéra Vladimíra Růžičky a mistrovství světa doma si zahrál v roce 2004, kdy byl rodákovi z Columbusu Davidovi rok.
Debutoval na konci dubna v přípravném zápase se Slovenskem v Trenčíně, kde pomohl k výhře 4:2 asistencí. V dalším duelu se Slováky v Bratislavě při vítězství 4:1 i skóroval. V zápasech na Českých hrách (Betano Hockey Games) v Brně jej sledovala i rodina včetně šestnáctiletého sourozence Jacoba. Povedl se mu daleko rychlejší přesun od debutu v národním týmu na velkou scénu než otci.
Pro něj byl ve čtvrté sezoně v reprezentací ve 24 letech první velkou akcí legendární zlatý olympijský turnaj v Naganu v roce 1998. „Po Brně, když oznámili nominaci, říkal, že začínám být trochu lepší než on. Byl na oko naštvaný, ale měl radost, že jsem to udělal,“ usmíval se Špaček. „A říkal, abych hrál to svoje, co hraju. Abych si odzkoušel sklo, mantinely a hřiště.“
Co se týká úspěchů, má co dohánět. Otec jako účastník šesti mistrovství světa, tří olympiád a Světového poháru v roce 2004 má vedle čtyř triumfů i bronz z vystoupení pod pěti kruhy v Turíně. „Ale už mám jednu medaili, kterou on nemá,“ připomněl stříbro z juniorského šampionátu.
Kouč Radim Rulík se svým realizačním týmem jej dobře zná právě z úspěšného kádru dvacítek. O nominaci přijel zabojovat hned po skončení sezony Iowy a sen se mu splnil. „Vnímal jsem to, že sezona nebyla nic moc, nepovedla se mi podle představ. Byla první za chlapy. Tak jsem přijel s tím, že je to druhý nádech, a vyšlo to,“ podotkl Špaček.
Vedle Rulíkových asistentů od dvacítky Jiřího Kalouse a Marka Židlického i trenéra brankářů Ondřeje Pavelce se odmalička potkával s Tomášem Plekancem, s kterým jeho otec působil v Montrealu. „Předtím to byl strejda. S některými trenéry si můžeme tykat, ne tedy s panem Rulíkem a Kalousem. Je to trochu zvláštní. Potkávali jsme se občas, když jsme šli s taťkou do kabiny, občas jsme k nim chodili na večeři. Je super, že nás trénuje. Asi koukal, jak jsem teď vysoký, snažím se od něho naučit, co jde, a dává mi informace,“ podotkl Špaček.
O nominaci bojoval i se stejně starým Jiřím Ticháčkem, který byl v dresu Kladna v této sezoně nejproduktivnějším obráncem extraligy. „Jsme kamarádi, byli jsme spolu na pokoji dva týdny. Ale věděli jsme, že ta nominace bude úzká a že to udělá ten, komu se nejvíce povedou zápasy. Nebo jak to trenéři cítí. Tícha vyhrál nejlepšího beka ligy, tak jsem mu gratuloval. Je to super, že není naštvaný a podporuje nás,“ podotkl Špaček.
Důvěru dostal na začátku v první přesilovkové formaci. „Vnímám to pokorně, jsem rád, že jsem dostal šanci být na přesilovce a chtěl bych toho využít, co nejvíc dokážu. Letos jsem to v klubu moc nehrál, ale před dvěma lety, co jsem odešel do Kanady, jsem to hrál. Tam se mi celkem dařilo, měl jsem většinu bodů z přesilovky. Vím, kdy mám vystřelit, kdy spíše nahrát,“ podotkl Špaček.
S hokejem začínal v Montrealu. „Chodil jsem bruslit od tří let, ale pak v Montrealu jsem začal hrát,“ uvedl Špaček a tehdy nevnímal, že má otce slavného hokejistu. „V mládí to člověk moc neřeší. Potěší to, že si lidi všímají, ale občas to může být negativní. Ale nechtěl bych se o tom bavit,“ prohlásil.
Rady považuje za přínosné. „Taťka koukal na každý zápas, dával mi feedback, co se mu úplně nelíbilo, co bych mohl udělat jinak. Probíráme to po každém zápase, to mi pomáhá. Občas je někdy lepší, když mu řeknu, že to nechci slyšet. Po zápasech to taťka nechával být. Když jsem měl fakt špatný zápas, tak mi to řekl, jinak jsme se pobavili až další den. Nechal to plynout,“ prohlásil Špaček.
V paměti má zajímavé okamžiky z otcovy kariéry už od útlého věku. „Pamatuju si, když ho vyměnili do Caroliny a oni pak přijeli do Montrealu, kde jsme bydleli, protože jsme se nestěhovali. A on hned dal gól. To jsem se smál, viděl jsem, jak se taťka raduje,“ prohlásil. Oslavu gólu po vítězném nájezdu v semifinále mistrovství světa v roce 1999 v Lillehammeru proti Kanadě, kdy Špaček hokejkou pádloval jako v kajaku, má nakoukanou. „Babička mi to ukazovala. Kluci mi občas říkají, že jestli dám takový gól, musím udělat kajak. Ale ještě se mi to nepovedlo,“ smál se Špaček.
