Po výhře nad Ostravou už má Slavia jistotu, že vyhraje základní část ligy. Vzhledem k obrovskému náskoku se zdá, že jde jen o statistické potvrzení její dominance, přesto má tento fakt velký význam.
Nejenže přináší jeden bod navíc – jinak řečeno deset bodů už by Spartě na předskočení odvěkého rivala nestačilo, je to především další obrovská psychická vzpruha. Navýšení sebevědomí.
Slávisté s ním nemají žádný problém, ale taková potvrzení jenom pomáhají. Jít do nadstavby z prvního místa je jistě výhoda a slávisté už ji mají.
Trenér Jindřich Trpišovský si pochvaloval, v jakém rozpoložení a při plné síle se mu vrátili reprezentanti z úspěšné baráže o postup na mistrovství světa. Bylo jich celkem sedm. Byli součástí mančaftu, který pronikl po dvaceti letech na světový šampionát. Další pozvednuté sebevědomí, které dokážou přenášet na spoluhráče.
Útočník Tomáš Chorý má neskutečnou bilanci v proměňování penalt v ligové soutěži: osmnáct na osmnáct. Rekord v této kategorii drží legendární ostravský kanonýr Václav Daněk, proměnil jich dvacet za sebou. Já Chorasovi přeju, aby ho překonal, aby opět posunul tento zápis dál a zdůraznil, že se podobné rekordy překonávat dají. Byla by to i výzva do budoucna pro další následovníky.
Choras je proměňuje naprosto suverénně, což potvrzuje i Jindra Trpišovský, který ho sleduje při jejich tréninku. Kope je velmi dobře, žádné čudly, ale rány, navíc dobře umístěné za tyč.
Skvělou práci mu odvádějí spoluhráči, většinou Mojmír Chytil, který si vezme míč a stoupne si na penaltový bod, aby ho nikdo nerozkopal. Mně by takové počínání připadalo pod úroveň, ale je to nyní populární. Chytil tomu tedy zabrání. Choras má čas se během těch dvou minut vyklidnit, může být po ostrém souboji, sprintovém náběhu. Uklidní se a jde na ni.
Pro brankáře je složité ho takzvaně načíst. Používá několik variant, na obě strany i nahoru. Návod na přerušení jeho šňůry je známý a přesto nesmírně složitý. Já bych si připomenul na videu jeho proměněné penalty a snažil se z nich něco poznat. Podle rozeběhu, náklonu těla, jestli je v záklonu či předklonu, když kope pravou nohou k levé tyči, jak vnímá pohyb brankáře.
Tohle ale všichni dělají. Možná bych se nakonec vykašlal na všechny statistiky a intuitivně si vybral jednu stranu, jak bych to v danou chvíli vycítil. A i při dobrém výběru bych nemusel mít šanci. Když dá prudkou ránu za tyč, utáhne ji, po zemi, nebo naopak dosti vysoko, ani postavou nejvyšší brankář, jako Petr Čech se dvěma metry, se k míči nedostane, nestihne tam doskočit.
Ostravský Matěj Chaluš, slávistický odchovanec, svou penaltu neproměnil. Kopnul ji právě v dosahu brankáře, David Kalivoda v televizním studiu dobře vystihl, že dal Jakubu Markovičovi šanci. Přestože skákal k tyči, stihl vrátit jednu ruku. Polovysoká a méně prudká střela dává gólmanům šanci.
Z tohoto pohledu zvolil lepší řešení plzeňský Dávid Krčík, který proti Teplicím napálil míč úplně nahoru, až se odrazil od břevna. Ale už jsem také viděl brankáře, kteří zůstali stát a pak takový pokus snadno lapili.
Kdyby Chaluš penaltu proměnil, hodně by utkání zdramatizoval, Slavii by hrozilo, že o pohodové vítězství nakonec přijde. Je otázka, jestli by Ostrava ještě měla síly, aby soupeře přitlačila a šanci si vytvořila. Slavia je zkušený mančaft, aby si výsledek ohlídala. Ale krok ke dramatu by to byl. Markovič však penaltu chytil a nebylo co řešit.
Karviná přijela na Letnou s hrozbou přísného postihu, který se nad klubem snáší v korupční aféře. Probíralo se, jak to hráče poznamená. Nikdy jsem takovou situaci i nezažil, ani u vlastního týmu, ani u soupeře, jsou to však profíci a musí se soustředit jen na výkon. Sice čtou všechno, vědí, co se okolo děje. Ale na hřišti nemáš ve 35. minutě čas přemýšlet, jestli ti zavřou šéfa klubu a co bude dál. Od toho se oprostí. Hráči navíc prodávají sami sebe.
Přesto se z tohoto pohledu zdálo, že je pro Spartu, která pěvně drží druhou příčku, nejpřijatelnější soupeř. Ale spíš než korupční aféra nahrávalo domácím, že Karviná chce hrát fotbal. Nikomu se nelíbí dobývat pevnou obranu, podstupovat jeden ostrý souboj za druhým. Ostatně si sparťanský trenér Brian Priske se mockrát postěžoval, jak je česká liga náročná a soubojová.
U Karviné návyk všechno řešit fotbalové navíc přechází do velkého rizika. Někteří hráči – vyniká stoper francouzský stoper Samhkou Camara – jsou až z mého pohledu laxní. Asi to mají však takto od trenéra nastavené. Pro diváka je to sympatické, lepší než samé bum-bum a nakopávané míče. Opakuji však – velké riziko.
Sparta byla lepší, měla převahu, i když přežila některé velké šance hostí. Celkově zvládla zápas v pohodě, v 57. minutě si dovolila stáhnout slovenského kapitána Lukáše Haraslína.
Teplický trenér Zdeňko Frťala prohlásil, že na zápas v Plzni, kdy padly čtyři góly v posledních minutách, nikdy nezapomene. Já si vzpomínám, jak v mistrovské liberecké sezoně 2011/2012 jsme doma prohrávali s Mladou Boleslaví, už v nastavené době nejprve vyrovnal Theo Gebre Selassie a Miloš Bosančič vstřelil vítězný gól. Dokonalý obrat, obrovská euforie.
Tu prožívala nejprve domácí Plzeň, pak Teplice. Pro ně má bod velkou cenu. A zaslouží obdiv, jak v záběru všechno nahrnuli před plzeňskou branku. Nelze však opominout, že šlo o velké selhání domácí obrany. Všichni věděli, co přijde: nákop brankáře, vyhraný souboj, nepokrytý hráč. Velké chyby. Nedivím se, že trenér Martin Hyský byl dost rozladěný.
Už několikrát jsem chválil Mladou Boleslav za útočný fotbal, teď se jí vyplatil v Olomouci, když ovšem hodně zlepšila defenzívu. Christophe Kabongo vstřelil dva góly, jeho oslava, kdy jakoby hodí granát do hlediště, mi však připadá hloupá a nepřípustná. Válčí se na Ukrajině, v Iránu, v Izraeli, tohle prostě nejde.
Vzpomínám, že některý tým snad ze Skandinávie měl zvláštní projev radosti, když jeden imaginárně ze samopalu postřílí ostatní. Vůbec mi to nepřipadalo vtipné. V dnešní době plné násilí a ozbrojených konfliktů to není jistě minimálně vhodné.
Hradecký útočník Ondřej Mihálik dvěma góly sestřelil Bohemians. Před několika týdny se trenér David Horejš doslova rozčílil l na fanouška, který Mihálika neustále sprostě urážel. S nádechem ironie se dá říci, že by tomuto podivnému příznivci mohl být vděčný. Mihálika vyhecoval, nejprve svým gólem porazil Baník, teď Bohemku. Odpověděl na urážky tím nejlepším způsobem a mužstvo z toho těží.
