Současný režim v Rusku se pokouší dosadit některé bývalé vojáky z ukrajinské fronty na vysoké posty – mimo jiné i ve státní správě. Podle ruského spisovatele a historika Borise Akunina, žijícího ve Velké Británii, se tyto snahy Vladimiru Putinovi vymstí, protože velká část vojáků trpí psychickými a jinými problémy. Akunin patří mezi nejznámější ruské autory beletrie. Podrobně se ale věnuje i dějinám. V Česku mu teď vychází kniha o historii ruského státu v době Vladimira Iljiče Lenina a Josifa Vissarionoviče Stalina. V Rusku jsou jeho díla zakázaná. Hrozí mu tam patnáct let vězení. Rozhovor s historikem vedla redaktorka ČT Dominika Vřešťálová.
Co si myslíte, jako znalec ruské historie, když posloucháte, jak ruské dějiny interpretuje ruský vládce Vladimir Putin?
Já jsem vyrostl v Sovětském svazu a tehdy se dělo totéž. Proto zažívám silný pocit déjà vu. Všechno se opakuje. Nikoho nezajímá, co bylo ve skutečnosti a co se dělo. Lidé, kteří jsou u moci, se zajímají jen o to, jak mohou využít dějiny ke konkrétním, praktickým a politickým cílům.
Čím si potom vysvětlujete obdiv ke Stalinovi v současném Rusku?
No, to je přece pochopitelné. Putin se snaží obnovit velmocenskou formu státu. A když se ohlíží zpátky v čase, tak nejúspěšnějším příkladem budování velmoci je Stalin.
Velmi mě zaujal úryvek o tom, že po dovršení stalinského teroru bylo 57 procent členů komunistické strany mladších 35 let. Domníváte se, že se současné ruské úřady také pokoušejí nějak omladit elity?
Pokoušejí se vytvořit nové způsoby, jak dosáhnout vyššího společenského postavení. Zdá se, že se Putin velmi spoléhá na lidi, kteří se osobně zapojili do války. Považuje je za svou oporu a právě pro ně se otevírají nové cesty, jak se dostat do nejrůznějších funkcí. Také získávají různá privilegia. Tito lidé se ale vracejí z války s psychickými traumaty. Dopouštějí se vražd a hrozných zločinů, za které je zatýkají. Potom se znovu hlásí jako dobrovolníci do války a znovu tam jdou. Podobá se to časované bombě.
A to ani nemluvím o tom, že současná ruská armáda bojující na Ukrajině se do značné míry skládá z velmi problematických lidí. Do války jdou dobrovolně, jsou to žoldnéři. Jdou bojovat kvůli penězům. Mnozí odcházejí proto, že si nenašli jiné životní uplatnění. Jde především o obyvatele venkovské, chudé části Ruska. Až si projdou touto školou zabíjení, všichni se do Ruska vrátí. Proto si myslím, že Putina s nimi čeká mnoho nejrůznějších dobrodružství.
Když píšete o historii ruského státu, doufáte, že si vaše knihy přečtou spíš cizinci, nebo Rusové?
Já samozřejmě píši pro Rusy, ale mé knihy jsou tam teď zakázané. Ale teď jsem vydal celou svou historii Ruska shrnutou krátce v jednom svazku. Jednoduše ji teď publikuji zadarmo, jednu kapitolu za druhou, na své autorské webové stránce. Rusové, kteří si mé knihy koupit nemohou, si je tam čtou. Podle návštěvnosti webu vidím, že je jich velmi mnoho.
Vaše knihy sledují, jak se komunistická strana měnila v jakýsi monolit. Nakolik se to podobá dnešní situaci v současném Rusku?
Vůbec se to nepodobá. Ani trochu. Protože Lenin na začátku 20. století založil skutečně silnou stranu. Byla skvěle organizovaná a opírala se o mocnou ideologii. Teď nikdo ničemu nevěří a stát řídí lidé, kteří vůbec nejsou mladí a neprosazují žádnou myšlenku. Pokud se zaměříme na debaty v dnešním Rusku, najdeme tam jedinou myšlenku. Spočívá v tom, aby Vladimir Putin zůstal u moci co možná nejdéle.
Jak odolný podle vás bude režim v Rusku, až přijde o svého vůdce?
Varianty (vývoje) jsou různé. První možností je, že zavládne dočasná vojenská diktatura. Ale takové režimy se obvykle dlouho neudrží, protože neumí řídit hospodářství. Druhou možností je, že to bude jako po smrti Stalina, kdy se politické elity z instinktu sebezáchovy pokoušejí nějak přizpůsobit, přibrzdit a znovu to spustit. Ale samotná válka byla osobním projektem Putina a dokonce i jeho nejbližší okolí šokovala a vyděsila. Rusko se teď každopádně nachází ve slepé uličce.









