Michal Sadílek se rozběhl, míč uklidil k tyči a pak se štěstím rozbrečel. V hlavě se mu přitom promítl příběh ze dna smutku a nejistoty až na vrchol blaha.
Před Eurem 2024 si jel s kamarády z národního týmu klukovsky ve volnu na kempu před šampionátem sjet z alpského vršku na tříkolce. Trefil trubku, ošklivě se rozsekal, přišel o účast na mistrovství Evropy a jeho kariéra se ocitla v mlze nejistoty.
Teď proměnil rozhodující penaltu a poslal národní mužstvo i patrně sebe na vysněný světový šampionát.
Pohádka!
„Tohle si vezmeme do hrobu,“ pronesl.
Subtilní středopolař se stal symbolem reprezentačního zmrtvýchvstání.
Nevzdal se, makal, jak to jen šlo, a loni v březnu byl zpátky v nároďáku. V říjnu ze střídačky pozoroval ostudnou prohru českého národního mužstva na Faerských ostrovech. Ještě horší však bylo, že mohl, stejně jako nezaujatí diváci, vidět, že outsider předčil favorizované hosty i herně.
A tak se na lavičce přepřahalo.
Amatérské výběrové řízení vyneslo do pozice trenérského spasitele toho, který zbyl – Miroslava Koubka. Stěžejním krédem čtyřiasedmdesátiletého matadora je disciplína.
Vyžaduje ji na trávníku i mimo něj. Pevný řád a organizace hry jsou pro něj posvátné.
Tímto stylem posunul Viktorii Plzeň opakovaně do play off evropských pohárů. Cestu do nich vydláždil čistými konty.
Michal Sadílek nemohl v Koubkově nominaci chybět. Je to oddaný dělník, který ochotně plní pokyny, nikdy se nezastaví a nastoupí tam, kde to mužstvo podle kouče potřebuje. Klidně i na bekovi, byť je vyučeným středním záložníkem.
Praktik Koubek se držel svých osvědčených zásad i při tvorbě barážového taktického plánu. Srovnal mužstvo do ortodoxního obranného bloku 5-3-2, respektive 5-4-1. Ofenzivní hrozby ponechal na kontrech a standardních situacích, největší zbrani českých celků.
Tuhle medicínu podával během krátkého srazu vyvoleným po vrchovatých lžících. Důkaz, že tahle léčba zabrala, poskytly čtyři góly vstřelené po standardkách, dva zvládnuté penaltové rozstřely a také proměna Patrika Schicka v defenzivě.
„Viděli jste někdy Patrika takhle napadat?“ pochvaloval si sám Koubek.
Čím i největší hvězdy dostal na svoji stranu?
Mixem selského rozumu, životního nadhledu a odbornosti.
„V pravou chvíli dá do placu hlášku nebo bonmot, kterým vás odbourá,“ shodují se ti, co pod Koubkem trénovali.
V tom si jsou podobní s kolegou Karlem Brücknerem, jenž také převzal národní mužstvo až v penzijním věku. Proto si oba hned vydobyli v reprezentační kabině přirozený respekt. Fotbalisté totiž okamžitě poznají, zda kouč ví, o čem mluví a umí to nacvičit.
Výsledkem byla půlnoční euforie nejen na Letné, ale po celé republice. Taky jste slyšeli u sousedů radostné výkřiky do noci, poté, co Sadílek proměnil pokutový kop a definitivně stvrdil americkou misi?
Nyní už však bujaré oslavy opadly. A aby se mohl v létě zapíjet ještě větší úspěch, musí se v následujících dnech a týdnech naopak šéfové podívat na baráž střízlivýma očima. Na co narazí?
Zaprvé na to, že národní mužstvo v premiéře pod Koubkovým velením nikoho neuchvátilo fotbalovou modernou. Nabídlo plejádu dlouhých míčů a soubojů o druhé balony.
Irové a Dánové byli dál v rychlé přízemní kombinaci i v dynamické technice pod tlakem protivníků. Přitom obě země nepatří na rankingu FIFA mezi absolutní šlechtu. Přesto Čechy předčily ve zmíněných kritériích o parník.
Trefně to shrnul v komentáři dánský web tipsbladet.dk. „Dánové vyhráli v počtu střel 22 ku 9 a měli 73 % držení míče. Česká republika nehrála nijak působivě dobře, ale stačilo to na to, aby Dánsko porazila,“ napsal.
A jsme zase u Sadílkovy symboliky.
Pracovitý záložník se v obou barážových utkáních rozdal pro mužstvo, ale jeho útočná invence není na top úrovni. Mizivý počet gólů a asistencí v jeho statistikách (1 branka a 3 asistence v 33 reprezentačních startech) to potvrzuje.
V jeho výbavě jsou skvěle rozehrávané rohové kopy, což demonstruje ve Slavii. Ovšem marná sláva, členové středu pole se neobejdou bez bodů do „kanadského“ bodování.
Ale ihned je nutné dodat, že za to nemůže sám. Také Martin Ödegaard, jeden z nejkreativnějších hráčů současnosti, by měl méně asistencí, kdyby neměl komu nabíjet na smeč.
Tvořivost musí vyplynout z precizně sladěného pohybu celého mužstva bez míče. A tuhle záležitost Koubek ještě evidentně do mužstva nedostal. Do výkopu prestižního svátku na americkém kontinentě to však musí stihnout.
Může se ponaučit od kolegy Karla Brücknera.
Když olomoucký doyen poskočil po fiasku v baráži MS 2002 od jednadvacítky k áčku, oživil ho celoplošným presinkem. Do toho nacvičil několik verzí rozehrávky a kombinačních šablon. Na Euru 2004 byli Češi k nepoznání.
Ze slabého, chaotického mužstva se stal v krátké době válec s nejhezčím a nejmodernějším fotbalem na šampionátu. I když to nakonec necinklo a zábavná jízda měla cíl v semifinále, celý svět se klaněl.
O dva roky později jela česká reprezentace na světový šampionát do Německa již v roli černého koně. Jenže její hra už neměla takový šmrnc.
Proč? Ubylo presinku a ťukesu na úkor nakopávaných míčů na Jana Kollera. Nedvěd a spol. se pakovali z turnaje už po základní části. A nebýt Petra Čecha v bráně, vyfasovali by od Ghany pořádný debakl a ne milosrdnou prohru 0:2.
Takže – šlo to hbitě nahoru i dolů. Přesně podle toho, jak Brückner nejprve předbíhal vývoj a poté začal z tohoto pedálu pouštět nohu pozvolna dolů.
Nikdo netvrdí, že i s hlubším blokem a dlouhými míči na věž na hrotu si nelze sáhnout na pohár, to by nevyhráli Řekové evropský šampionát 2004, nebo Uhrinova parta by nedobyla stříbro na Euru 1996 v Anglii, ale děje se to ojediněle a s vydatnou podporou štěstěny.
Kdo se hodlá trvale nastěhovat do nejvyšších pater, musí se kamarádit s trendy. Na Strahově provedli experti reprezentačního a vzdělávacího úseku fotbalové asociace po Euru 2024 analýzu, kam se ubírá fotbal.
„Klesá průměrný věk mužstev. Zvyšuje se rychlost kombinace a počet přihrávek,“ můžeme se mimo jiné dočíst v závěrech studie.
Jak se tím v praxi řídí reprezentační A-tým?
Trenér Koubek přemluvil k návratu do národního dresu po pěti letech pětatřicetiletého veterána Vladimíra Daridu. Naštěstí pro kouče i mužstvo to nemělo fatální následky.
Počet zkompletovaných přihrávek v duelu s Dánskem? 163 (soupeř 860). O rychlé kombinaci tím pádem nemůže být také řeč.
Koubek je však dost chytrý na to, aby si tohle v klidu vyhodnotil a do Mexika vezl mužstvo s konkurenceschopným fotbalem.
Bylo by hříchem skončit na světovém šampionátu, který byl rozšířen na 48 (!) týmů, už po základní skupině. Stejně jako před dvaceti lety.
