Po titulech, jako je Můj život po životě či Zrušený rok, přichází další spisovatelova osobní bilance, která dokazuje, že život sice nelze naplánovat, ale dá se o něm skvěle psát. Převážně báječný rok vychází v nakladatelství Cosmopolis.
Michal Viewegh se narodil v roce 1962. Po studiích na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze pracoval jako učitel, později i jako nakladatelský redaktor. Je držitelem Ceny Jiřího Ortena a od roku 1995 se živí jako spisovatel na volné noze. V roce 2005 získal za knihu Vybíjená čtenářskou cenu Magnesia Litera.
Více než tři desetiletí patří k nejznámějším a také nejuniverzálnějším současným českým spisovatelům. Na svém kontě má čtyři desítky vydaných knih, zahrnujících nejen četné povídkové sbírky, novely a romány, ale i dva soubory novinových fejetonů, dvě sbírky literárních parodií, dva politické thrillery, dva soubory moderních humoristických pohádek, celkem tři roční deníkové záznamy, a dokonce už i Děravé paměti, vydané u příležitosti jeho šedesátých narozenin.
Řada jeho románů a novel byla zfilmována (např. Báječná léta pod psa, Účastníci zájezdu, Román pro ženy či Román pro muže). Už léta žije ve středočeské Sázavě.
UKÁZKA:
Milý čtenáři,
budeš-li mi to věřit, po vydání tří „pětiletkových“ deníků z let 2005, 2010 a 2020 (původně zamýšlený deník roku 2015 předčasně nahradil deníček roku 2012 s názvem Můj život po životě, popisující ono mizerné období mé roční rekonvalescence po prasklé srdeční aortě) už jsem opravdu žádný další deník neplánoval. Psal jsem povídky, novely a romány a u příležitosti svých šedesátin jsem sepsal (a následující rok i vydal) také paměti… Jenže když jsem v prosinci loňského roku dostal od své sázavské sousedky Zuzky tyrkysově modrý kalendář na rok 2025, zničehonic mě napadlo, že bych to s dalším deníkem mohl možná aspoň zkusit. Přestat můžu přece vždycky…
