Většina tak nedá ani 400 metrů – Aktuálně.cz

„A umí to ještě rychleji. Je to úplně mimo lidské chápání,“ usmívá se přední český běžec Patrik Vebr, který pro Aktuálně.cz zkusil Kiplimův výkon z Lisabonu rozebrat.

27letý Vebr byl v posledních třech ročnících prestižního Pražského půlmaratonu vždy nejrychlejším Čechem.

V blízké budoucnosti by rád zaútočil na letitý národní rekord, nicméně s osobním maximem 63:24 se o dva roky mladšímu Afričanovi dívá na záda s odstupem více než šesti minut.

Jedním dechem ale dodává, že raketově se zlepšují i Evropané.

Co říkáte na Kiplimův světový rekord a na to, že je možné běžet půlmaraton tak rychle?

Je to úplně neskutečné… Na druhou stranu mě ten čas až tak nepřekvapil, protože právě Kiplimo běžel před rokem dokonce čas 56:42. Akorát tehdy mu rekord neuznali, protože běžel moc blízko za pořadatelským autem. Teď má rekord 57:20, ale umí tu vzdálenost i o 40 sekund rychleji.

Aktuálně zlepšil světový rekord o 10 sekund. Co by znamenalo, pokud by čas právoplatně stlačil o dalších 38 sekund?

To už je úplně mimo lidské chápání. Ale teď mě překvapila jiná věc.

Jaká?

Že zaběhl světový rekord zrovna v Lisabonu. Někdy tam elitní běžci běhají spíš podprůměrné časy. Je to podél pobřeží, velkou roli hraje vítr. Spíš mě překvapilo tohle. Letos tam ale úžasné výkony zaběhli i ostatní.

Jak byste okomentoval ďábelské průměrné tempo 2:43 na kilometr?

Tady záleží na úhlu pohledu a na minulosti běžce. Kiplimo přišel z kratších distancí, stejně jako to měl Keňan Eliud Kipchoge (někdejší světový rekordman v maratonu, pozn. red.). Běhali kratší tratě a z nich mají obrovskou rychlostní rezervu. Závodili na patnáctistovkách nebo pětkách, kde to tempo bylo razantně rychlejší. Dokázali běhat poslední kilometr v závodě třeba za 2:20. Takže tempo na půlmaraton je pro ně rychlejší běh, ale ne žádný sprint. Pro nás je to nepředstavitelné, ale oni mají to tělo uzpůsobené tak a jsou vytrénovaní tak, že se v tom cítí komfortně.

Pro ně jde „jen“ o to, aby dané tempo udrželi?

Ano, ta rychlostní rezerva je v tom strašně důležitá. Pro dlouhé závody jako půlmaraton nebo maraton potřebuje mít člověk naběháno spousty kilometrů, musí mít aerobní základ. Ale bez toho, aniž by uměl běhat rychle, se to takhle propojit nedá.

Když se bavíme o tempu 2:43, většina amatérských nebo i výkonnostních běžců nezaběhne tak rychle ani ten jeden kilometr, ne?

(úsměv) Je to tak, a kdyby jeden kilometr… Podle mě většina běžců nezaběhne v tak rychlém tempu ani 400 metrů.

Znamenají pro vás štrekaře tyto časy na kilometr klíčový údaj?

Je to důležitý údaj i v tréninku. Každý víme, na co zhruba chceme trénovat, a už v tom tréninku se snažíme vyběhávat v cílovém tempu. Když trénuju na půlmaraton, funguje to tak, že běhám intervaly – třeba čtyřikrát pět kilometrů nebo čtyřikrát čtyři kilometry v tom cílovém tempu. Člověk se v něm snaží dostat do co největšího komfortu. U Kiplima hraje roli také to, že je zvyklý trénovat ve vysokých nadmořských výškách. Když pak závodíte u moře, tělo se chová jinak.

Jakým tempem vychází váš osobní rekord v půlmaratonu?

Můj osobní rekord 63:24 vychází přesně na tři minuty na kilometr. Myslím, že do budoucna bych se dokázal proběhat na tempo 2:55. Celkové časy hluboko pod 60 minut jsou ale úplně z jiného světa. Překvapuje mě, jak enormně se v poslední době posouvají bílí běžci.

Jsou schopni běhat půlmaraton pod hodinu?

Ano, Švéd Andreas Almgren zaběhl vloni na podzim evropský rekord 58:41, což je od Kiplima sice minutu a 20 sekund, ale Evropané nebo i Američané se přibližují. A zrovna Almgren je taky případ, který začínal na 800 metrech, pak běhal na dráze patnáctistovku, trojku, pětku. Až v posledních letech se přesunul k desítce a půlmaratonu.

Když jsme se bavili o tempu na kilometr, je pro elitního běžce klíčové držet ho po celý závod bez výkyvů?

To ano, zároveň se v poslední době delší závody běhají s „negative splitem“. To znamená, že v první polovině máte tempo o pár vteřinek pomalejší než v té druhé. A v cílovém tempu zrychlujete.

Co se s vámi děje, když běžíte „úplnou hranu“?

Když jste opravdu dobře připravený, což Kiplimo bezpochyby musel být, tak si celý závod užijete. Tam, kde by to mělo bolet nejvíc, což je u půlmaratonu šestnáctý nebo sedmnáctý kilometr, odkud už běžíte přes závit, pak funguje nějaký pocit euforie. Tušíte, že to dopadne. Tady to byl o deset sekund posunutý světový rekord a Kiplimo v té fázi věděl, že nesleví tempo o tři sekundy na kilometr. Do hlavy nastoupí euforie, bolest tolik nevnímáte a není to takový ten boj o přežití.

Máte v současnosti před sebou konkrétní čas na půlmaraton, který byste chtěl zaběhnout?

Teď se konkrétně nepřipravuju vyloženě na nějaký půlmaraton, ale do budoucna je můj největší cíl dostat se pod hranici 61 minut.

To by znamenalo nový český rekord.

Aktuálně ano, ale já teď čekám u půlmaratonu v Česku výrazný vzestup. Připravuje se Damián Vích, který zaběhl výbornou desítku, Martin Zajíc, jenž je nově rekordmanem na silniční desítce, a teď i Honza Friš, který dlouho běhal výborně patnáctistovku. Doufám, že se ve více lidech budeme posouvat k co nejrychlejším časům a širší evropské špičce.

Současný český rekord Jana Pešavy má hodnotu 61:31 a už je více než 28 let starý. Je to pro vás velká výzva?

Rozhodně, je to výzva pro nás všechny, a nejen na půlmaratonu. Český rekord z maratonu je ještě starší, bude to 33 let. Je čas je přepsat.

Na začátku jste zmiňoval, že vás překvapilo místo světového rekordu. Co všechno hraje roli, když jde v půlmaratonu o každou sekundu?

Každý to má trochu jinak, ale kdybych měl já definovat ideální závod, bylo by to v počasí 10 až 12 stupňů. Aby byla rovinatá trať a důležitá je i kvalita asfaltu. Dále samozřejmě bezvětří a co největší konkurence. Proto se pro nejrychlejší časy jezdí třeba do Valencie, kde se sejde světová i evropská elita. Já jsem tam běžel těch 63:24, svůj osobní rekord, a skončil jsem někde kolem 50. místa. Kdekoliv v Česku bych s tím časem vyhrál o pět až deset minut.

Konkurence vás zkrátka více vybičuje.

Ano, navíc to trošičku funguje podobně jako v cyklistice. Když se schováte za skupinku běžců, odpor větru je menší a vynakládáte menší úsilí na potřebné tempo, než když běžíte sám.

Zároveň tvrdíte, že lidské tělo dokáže neuvěřitelné věci, akorát záleží na hlavě, jak je člověk silný. Na co myslet při špičkovém výkonu?

Úplně ideální je nemyslet na nic, dostat se do stavu „flow“ a tak nějak splynout se závodem, nepřemýšlet. (úsměv) Jinak je důležité mít natrénováno a pak závod rozběhnout opravdu tak, na co natrénováno je. Méně zkušené běžce dokáže atmosféra strhnout a zpočátku se jim skutečně běží dobře, protože ten závod je dlouhý, jsou odpočatí. Ale když běží moc rychle, ukáže se to už za desátým kilometrem, kdy dochází energie. Proto se běhá tím „negative splitem“, takže raději to rozběhnout trošku se zataženou brzdou a zrychlit v posledních kilometrech. Z toho jsou pak nejlepší výkony.

Patrik Vebr při svém nejrychlejším půlmaratonu ve Valencii: