Ve čtvrtek Trump řekl, že je pro něj Chameneího syn „neakceptovatelný“ a že chce v čele Iránu někoho, kdo do země přinese „harmonii a mír“. A potom vysvětlil, proč chce, aby Spojené státy měly své slovo ve výběru nového vůdce: „Abychom se tam nemuseli vracet každých pět let a dělat to znovu.“
Naposledy včera ale Trump dal jasně najevo nejen, koho na pomyslném trůnu v Teheránu nechce, ale také, koho by tam rád viděl. A použil příměr z Venezuely, kde americké speciální síly v lednu unesly prezidenta Madura, kterého hodlají v USA postavit před soud za pašování drog.
Venezuelská viceprezidentka Delcy Rodríguezová, která se následně stala prozatímní prezidentkou, okamžitě vyšla vstříc americkým požadavkům na omezení čínského a ruského vlivu v zemi, ukončila dodávky ropy na Kubu, propustila vězněné cizince (včetně Čecha Jana Drbohlava) i některé politické vězně a obnovila prodej ropy do USA za podmínek výhodných pro Američany. Za odměnu ji (a celou „madurovskou“ elitu) nechal Trump u moci.
Něco podobného by vládce Bílého domu zjevně rád viděl i v Iránu. „Ukázalo se to ve Venezuele. Máme tam tu ženu, která je prezidentem, Delcy…, velmi respektovaná, a dělá velmi dobrou práci. Nezapomeňte, že v Iráku jsme vyhodili všechny – policii, armádu, politiky. Nikdo tam nezbyl. A lidi se obrátili k Islámskému státu. A to nechceme. To nechceme. Takže bych tam rád viděl lidi zevnitř. Ono se mluví o synovi šáha, ale ten tam nebyl spoustu let.“
Trump v tomto nepříliš strukturovaném středně dlouhém odstavci poprvé formuloval svou vizi Iránu. Nechce režim zcela zlikvidovat, protože se obává toho, co se stalo po invazi do Iráku v roce 2003. Tehdy Američané zcela zlikvidovali vládnoucí režim Saddáma Husajna, zároveň rozpustili armádu a propustili všechny úředníky spojené s vládnoucí stranou BAAS (Socialistická strana arabské obrody). Činitelé BAAS měli zakázáno kandidovat do politických funkcí.
Výsledkem byl rozvrat, chaos a občanská válka. Trump by naopak rád viděl „model Venezuela“ – stávající režim nechá u moci, ale noví lidé v čele musí být vstřícní k americkým zájmům. To v případě Modžtaby Chameneího, kterému Američané při náletu zabili otce, syna i manželku, ale jen těžko připadá v úvahu.
Zklamaný musí být z Trumpa i syn posledního šáha Kýros Réza Pahláví, který od islámské revoluce a svržení svého otce v roce 1979 žije v exilu v USA. Pahláví se snaží vystupovat jako možný přechodný vládce Iránu po pádu režimu ajatolláhů, který by dovedl zemi k referendu o budoucím státoprávním uspořádání.
Pahláví má určitou popularitu mezi početnou íránskou diasporou, ale není jasné, nakolik by byl přijatelný pro většinu Íránců. Režim jeho otce byl sice prozápadní a snažil se zemi modernizovat, ale proslul brutálními metodami při potlačování politické opozice. Trump o Pahlávím už dříve prohlásil, že sice vypadá mile, ale zemi by měl vládnout někdo z Íránu.
