„Drtivá většina – někdy se uvádí kolem 70 procent, možná i víc – světové spotřeby plynu je na severní polokouli. A tam záleží na tom, jestli je zrovna jaro, nebo podzim,“ vysvětluje Bartoň s tím, že je strategicky výhodné zahájit konflikt právě v období, kdy bude mít polovina planety nižší spotřebu plynu.
„My sice potřebujeme v Evropě naplnit zásobníky na příští zimu, ale jestli to uděláme teď v březnu, v dubnu, nebo třeba až v červnu, na tom zase tak moc nezáleží,“ říká Bartoň.
Ceny plynu ale podle něj už zůstanou vyšší, protože každá válka zvyšuje nebezpečí dalšího konfliktu. Zatímco pro domácnosti se tak prozatím cena nezmění, protože mají z většiny fixní kontrakty, průmyslové podniky platí aktuální cenu – a tu promítnou do vyšší ceny výrobků pro koncového spotřebitele.
Jiná situace platí pro druhou zmíněnou surovinu, ropy je totiž na světě dostatek, jen bude potřeba ji přesměrovat. To však způsobí dočasné zvýšení její ceny. „To znamená dvě, tři, čtyři koruny na litru benzínu. Čili pohybujeme se někde kolem 10procentního zdražení. To je sice špatné, ale není to nic proti tomu, co se děje s plynem,“ hodnotí expert.
Ropu z Perského zálivu je navíc možné ropovodem dopravit přes Arabský poloostrov do Rudého moře a odtud na světové trhy. „U plynu žádná taková zkratka neexistuje a za neprůjezdnou Hormuzskou úžinou se schovává Katar, což je třetí největší producent světového plynu,“ vysvětluje ekonom. Evropská unie (a tím pádem i Česká republika) nicméně získává plyn primárně ze Spojených států.
