Dětství pod stínem jehly
Píše se červen 1963. Na nottinghamském sídlišti Bestwood, v krajině šedých cihel a řadových domů, zastavuje před jedním z nich lékař s brašnou. Nejde o žádnou dramatickou scénu – spíš o rutinu, která se tu opakuje každý týden.
Sedmnáctiletý Harold sedí u postele své matky. Sleduje, jak lékař připravuje injekci a vpichuje jehlu do její paže. Vera Shipmanová trpí rakovinou plic a nemoc ji pomalu ničí. Morfin přináší úlevu. Bolest ustupuje, její obličej se uvolní. A její syn Harold se dívá.
Někteří psychologové později tuto scénu označí za možný formativní moment – Harold byl ze všech dětí matce nejblíž. Tichý, uzavřený, ale mimořádně pilný a ambiciózní student. Když Vera Shipmanová 21. června 1963 zemřela, bylo mu sedmnáct let.
Krátce poté nastoupil na lékařskou fakultu v Leedsu. V roce 1966 se oženil s Primrose Oxtobyovou a později spolu vychovali čtyři děti. Roku 1970 promoval a začal pracovat v nemocnici v Pontefractu. Na první pohled to byl příběh společenského vzestupu. Syn řidiče náklaďáku, který se díky talentu a píli stal lékařem. Pod povrchem se však začínalo rodit něco temného.
