Silná nostalgie po Sovětském svazu, tvrdá realita válečné zrady a naděje v ruskou pomoc. I tak se dá popsat unikátní věznice na Ukrajině určená výhradně pro kolaborantky. Aktuálně se tu nachází zhruba stovka vězeňkyň, které soudy poslaly za mříže za napomáhání okupantům.
Podle webu Kyiv Independent, který místo navštívil, jen v loňském roce vynesly ukrajinské soudy v případech kolaborace více než 1100 rozsudků.
Jednou z odsouzených je i 62letá Nelia Čečeta, která desítky let sloužila státu. Nejprve v sovětské armádě, později u ukrajinské záchranné služby. Dnes si ale odpykává 15letý trest – pomáhala totiž ruské tajné službě FSB, které předávala informace o pohybu ukrajinských vojáků a letadel. I když se u soudu bránila, že její případ je vykonstruovaný, důkazy mluvily jasně proti ní.
Její postoj se nezměnil ani za mřížemi. „Miluji Rusko. Chci jet domů do Ruska. Jsem Ruska,“ prohlásila žena, která se narodila a vyrostla v ukrajinské Doněcké oblasti. Její jedinou naději na svobodu před dovršením 75 let je výměna vězňů, Rusko ale o své někdejší pomocníky nejeví příliš aktivní zájem.
Některé z vězeňkyň svou vinu ovšem přiznávají. Například 61letá Iryna Balan, který během okupace Chersonu pomáhala organizovat nelegální referendum o připojení k Rusku. „Vinu přiznávám, zradila jsem svou zemi,“ prohlásila. Sama prý doufá, že výměna jí pomůže dostat se za synem do Ruska.
Další vězeňkyní je pak 50letá Olena Čujeva. Ta dostala vysoký trest za to, že Rusům posílala polohy ukrajinských jednotek v Doněcké oblasti. Své jednání vysvětluje odporem k modernímu směřování Ukrajiny.
„Miluji Ukrajinu a vždycky jsem ji milovala. Ale už to není to samé, rozumíte? Ukrajina směřuje k Evropě. Mentalita v Evropě je úplně jiná. Narodila jsem se v Sovětském svazu,“ vysvětluje Čujeva. Vadí jí například gregoriánský kalendář nebo sňatky osob stejného pohlaví, které jsou podle ní „proti Bohu“.
Čujeva sice přiznává, že Rusko ostřeluje ukrajinská města a zničilo i její domov, vinu ale přisuzuje ukrajinské armádě, protože se podle ní „schovává za civilisty“. Na otázku, proč chce odejít do země, která jí zničila dům, odpověděla chladně: „Domy se ničí, domy se staví.“
Vedení věznice uvádí, že většina odsouzených má problém se se svými činy vyrovnat. Často tvrdí, že se jen snažily přežít nebo že někdo zneužil jejich důvěry. Podle zástupců projektu „Chci ke svým“ je osud těchto žen varováním pro každého, kdo by o spolupráci s nepřítelem uvažoval.
Ukrajina kromě věznice spustila i speciální projekt s názvem „Chci ke svým“, který umožňuje kolaborantům požádat o odchod do Ruska. V tomto případě se ale nejedná o klasickou výměnu, Ukrajina totiž nemůže legálně vyměňovat své vlastní občany.
Jestliže ovšem Rusko projeví zájem, mohou lidé odejít výměnou za ukrajinské civilisty. Od začátku programu takto zemi opustilo už 170 osob. Rusko ale drží v zajetí podle odhadů kolem 7000 Ukrajinců a o své agenty v ukrajinských věznicích nejeví takový zájem jako o zajaté vojáky.
