Přestože je krátce po volbách a vláda je teprve od tohoto týdne kompletní, tak mám silný dojem, že pokud v minulém volebním období – a tvrdili to někteří sociologové – existovala poptávka po vzniku nové politické strany, tak to bude v tomto volebním období platit ještě víc…
První, co mi přijde důležité, je zdůraznit, co jste právě řekl – jsme na začátku volebního období. A myslím, že většina lidí to tak nevnímá. Týká se to voličů opozice, jejichž část působí, že jsou v panice z toho, jak překotně se některé věci dějí.
Přitom jsme to ale od Andreje Babiše (ANO) mohli čekat – zaprvé to před volbami deklaroval, navíc ho známe z minulé jeho vlády. I tehdy měl snahu vše řešit hned – tady a teď, ideálně během čtyřiadvaceti hodin.
A z druhé strany mají možná nepřiměřená očekávání voliči vládních stran. Jako by si někteří mysleli, že se hned všechno změní a že jim třeba pokud možno obratem po nástupu vlády do jejich peněženek doputují nějaké desítky procent peněz navíc.
Takže existují svým způsobem nerealistická očekávání ze všech stran. Přitom mluvíme o něčem, co tady v minulosti nikdy běžné nebylo, aspoň pokud jde o dynamiku. Jako by se všechno mělo stát hned, jako by volby měly být až zase za půl roku.
A pokud jde o poptávku po nové straně?
To spolu souvisí. Ta poptávka voličů tady je dlouhodobě, otázka ovšem je, kdy má smysl ji začít naplňovat. Přitom z hlediska politické dynamiky tu máme dvě základní pozice: buď je na něco ještě pořád dost času, takže není potřeba to nyní řešit – anebo je už pozdě, a tudíž už není potřeba se tím zabývat.
Nechci tím utíkat z otázky – chci pouze říct, že to má vždycky nějaký kontext a okolnosti. Faktem ale je, že ta poptávka existuje – část voličů by prostě ráda volila někoho, kdo je ještě nezklamal, chtějí volit někoho nového.
Za druhé se ukazuje, že nějaké velké změny v politických stranách nenastaly, byť třeba ODS a TOP 09 mají nového předsedu a lidovce to nejspíš čeká. Ty změny jsou ale pozvolné a pro řadu lidí takřka neviditelné. Třeba Martin Kupka (ODS) – podle nového výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) ho nemalá část lidí vůbec nezná. Totéž platí o TOP 09.
Starostové a Piráti mají zase výrazně obměněné poslanecké kluby, jsou tam noví lidé, kteří teprve hledají svá témata a své místo. Motoristé se topí v řadě svých vnitřních problémů, které navíc řeší poněkud svérázným způsobem. A u SPD vlastně není jasné, kdo je teď její hlavní tváří – občas to působí tak, že by to mohl být Jindřich Rajchl.
Nové tváře tudíž v politice chybí a i to je jeden z důvodů, proč tady vzniká příležitost pro vznik nové strany. Analyticky ale platí, že pokud se to stane, tak je otázka, zda půjde o úspěšný projekt. Z naši zkušenosti víme, že bychom měli být opatrní. Protože byť poptávka existuje, nikdy není jisté, že se nová strana dostane do hledáčku lidí, kteří politiku nesledují tak detailně jako třeba my dva…
Zmínil jste načasování: Martin Kuba ohlásil vznik nového projektu krátce po volbách. A byť zprvu asi bude testovat možnosti svého hnutí Naše Česko v komunálních volbách, pokud jde o ty celostátní, má plné čtyři roky na přípravu a hledání strategie…
Tady platí klasické české přísloví – kdo nic nedělá, nic nezkazí. Takže když někdo v politice něco udělá a někam se pohne, vždycky se najde spousta „moudrých“ lidí, kteří nám vysvětlí, proč to dělat neměl. Ale zároveň politik, když nic nedělá, tak jaksi přestává být politikem.
Takže já si myslím, že to Martin Kuba načasoval dobře. Podle mě s novým projektem přišel hned po volbách kvůli tomu, aby to stihl ještě před kongresem ODS. Věděl, že by tam neuspěl, a nechtěl působit tak, že ze strany odchází jako uražený člověk.
V době oznámení vzniku hnutí se o něm docela hodně mluvilo a někteří lidé ho zaregistrovali a teoreticky jeho volbu zvažují. To ale teď musí udržet po několik měsíců.
Další věc jsou komunální a senátní volby, které se uskuteční letos na podzim. V nich může uspět – v první fázi se tedy soustředí na ně. A pokud by jeho kandidát nebo kandidáti získali mandát v horní komoře, znamenalo by to pro jeho stranu také nějaký příjem. Otázka ovšem je, zda se dokáže výhledově prosadit také v regionech mimo jižní Čechy. To se teprve ukáže.
Někteří opoziční politici tvrdí, že současným lídrem opozice je prezident Petr Pavel. Neříkají nám tím tak trochu, že v opozici není nikdo, koho považují Babiš a spol. za svého soupeře?
Pokud vedou nějaký politický souboj, chtějí ho vést na co nejmenším počtu bitevních front. A pokud je jedna fronta mezi vládou a opozicí a druhá mezi koalicí a prezidentem, z pohledu vlády je přirozené, že chce vést konflikt na jedné hlavní linii. Pro voliče je to srozumitelnější, pokud takto sjednotí své soupeře.
Ale je to pouze strategie vládních stran. V zájmu opozičních stran to není a nemyslím si, že by to tak chtěly. A pokud jde o prezidenta, ten i za minulé vlády ukazoval, že s ní není ve všem zajedno. Viděli jsme celou řadu situací, kdy s koalicí Petra Fialy (ANO) byl ve sporu. A určitě by pro něj ani teď nebylo žádoucí, aby byl označován za toho, kdo stojí v čele opozice.
Jenomže hnutí ANO má podporu 30, možná 35 procent, druhou ODS by volilo nějakých 15 procent voličů. Podobně je na tom STAN. Otázka tedy je, kdo je nebo bude hlavním vyzyvatelem Andreje Babiše, když ho tyto strany neohrožují téměř ani v součtu své podpory…
To se ptáte dobře. I proto, že náš volební systém při takovýchto rozdílech v přepočtu hlasů na mandáty zvýhodňuje velké strany. Ale znova: jsme na začátku volebního období. Opoziční strany teprve hledají novou výchozí pozici, vše je před námi. Třeba ODS se může dopracovat k tomu, že nabídne jiným stranám místa na své kandidátce podobně, jako to udělala SPD.
Protože pokud někdo prohrál na vzniku předvolebních koalic, byla to právě ODS. S ohledem na podporu má o nějakých osm mandátů méně, než by měla mít.
Není to ale spíš tak, že se opoziční strany budou vyčerpávat soubojem mezi sebou, protože tam prostě není lídr, který by skutečně mohl konkurovat premiérovi?
Jistě je to bude vyčerpávat. Ale tak to v demokracii chodí. Budou tam střety, to je samozřejmé. A právě v těch střetech se teprve ukáže, zda zrodí nového lídra. I proto jsem opatrný teď tvrdit, že se něco nestane.
Ostatně, byly to mimo jiné příznivé okolnosti, které nastartovaly politickou dráhu Andreje Babiše. Nebýt zásahu policie na úřadu vlády za Petra Nečase, minimálně začátky hnutí ANO by byly skoro jistě mnohem složitější.
Co čekáte od Jana Grolicha, který bude nejspíš příštím předsedou lidovců?
Obecně je úspěch v regionální úrovni sice dobrý vstup, ale žádnou jistotu vám pro celostátní politiku nedává. Ta přenositelnost je dost nepřímá. I když je fakt, že třeba Vít Rakušan nebo Jan Farský (oba STAN) byli původně také v komunální politice. Sám jsem na něj zvědavý.
Zpět k případnému vzniku nějaké nové strany: pokud by se to skutečně stalo, měla by potenciál čerpat nespokojené hlasy z obou táborů? Tedy jak od stávající opozice, tak od vládních stran, které z logiky věci pro část jejich voličů zklamáním budou?
Jednoznačně si to umím představit. Nebylo by to sice jednoduché, ale možné to je. Zásadní zádrhel – pokud nějaká nová strana vznikne – bude spočívat v tom, aby měla věrohodné lídry. Tři nebo čtyři osobnosti, které budou schopné oslovit voliče z různých koutů politického spektra.
A ještě jedna věc: pomalu se blíží prezidentské volby. Nemůže to být moment, který vnese do české politiky nějakou novou dynamiku?
Za prvé: je pravděpodobné, že pokud bude kandidovat, tak mandát na Hradě obhájí Petr Pavel. A pak samozřejmě platí, že je na prezidentské kandidáty upřena obrovská mediální pozornost. Sice ty volby mohou pro někoho skončit debaklem, na druhou stranu třeba ty minulé Andreji Babišovi otevřely cestu k úspěchu v loňských sněmovních volbách.
V jakém smyslu?
Část voličů ho šla totiž poprvé v životě volit. V tom druhém kole, když už vybírali pouze ze dvou kandidátů, to hodili jemu. Udělali s tím svou první zkušenost a pak to pro ně – aktivně volit Andreje Babiše – už nebylo takové tabu jako předtím.
