„Vláda už se ani nepřetvařuje, že je proevropská,“ říká europoslankyně Markéta Gregorová (Piráti), která se Gruzií dlouhodobě zabývá a je v kontaktu s tamními aktivisty i novináři.
„Skutečně používá tvrdou sílu vůči demonstrantům. A reakce Západu je podle mě nepřijatelně slabá.“
Právě během potlačování protestů loni BBC informovala, že policie mohla do vodních děl přimíchat brombenzylkyanid – dráždivou látku používanou už za první světové války. Pokud by se její použití potvrdilo, šlo by o porušení mezinárodních úmluv.
„Podala jsem kvůli tomu otázku Evropské komisi, zda bude situaci vyšetřovat a zda zváží celoevropské sankce. To, že nebyly zavedeny už kvůli násilí na demonstrantech, je urážka jejich demokratického snažení,“ dodává Gregorová.
Podle Amnesty International policie opakovaně během protestů trvajících již více než rok používala nepřiměřenou sílu. Zadržela stovky demonstrantů a desítky novinářů byly během zásahů zraněny.
Více než 300 zadržených během podzimních protestů uvedlo, že byli vystaveni špatnému zacházení či mučení. Řada případů nebyla účinně vyšetřena a potlačování demokracie pokračuje ve státě na jižním Kavkaze dál.
Zákon o zahraničních agentech
Situace se v Gruzii vyhrocuje již od května 2024, kdy byl přijat kontroverzní zákon o agentech. Situace se ještě zhoršila na podzim téhož roku, kdy se proruská strana Gruzínský sen udržela u moci po vítězství ve volbách.
Ty však byly podle vyjádření nezávislých organizací zmanipulované a poznamenalo je porušování tajnosti hlasování, kupování hlasů nebo zastrašování ve volebních místnostech.
Protesty v ulicích pokračují nepřetržitě od 28. listopadu 2024, kdy úřady oznámily, že pozastavují postup Gruzie směrem k jednáním o vstupu do Evropské unie. Po tomto prohlášení následovaly konkrétní kroky.
Kromě zákona o zahraničních agentech — kopie ruské legislativy, která vyžaduje, aby se nevládní organizace získávající více než 20 procent financí ze zahraničí registrovaly jako organizace sloužící zájmům cizího státu — přijala Gruzie během posledních dvou let více než tucet dalších zákonů, jež jsou podle odpůrců vlády protidemokratické.
V srpnu 2025 gruzínské úřady zmrazily bankovní účty sedmi organizací zabývajících se lidskými právy a občanskou společností v rámci tzv. šetření sabotáže. Tvrdily, že tyto skupiny podpořily demonstranty, kteří v roce 2024 údajně spáchali „násilné činy“ proti policii.
Vláda na konci letošního ledna představila další balík opatření, který má podle organizace Human Rights Watch kriminalizovat přijímání zahraničního financování bez předchozího souhlasu vlády – s hrozbou až šesti let vězení. „Zahraniční grant“ je přitom definován velmi široce, jako jakákoli podpora, kterou úřady vyhodnotí jako snahu ovlivnit veřejnou politiku nebo „určitou část společnosti“.
Součástí balíku je i osmiletý zákaz členství v politických stranách pro osoby, které pracovaly v organizacích označených za subjekty zastupující „zahraniční zájmy“, tedy těch, které získají více než pětinu financí ze zahraničí. Opatření by se navíc mohla uplatňovat zpětně.
Oponenti vládnoucí straně Gruzínský sen (GD) vytýkají, že na ně systematicky zvyšuje tlak, čímž posiluje faktický systém jedné strany před dalším volebním cyklem. Jen na začátku listopadu zahájila prokuratura trestní řízení proti osmi opozičním představitelům na základě obvinění sahajících od sabotáže až po pokus o svržení vlády. Šest z nich, včetně lídrů proevropské Koalice pro změnu a bývalého prezidenta Michaila Saakašviliho, je již ve vězení.
„Cílem je vytvořit systém jedné dominantní strany, která bude mít jen formální oponenty,“ říká gruzínský občanský aktivista Shmagi Samkharadze, který se na protestech podílí od jejich začátku. „Ale rozdíl oproti Rusku nebo Bělorusku je v tom, že společnost je stále velmi mobilizovaná. Lidé se nebojí vyjít do ulic znovu,“ doplňuje.
Gruzínci potřebují hlavně financování nezávislých médií, říká Gregorová
Evropská unie mezitím fakticky zmrazila přístupový proces Gruzie. Kandidátský status tak zůstal spíše symbolickým označením bez praktického dopadu. „Ten status lidem v ulicích nijak nepomáhá,“ říká Gregorová. „Co pomůže, je financování nezávislých médií a občanské společnosti. Jenže každá organizace, která přijme evropské peníze, je doma vystavena dalšímu tlaku a stigmatizaci,“ podotýká.
Gruzínská společnost má reakci Evropy v současnosti za slabou. I přes opakované výzvy organizací monitorujících lidská práva se představitelé Evropské unie podle demonstrantů omezují jen na občasná prohlášení. Jediný politik, který Gruzii po problematických volbách na podzim 2024 navštívil, byl maďarský premiér Viktor Orbán – jemuž se mnohé autoritářské tendence rovněž připisují. Přijel tehdy proruskému Gruzínskému snu pogratulovat.
Podle analytiků má Gruzínský sen ambici upevnit moc po vzoru autoritářských režimů v postsovětském prostoru. Zároveň mu ale chybí některé klíčové předpoklady: silný represivní aparát zděděný ze sovětské éry, stabilní příjmy z nerostných surovin či jasná sjednocující ideologie.
Gruzie zůstává ekonomicky závislá na zahraničních investicích a obchodu. Úplné přerušení vazeb se Západem by mělo přímé hospodářské dopady, včetně ohrožení bezvízového styku s EU. Vláda tak balancuje mezi postupným utahováním šroubů doma a snahou nevyvolat tvrdé sankce.
„Je to model řízené demokracie, nikoli ještě plnohodnotná diktatura,“ říká Samkharadze. „Problém je, že každý měsíc se posouváme o krok dál. Rok 2025 byl pro Gruzii velmi obtížný. Demokratické svobody se postupně zmenšují a nyní máme rostoucí počet politických vězňů.“
Otázkou zůstává, zda má Gruzie ještě cestu zpět. „Důležité je, že části občanské společnosti se pomalu snaží znovu propojit. Není to rychlé ani snadné, ale objevují se malé náznaky koordinace a vzájemné solidarity. A důležité je, že protesty nejsou každý den masové, ale jsou vytrvalé — lidé dál přicházejí, navzdory tlaku, pokutám a zastrašování. “ dodává Samkharadze.
