Je to trestuhodné chování a neúcta ke kolegovi, který má za úkol vést armádu bránící se agresorovi. Přitom Zůna Rusko za agresora označuje a uznává potřebu Ukrajině pomáhat. Tedy, aspoň ve chvílích, kdy vedle něj nestojí někdo z předáků SPD.
Možnost si pomáhat je přitom vzájemná. Ukrajinská armáda je i přes velké lidské a materiální ztráty akceschopnější než česká. Zbabělý ruský způsob boje ji donutil změnit techniku válčení a zaměřit se na nové technologie. Změnila se tempem a způsobem, který je obdivuhodný.
Potvrzují to i kontakty s jinými armádami. Nedávné cvičení jednotek NATO v Estonsku Hedgehog ukázalo, jaký mají Ukrajinci náskok. Alianční jednotky s nimi nedokázaly držet krok. Psali jsme o tom zde.
Jsme to tedy my, kdo by měl stát o spolupráci a vzájemnou pomoc. Čeští velitelé a vojenští specialisté by se měli jezdit na Ukrajinu učit, jak vypadá moderní bojiště, jak na něm mohou vojáci přežít a jakým způsobem odrazit agresora. A za toto know-how je správné poskytnout další materiální a finanční pomoc.
Jaromír Zůna měl většinu života na sobě uniformu, a tak musí novou realitu vnímat. Nevím, zda má zakázáno se s Mychajlem Fedorovem stýkat, nebo zda spolupráci blokuje jeho okolí na ministerstvu.
Obě varianty působí šíleně. Zapadají však do chování nové vládní koalice, která systematicky snižuje obranyschopnost země. Projevilo se to také v přepracovaném státním rozpočtu.
Zatímco kabinet Petra Fialy původně navrhl navýšení kapitoly ministerstva obrany o více než 21 miliard korun, nová vláda mu přidělila oproti loňsku navíc jen necelých 400 milionů. Podobně poškodila každý úřad, který má s obranou země něco společného.
Bezpečnostní informační služba dostala o 300 milionů méně, než navrhl Zbyněk Stanjura. Ministerstvo vnitra minus miliarda a čtvrt. Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost minus 44 milionů. Národní bezpečnostní úřad minus 35 milionů.
Škrty postihly i úřady, které se mají starat o modernizaci státu a ekonomiky. Digitální a informační agentura minus 222 milionů. Technologická agentura minus 206 milionů.
Čísla z rozpočtu dokazují, že pro vládu není obrana země prioritou. Je to doprovázené obsazováním důležitých postů lidmi, kteří jsou nakloněni Rusku, a nikoli obraně Ukrajiny. A především populistickým ustoupením českého státu od viditelné materiální a finanční pomoci zemi, která se statečně brání neoprávněné agresi.
Zbabělé vyhýbání se setkání ministrů obrany je součástí vládního čecháčkovství. Ať pouhých několik set kilometrů od nás dál bez naší pomoci umírají civilisté i vojáci, jen když je víc peněz pro „naši lidi“ a na zemědělské dotace (rozpočet ministerstva zemědělství byl oproti Stanjurovu návrhu navýšen o osm a půl miliardy korun).
Místo pomoci bojující zemi a masivních investic do vlastní obrany vládní koalice pouze vede řeči o míru. Snaží se tak zbavit odpovědnosti bez ohledu na to, že Rusko uznává jedinou formu míru – kapitulaci Ukrajiny.
Iniciativu proto po volbách museli v ještě větší míře převzít odpovědní občané, kteří ze svých příjmů pomáhají Ukrajině už čtyři roky. Například do sbírky SOS Kyjev na generátory a záložní baterie poslali už 187 milionů korun. Aby toho nebylo málo, proruští politici jim za to vyhrožují.
Je možné se neochotně smířit s tím, že solidarita a slušnost ztratily ve světové politice význam. Není však možné mlčet, když vlastní vláda snižuje schopnost státu bránit se nepříteli. Jestli by něco mělo být důvodem k protestům občanů proti vládní politice, je to právě zbabělost skrývající se za „chcimírovstvím“. Je to výrazně vážnější než spor o (ne)jmenování jednoho exhibicionisty ministrem.
