V dopise, který získal deník The Washington Post, Klingbeil napsal, že on a francouzský ministr financí Roland Lescure svolávají šestičlennou skupinu, aby vytvořili program pro posílení suverenity, odolnosti a konkurenceschopnosti Evropy.
Schůzka, která se uskutečnila minulou středu, měla sloužit jako úvodní setkání. Kromě Francie a Německa na ni byli pozváni také ministři Itálie, Španělska, Polska a Nizozemska.
Ekonomika Evropské unie je druhou největší na světě, hned po Spojených státech. Populace EU čítá přibližně 450 milionů lidí, je tedy zhruba o třetinu větší než populace Spojených států.
Jenže háček je v tom, že v tak velké skupině, kterou tvoří 27 zemí, může být složité dosáhnout konsenzu.
Záměr „vícerychlostní Evropy“ není nový, opětovně se o něm začalo mluvit v souvislosti s válkou na Ukrajině, tlakem USA či Číny. Někteří lídři EU, jako například maďarský premiér Viktor Orbán, komplikují zavádění sankcí proti Rusku nebo nejsou ochotni zastavit dovoz ruských fosilních paliv.
Názory českých europoslanců se různí
„Je to způsob, kterým chce Klingbeil zaujmout média a v domácí politice,“ vysvětlil svůj pohled na věc Aktuálně.cz europoslanec Alexandr Vondra z ODS. Podle něj pro Česko žádné riziko kvůli účasti v pomalejší skupině nehrozí.
Evropské země – včetně Německa – budou podle Vondry samy rády, když o vstup do současné skupiny E6 bude vůbec někdo mít zájem. „Budou nás na kolenou prosit,“ dodává Vondra.
V tom, že jde o možný „positioning“ německého šéfa resortu financí uvnitř německé politiky, se s ním shodne další europoslanec, Luděk Niedermayer z TOP09.
„Je to trochu symbolické, že za Německo to podepsal sociální demokrat, Klingbeil,“ tvrdí. S Vondrou se ale neshodne na všem, Česko by podle něj mělo být připraveno být ve „společné, silné Evropě“.
„Mám pocit, že naši politici nejsou úplně připraveni. Náš kverulantsko-švejkovský režim vede k tomu, že nejdřív to budeme jen kritizovat a může se stát, že promeškáme čas, kdybychom se měli správně rozhodnout,“ obává se.
„Nemůžeme dovolit, aby se na naší západní hranici začala malovat nějaká hranice, nějaké silnější, akceschopnější společné Evropy. To by byla pro Česko geopolitická katastrofa,“ uzavírá Niedermayer. Podotýká ovšem, že z informací plyne, že by se mohlo jednat jenom o „lepší Schengen“.
V klidu pak – podobně jako Vondra – zůstává i nezařazený europoslanec Ondřej Dostál. V reakci pro deník Aktuálně upozorňuje na fakt, že záměr není nový.
Členské státy jsou podle něj příliš odlišné (kulturně, historicky i ekonomicky) a tlak na jejich „zglajchšaltování“ (zarovnat do řady, pochází z němčiny – pozn. red.) by Evropu roztrhal.
Podle Dostála je lepší umožnit některým státům užší integraci a jiným povolit ji odmítnout – při zachování spolupráce v tom, co je společné. V některých ohledech to podle europoslance ostatně funguje už dnes.
„Například jen některé státy přijaly euro a jen některé státy se mohou podílet na vojenské spolupráci, kde Rakousko a Irsko mají zakotvenu neutralitu,“ vysvětluje Dostál.
Poukazuje také na spolupráci s nečleny EU, jako jsou Švýcarsko nebo Norsko, které jsou sice součástí Schengenu, ale ne politické integrace.
Česko by se tak podle Dostála nemělo bát být mezi státy „druhé rychlosti“, rychlost je podle jeho názoru otázkou vektoru. „Pokud směr ‚rychlejšího‘ klubu vede do pekel, může být lepší zůstat mezi pomalejšími,“ míní Dostál.
Na dopadu pro Česko se neshodnou ani experti
„Neúčast na tomto záměru současnou českou pozici v EU podle mě neoslabí, protože tam nebude většina států, včetně většiny zemí platících eurem,“ komentoval už minulý týden plán německého ministra financí bývalý bruselský zpravodaj Českého rozhlasu Filip Nerad, který nyní působí jako vedoucí komunikace nevládní organizace GLOBSEC.
Na druhou stranu se ale Nerad domnívá, že by se Česko mělo držet v centru evropského dění.
Pesimističtěji to vidí výkonný ředitel spolku Druhá ekonomická transformace Jan Indráček, který si myslí, že v „rychlejší“ části musíme být, protože by se jinak jednalo o „hrozný průšvih“.
Prioritou by podle něj mělo být také intenzivně bilaterálně jednat s ostatními státy. „A chodit za nimi s naprosto konkrétními a pragmatickými, dopředu hledícími návrhy,“ tvrdí. Dodává, že chceme-li být u stolu, tak musíme přijít s tím, že jdeme to dělat společně.
„Naše role by měla být konstruktivní a nikoliv brzdící. Pokud bychom měli být brzdou, tak se s námi nikdo nebude chtít bavit,“ dodává Indrášek a věří, že nová vláda v Evropě konstruktivní bude.
„Mám v ně (Andreje Babiše či Karla Havlíčka – pozn. red.) důvěru. Doufám, že nezklamou,“ uzavírá.
Agentura Reuters píše, že zatím není jasné, v jaké fázi by se mohly k šestičlennému uskupení připojit další země, ani čeho přesně chce tzv. E6 dosáhnout. Ani zda se tak stane mimo obvyklé rozhodovací kanály EU.
Není známý ani přesný formát uskupení. Nejmenovaný zdroj z EU pro Reuters uvedl, že by se jednalo o neformální skupinu ad hoc, která by se scházela podle potřeby. Jiný zase uvedl, že by se nejednalo o exkluzivní klub.
