Pane premiére, co uděláte s ministrem zahraničí, který si dovolil psát takové esemesky? Jak to, že předseda vlády nechá své poslance psát na sociální sítě takové sprosťárny a lži? Pane Babiši, udělejte si v koalici pořádek, zahraniční politiku státu přece nemůže určovat Okamura! Jak to, že Babišovi nevadí Turkovo hajlování? Co říká premiér na to, že ministr zakazuje některým redakcím vstup na tiskové konference? Jak to, že předseda vlády nezastaví tažení zástupců koalice proti Ukrajincům, které potřebuje ve svých podnicích jako levnou pracovní sílu? To premiérovi nevadí, že vládní poslanci navrhují trestně stíhat lidi, kteří organizují sbírky na nákup zbraní pro Ukrajinu, a dokonce i občany, kteří na to posílají peníze?
Podobné apely a otázky posloucháme od listopadového podepsání koaliční smlouvy. Zůstávají viset ve vzduchu bez odezvy, případně na ně zazní odpověď, kterou tazatel nechtěl slyšet. Jsem přesvědčen, že část z těchto otázek jsou jen rétorická cvičení, zejména pokud zaznívají od opozičních politiků. U nich jsou spojeny se snahou ukázat Andreje Babiše jako slabého premiéra, který nemá koalici pod kontrolou a ustupuje extremistům, od nichž potřebuje hlas pro zajištění své imunity.
Především je však nutné si přiznat, že od Andreje Babiše není možné očekávat, že bude koaliční výtečníky zklidňovat, vyvracet jejich lži a omlouvat se za ně slovně napadeným osobám a veřejnosti jako celku. Toho není schopen.
Ten, kdo podobné otázky myslí vážně, musel zapomenout, kdo je Andrej Babiš a s jakým morálním profilem vstoupil do svého druhého funkčního období premiéra. Babiš nedokázal ani to, co Olda Oto Klempíř – neomluvil se za to, co páchal jako Bureš. Naopak morální selhání ve spolupráci s StB stále popírá. Před následky dotačního podvodu se skrývá za imunitou. V jeho podnikatelské minulosti jsou místa, která někteří označují za ne zcela vyjasněná, ale to se současnou politikou souvisí jen okrajově.
Ani morální autoritou, ani umravňovatelem kolegů nemůže být člověk, který se před několika dny pokusil vylhat ze skandálního selhání v době covidu (chyby vlády a svého mikromanagementu hodil na imunology a další experty). Muž, který nedokáže říct jediné slovo uznání o desetitisících občanů, kteří posílají peníze na generátory pro mrznoucí Ukrajince. Politik, který se nedokáže okamžitě zastat statečných českých veteránů z Afghánistánu. Člověk, který váhá s podporou spojenců.
Politik je člověk jako každý jiný, nikoli postava z pohádky O mravnosti nejvyšší. Musí se rozhodovat pragmaticky, volit kompromisy. Přesto od něj očekáváme, že bude ctít nejzákladnější mravní principy a že se bude na veřejnosti chovat důstojně a slušně. Toho Andrej Babiš není schopen, což už mnoho let dokazuje v takřka každém vystoupení v Poslanecké sněmovně. Osobní útoky a urážky oponentů jsou pro něj běžným vyjadřovacím prostředkem.
Nemá cenu od něj očekávat, že bude od členů koalice vyžadovat jiné chování. Proto se nezastane Ukrajinců, novinářů, lidí pořádajících sbírky, nikoho. Výjimkou mohou být situace, kdy bude vyžadovat klid na práci, pak může zkrotit někoho z ANO. Na koaliční partnery si netroufá, dokud nebude odhlasovaná jeho imunita.
Vypjatá situace mu paradoxně může vyhovovat. Emoce stmelují voliče, které denně oslovuje a které bude potřebovat v letošních komunálních a senátních volbách.
Navíc se pod permanentními slovními přestřelkami daří poměrně v klidu plnit vytčenou agendu. Vláda o stamiliony navýšila dotace do programů, z nichž v minulosti těžily především velké zemědělské podniky. Byl obnoven dotační program na podporu potravinářského průmyslu. Obojí se týká Agrofertu a stále nevyřešeného střetu zájmů premiéra.
Vymáhání dotací, které v minulosti neoprávněně získal Agrofert, se v podstatě zastavilo. Je samozřejmě chybou vlády Petra Fialy, že tuto věc nevyřešila. Nyní se bude kličkovat, mlčet, doporučovat úředníkům, aby nekonali.
Kabinet sestavil státní rozpočet se skandálně vysokým schodkem. Oproti návrhu předchozí vlády škrtl dvacet miliard pro armádu a také půjčku, kterou měl ČEZ dostat na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Přesto se dostal na minus 310 miliard, zatímco původní návrh Zbyňka Stanjury byl minus 286 miliard. Nemusí však jít jen o rozhazování peněz ve prospěch skupin voličů koalice. Pokud nedojde k mimořádné krizi, nejspíš se dočkáme „úspěchu skvěle hospodařící vlády“, která celý schodek nespotřebuje.
Vládní politika se odehrává mimo hádky na sociálních sítích a v esemeskách. Třeba v rozhodnutí, že digitalizace stavebního řízení nebude dokončena k 1. lednu 2028, ale až k Silvestru 2030. Přitom v době ministrování Ivana Bartoše se hysterčilo nad termíny v řádu měsíců… Nebo v opětovném prosazení určité centralizace stavebního řízení pod kraje a nový úřad. V minulosti byla tato věc podrobená rozsáhlé diskusi. Snad k ní tedy dojde aspoň ve sněmovně, která se bude stavebním zákonem už brzo zabývat.
Za několik týdnů Babišova vládnutí je novinek poměrně hodně. Jen na ně v těch slovních válkách není dobře vidět.
