Ještě loni v květnu pronášel Nicolás Maduro vzletná slova o vztazích Venezuely a Ruska, když v Kremlu podepisoval s ruským vládcem Vladimirem Putinem dohodu o vzájemné spolupráci. Poté, co ale venezuelského autokrata sesadily a zajaly Spojené státy, ruský vůdce mlčí. Experti připouštějí, že americký úder ve Venezuele Moskvu ponížil. Zároveň ale podle nich nahrává ruskému vnímání světa a jeho zájmům na Ukrajině a v Evropě.
Maduro byl jedním z mála vrcholných státních představitelů, kteří v únoru 2022 podpořili plnohodnotnou ruskou invazi na Ukrajinu. Moskva zase Caracasu dodávala mimo jiné zbraně.
Ještě loni na podzim, když americký prezident Donald Trump hrozil Venezuele vojenským zásahem, se Maduro chlubil, že armáda umístila pět tisíc ruských raket na „klíčové pozice protivzdušné obrany“. V době amerického útoku ale nefungovaly.
A oficiální ruská reakce na americký úder ve Venezuele byla spíše vlažná. Ruské ministerstvo zahraničí uvedlo, že je „extrémně znepokojeno“ tím, co označilo za „akt ozbrojené agrese proti Venezuele“, a vyzvalo Spojené státy k propuštění Madura a jeho manželky. Putin se ale k útoku na svého spojence nevyjádřil.
Rusko podporovalo Madura už jen symbolicky
Analytici podle webu The Kyiv Independent (KI) tvrdí, že Rusko mohlo Venezuele pomoci jen málo. „Nedomnívám se, že je Rusko v pozici, kdy by mohlo Venezuele poskytnout jakoukoli smysluplnou vojenskou pomoc,“ citoval web vojenského analytika Saschu Bruchmanna z londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia.
„Venezuelou používané ruské systémy protivzdušné obrany se během amerického náletu ukázaly být zcela neschopné omezit volnost operací amerických sil v Caracasu – a této zranitelnosti si všimly všechny země provozující ruské systémy,“ řekl expert.
Bruchmann dodal, že „Moskva na Ukrajině ztratila příliš mnoho“ a že „nemá nic, co by mohlo změnit vojenskou rovnováhu, a není schopná vynaložit sílu k boji proti americké flotile v Karibiku“.
„Ruská podpora Venezuely byla spíše symbolická než skutečná,“ řekl stanici Deutsche Welle (DW) Neil Melvin z Royal United Services Institute (RUSI). Německý politický analytik Felix Riefer poukázal na sbližování Moskvy a Washingtonu po Trumpově návratu do Bílého domu a pro DW podotkl, že „Rusko už Madura opustilo“.
Venezuela není prvním spojencem, kterému Rusko nepomohlo
Riefer nicméně připouští, že americký útok na Venezuelu poškodil reputaci Moskvy, neboť „ti, kdo se na Rusko spoléhají, nemohou doufat, že budou (Moskvou) chráněni“.
Melvin zdůraznil, že to není poprvé, co Putin opustil spojence. „Rusko ztratilo Arménii, Sýrii a nyní i Venezuelu,“ řekl. „Mezinárodní postavení Ruska znatelně oslabuje, protože (Moskva) eskaluje válku proti Ukrajině a chybí jí zdroje na udržení těchto vztahů.“
Také analytik Jamie Shea z Chatham House připomněl, že Putin nedokázal zabránit svržení syrského diktátora Bašára Asada v roce 2024 a ani nepomohl Íránu, když ho loni bombardovaly Izrael a Spojené státy.
„Putin má ve zvyku opouštět své spojence v obtížných situacích, a když geopolitický vítr fouká proti němu,“ řekl Shea webu KI. „Odsuzuje USA veřejně i v Radě bezpečnosti OSN, ale v praxi Washington nezpochybňuje, protože jeho hlavním zájmem je udržet si Trumpa na své straně na Ukrajině a přimět Washington, aby zrušil sankce vůči ruské ekonomice.“
Kreml vše podřizuje své válce na Ukrajině
Právě ruské cíle na Ukrajině stojí podle analytiků za Putinovou nereakcí na americký zásah ve Venezuele. „Má jeden cíl, a to dosáhnout na Ukrajině vítězství, a všechno ostatní je tomuto cíli podřízeno,“ řekla listu NYT Hanna Notteová z Centra Jamese Martina pro studium nešíření jaderných zbraní.
Notteová je toho názoru, že by Rusko bylo schopné Washingtonu jeho venezuelskou operaci zkomplikovat, ale riskovalo by tím rozkol s Trumpem, což s ohledem na svou válku na Ukrajině neudělá.
Kreml podle expertů doufá, že americký útok na Venezuelu a Trumpova pozornost upřená na západní polokouli dají Moskvě větší prostor – morálně i vojensky – dělat si, co chce, v oblasti, kterou považuje za svou sféru vlivu, zejména na Ukrajině.
„Bez ohledu na rozhodnutí, která Vladimir Putin na Ukrajině učiní, je stále obtížnější odsuzovat určité činy pouze na základě mezinárodního práva,“ řekla stanici Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda (RFE/RL) berlínská analytička Alexandra Sitenková.
Jak totiž dodal další analytik Mark Galeotti, široce rozšířené přesvědčení, že americká operace porušila mezinárodní právo, ruskému narativu neuškodí. „Koneckonců, Putinův názor je v podstatě takový, že velmoci tohle dělají a že velmoci mají sféry vlivu. A pokud necháme Ameriku mít její latinskoamerickou sféru vlivu, pak z toho vyplývá, že bychom měli mít povolenou i tu naši slovanskou,“ nastínil ruský pohled.
Mezinárodní právo na vedlejší koleji
Také Johannes Thimm z Německého institutu pro mezinárodní a bezpečnostní záležitosti míní, že americký útok na Venezuelu by mohl ruskému propagandistickému narativu prospět. „Monroeova doktrína je v souladu s Putinovým světonázorem, že ‚moc vytváří právo‘ a že velmoci si mohou nárokovat sféry vlivu, což je v rozporu s mezinárodním řádem založeným na pravidlech,“ řekl webu KI.
Narážel přitom na doktrínu amerického prezidenta Jamese Monroea z devatenáctého století, podle níž Latinská Amerika spadá do sféry vlivu Washingtonu. Právě na tuto doktrínu se nyní snaží navázat Trump, který svou verzi nazval „Don-Roeovou doktrínou“.
Roland Paris z Ottawské univerzity webu KI řekl, že „ochota Trumpovy administrativy odsunout mezinárodní právo na vedlejší kolej použitím vojenské síly ve Venezuele v rámci obnovené Monroeovy doktríny vysílá znepokojivý signál, který by mohl Vladimira Putina dále povzbudit k prosazování jeho imperiálních ambicí v celém postsovětském prostoru“.
„Pro Ukrajinu to není pozitivní,“ citoval KI Ryhora Nizhnikaua z Finského institutu mezinárodních vztahů. „Je to přímý útok na mezinárodní právo; je to další trhlina v transatlantických vztazích. Pokud je suverenita druhořadá a velmocenská politika nahrazuje mezinárodní pravidla a normy, dále to oslabuje podporu Ukrajiny na mezinárodní scéně.“
Trumpova exporadkyně: Rusko chtělo „vyměnit“ Venezuelu za Ukrajinu
Fiona Hillová, která byla Trumpovou poradkyní během jeho prvního prezidentského období, v roce 2019 před Kongresem vypověděla, že Rusové signalizují ochotu uzavřít dohodu, podle níž by se zdrželi vměšování se do dění v Latinské Americe výměnou za to, že USA nechají Moskvě volnou ruku v Evropě.
Formálně Rusko nikdy takový návrh neučinilo, řekla Hillová agentuře AP, ale tehdejší velvyslanec Moskvy ve Washingtonu Anatolij Antonov jí „mnohokrát naznačil“, že by Rusko mohlo Spojeným státům postoupit svůj vliv ve Venezuele výměnou za ruskou sféru vlivu v Evropě, dodala.
Podle Hillové dala tehdy Trumpova administrativa najevo, že o žádnou takovou dohodu nestojí a že „Ukrajina a Venezuela spolu nesouvisí“. Exporadkyně ale dodala, že neví, zda se situace nezměnila a zda mezi USA a Ruskem nyní nějaká taková dohoda neexistuje.
Rovněž Sam Greene z King’s College London poznamenal, že Moskva možná ustoupila od své dosavadní pozice ve vztahu k Venezuele v očekávání, že jí USA dají volnou ruku ohledně Ukrajiny.
„Obávám se, že by to mohlo být součástí tiché dohody, na jejímž základě Washington, Moskva a Peking souhlasí s tím, že se nebudou navzájem odrazovat od intervencí v jejich domnělých sférách vlivu,“ domnívá se Greene.
„Jestli si Trump dělá, co chce, proč si my nemůžeme dělat, co chceme?“
Také ruský exdiplomat Boris Bondarev je toho názoru, že by Putin mohl Madurova zajetí využít ve svůj prospěch ve válce proti Ukrajině. „(USA) již otevřeně signalizují, že jsou připraveny rozdělit svět na sféry vlivu,“ řekl exilovému ruskému webu The Moscow Times.
„Ale také Putin usiluje o stejný druh rozdělení a chce vlastní sféru vlivu. Zdá se mi, že události ve Venezuele by pro něj mohly být dobrou zprávou – může o tom s Trumpem otevřeně diskutovat,“ podotkl Bondarev.
Rusko podle něj získává pro svou válku na Ukrajině i nové argumenty. „‚Jestli si Trump dělá, co chce, proč si my nemůžeme dělat, co chceme?‘“ může se podle Bondareva Kreml ptát.
Sníží se významně cena ropy?
Analytik Melvin z RUSI nicméně nevidí žádné bezprostřední důsledky pro ruskou válku na Ukrajině, což by se však podle něj mohlo změnit, pokud by se Trump třeba pokusil anektovat Grónsko, jak nedávno naznačil. Takový vývoj by totiž nepřežilo NATO, vyjádřil Melvin stejný názor jako dánská premiérka Mette Frederiksenová.
Někteří experti také míní, že by americká intervence ve Venezuele mohla otevřít Caracasu prostor pro produkci ropy, což by mohlo snížit její cenu, a ztížit tak Rusku vedení války.
„Cokoliv, co snižuje ceny ropy, je pro Ukrajinu výhodné a mohlo by mít pozitivní dopad na (mírová) vyjednávání. Čím levnější je ropa, tím méně peněz má Rusko k dispozici, což činí myšlenku, že je Rusko připraveno na nekonečnou válku, čím dál méně věrohodnou,“ uvedl pro DW politolog Petro Oleščuk z Kyjevské národní univerzity Tarase Ševčenka.
Německý expert Thimm však pro KI uvedl, že pokud americké společnosti získají přístup k venezuelským zdrojům ropy a plynu a obnoví tamní infrastrukturu, ceny ropy by sice mohly klesnout, ale tento proces by trval roky.
Kam Trump napře svou pozornost?
Posun Trumpovy pozornosti od Eurasie k západní polokouli by ale mohl ovlivnit jeho úsilí o zastavení ruské agrese proti Ukrajině.
„Řešení následků útoku na Venezuelu a případné rozšíření operací do dalších zemí – jak Trump naznačil, že by mohlo být na stole – si pravděpodobně vyžádá velkou pozornost USA, což napovídá, že Washington nebude mít kapacitu prosazovat nějakou mírovou dohodu na Ukrajině jako svou nejvyšší prioritu,“ řekla podle KI Jenny Mathersová z Aberystwyth University.
„Pravděpodobně můžeme očekávat, že Rusko a Ukrajina se v agendě této administrativy propadnou, alespoň na čas,“ dodala Mathersová.
Podobně vidí situaci také Thimm. „USA se zaměří na Venezuelu a méně na Evropu, což je z ruského pohledu vítaný vývoj,“ uzavřel německý expert.
