Lidé druhu Homo sapines na jihu Afriky používali už před šedesáti tisíci lety otrávené šípy. Dokázali to švédští vědci na základě nálezu takových zbraní na území dnešní Jihoafrické republiky. O nejstarším nálezu svého druhu informovali v článku, který zveřejnil odborný časopis Science Advances.
Objev luku dal lidem schopnost doručit smrt na takovou vzdálenost, že sami nebyli v ohrožení lovenou kořistí. To se stalo asi před šedesáti tisíci lety. Podle nové studie už krátce poté tento trik zásadně vylepšili, když se naučili používat otrávené šípy.
Vědci identifikovali stopy jedu z jihoafrické amarylkovité rostliny Boophone disticha (české jméno nemá) na šedesát tisíc let starých hrotech šípů. Jde patrně o zdaleka nejstarší důkaz o používání šípů s hroty napuštěných jedem. Zajímavé je, že stejné látky přitom lidé jako jed pro otrávené šípy používají v Africe dodnes. Mají pro něj ale i jiné využití: v přírodní medicíně jako analgetikum.
„Pokud je nám známo, přinášíme první přímý důkaz o použití tohoto rostlinného jedu na hrotech loveckých zbraní,“ uvedli vědci pod vedením Svena Isakssona ze Stockholmské univerzity. Objev podle něj ukazuje, jak rozmanité byly strategie u pravěkých lovců a sběračů a jak inteligentní a přizpůsobiví tito lidé byli.
Co pohánělo změny
Právě zhruba před šedesáti tisíci lety Homo sapiens, tedy člověk dnešního typu, opustil Afriku. Podle současných znalostí do střední Evropy dorazil zhruba před padesáti tisíci lety. Vědci uvedli, že nejstarší předchozí přímý důkaz o použití jedovatých šípů je starý pouze čtyři tisíce let a pochází ze starověké egyptské hrobky.
Nově objevené malé hroty šípů vyrobené z křemenné horniny pocházejí ze skalního úkrytu Umhlatuzana v provincii KwaZulu-Natal ve východní části Jihoafrické republiky. Stáří vrstvy půdy, v níž byly čepele nalezeny, vědci datovali přibližně na šedesát tisíc let. Tým našel stopy toxinů na pěti z deseti nalezených hrotů.
Podle výzkumníků rány způsobené šípy nutně nezabily větší zvířata přímo. Toxin je oslabil, což usnadnilo lov kořisti, na kterou by si jinak lovci netroufli. Taková strategie vyžadovala důkladné pochopení chování zvířat a také dobrou znalost místních rostlin, vysvětlují experti.
„Protože toxiny působí chemicky, lovci museli využívat plánování dopředu, abstrakci a kauzální uvažování,“ napsali vědci. Tehdejší lidé tak podle nich nutně museli mít znalosti, které jim umožňovaly efektivně identifikovat, extrahovat a používat toxické rostlinné výtažky.
