Mezinárodní vědecký tým našel s pomocí velmi detailních analytických metod stopy DNA na kresbě připisované renesančnímu géniovi Leonardu da Vincimu. Mohly by patřit samotnému mistrovi a univerzálnímu učenci, k identifikaci jeho DNA ale ještě zbývá daleká cesta. O studii informoval časopis Science.
Vědci tvrdí, že našli podobné genetické rysy na obraze a na dopisech lidí z okolí rodiny da Vinciových. Odpovídají jedné příbuzenské linii lidí z Toskánska, odkud pocházel i Leonardo da Vinci (1452–1519). Studie se zaměřila na kresbu červenou křídou, která zobrazuje dětskou hlavu. Stylisticky je spojována s Leonardem da Vincim, ale i její autorství je mezi historiky umění sporné.
Vědci pod vedením Harindera Singha z Institutu J. Craiga Ventera v USA pomocí obzvláště šetrných technik odebrali drobné biologické vzorky z přední i zadní strany kresby. Poté analyzovali DNA pomocí moderních sekvenčních metod. Kromě rozmanité směsi bakteriální, houbové, rostlinné a zvířecí DNA vědci nalezli také lidský genetický materiál. Zajímali se zejména o fragmenty chromozomu Y, který se dědí po otcovské linii. Tyto sekvence přiřadili genetické skupině, která je dnes rozšířená ve Středomoří a také v Toskánsku.
Pro srovnání skupina zkoumala historické dopisy od příbuzného da Vinciho z patnáctého století. I tam našli markery chromozomu Y ze stejné rodičovské linie. „Toto je důležitá počáteční stopa, ale ne důkaz,“ zdůraznili zúčastnění vědci, citovaní v Science. DNA je ale vysoce rozbitá a možná pochází od několika osob, které se předmětů v průběhu staletí dotýkaly.
Také experti, které Science oslovil, se k výzkumu vyjádřili zdrženlivě. Výsledky jsou sice podle nich vědecky působivé, ale neumožňují definitivní přiřazení k samotnému da Vincimu. Chybí totiž bezpečný genetický referenční bod – Da Vinciho hrob v Amboise ve Francii byl totiž v devatenáctém století několikrát narušen a slavný umělec a vynálezce neměl žádné přímé potomky.
Co dál?
Mezinárodní projekt teď sleduje několik směrů výzkumu. Souběžně se zkoumáním uměleckých děl vědci hodlají analyzovat DNA žijících mužských potomků učencovy otcovské linie. V kostele v toskánském Vinci byly nalezeny kosti, které mohly pocházet od blízkých příbuzných.
Samotný výzkumný tým zdůrazňuje limity svých metod. Povrchová DNA na uměleckých dílech je totiž extrémně náchylná ke kontaminaci při manipulaci a skladování, k prohlášením týkajícím se genetických stop je tedy nutné přistupovat s velkou opatrností, píše agentura DPA.
Vědci přesto ve svém počínání vidí velký potenciál. Biologické stopy by v budoucnu mohly doplnit odborné znalosti v oblasti dějin umění – například při ověřování pravosti sporných děl nebo při ochraně kulturního dědictví. K jednoznačnému rozluštění genetické „šifry mistra Leonarda“ ale ještě mají daleko.








