Unést prezidenta 30milionové země s velkou armádou přímo z centra hlavního města – podařilo se už někdy něco takového?
Američané třeba v roce 1989 zatkli prezidenta Panamy Manuela Noriegu, obviněného také z obchodu s drogami. Ale předtím v bleskové akci obsadili celou zemi a samotný Noriega se ukrýval na velvyslanectví Svatého stolce a Američanům se vzdal až po několika týdnech.
Z vojenského hlediska bych tu noční operaci spíše přirovnal k únosu (či osvobození, jak se to vezme) Benita Mussoliniho komandem SS pod vedením Otty Skorzenyho z horského hotelu Campo Imperatore na vrcholu ohoří Gran Sasso, kde byl internován po svém svržení novou italskou vládou.
Jak je možné, že se to Američanům povedlo?
To se dozvíme asi až s odstupem. Muselo jít o kombinaci velmi dobrých zpravodajských informací (možná se zdrojem uvnitř režimu), velké převahy a momentu překvapení. A možná i trochu štěstí…
Jak to, že venezuelská armáda tak zklamala?
Jejich armáda byla notně podfinancována a celkové schopnosti byly hodně snížené – a to i kvůli snaze obsazovat místa vyšších důstojníků politicky uvědomělými, a o to nekompetentnějšími kádry.
A k tomu samozřejmě americké schopnosti potlačeni protivzdušné obrany. Co je zajímavé, Venezuelci ani nepoužili ruční protivzdušné rakety, kterých mají hodně. To trochu ukazuje, ze vůle bojovat nebyla nejsilnější.
Co to znamená pro Rusko, které Venezuelu vyzbrojuje?
Rusko se podle mne smířilo s tím, že Venezuele nemá jak pomoci. Ostatně, teď není ani v situaci, že by mu přítomnost ve Venezuele nějak pomáhala.
Podstatnější problém to bude pro Kubu – pokud tedy Madurův režim padne. Kuba je závislá na ropě z Venezuely, bez něj asi přijde ekonomická krize.
