Většího nadšence a odborníka na Avie budete v Česku hledat hodně těžko. David Hloušek kdysi pro automobilku pracoval a už před šesti lety jednu knihu o legendární československé značce, věnující se její kompletní historii od výroby letadel až po snahu o oživení před několika lety, napsal. Do toho se stejně zapáleným parťákem Ivanem Monevem otevřel v Panenských Břežanech muzeum Aviím věnované.
Teď se rozhodl připomenout historii té vůbec nejznámější Avie, lehkého nákladního vozu v licenci Saviem, který v době podpisu licenční smlouvy v listopadu 1967 vlastnil francouzský Renault. Vznikly tak Avie A15 a A30, které se v Letňanech začaly montovat v říjnu 1968. Kniha proto nese příznačné jméno Avie licence Saviem.
„Po druhé světové válce Avii připadl úkol zapojit se do výroby automobilů. Během pár let se na montážních linkách objevilo hned několik nákladních vozidel i autobusů. Rád bych tak zmínil to, že v Avii byly špičkově nastavené vývojové, technologické, výrobní i kontrolní postupy a zaměstnávala skutečně erudované odborníky,“ popisuje pozici značky Hloušek.
„Podpisu licenční smlouvy s Renault Saviem ale předcházely diskuse o tom, zda pro československý, ale i další trhy bude vhodnější vyvinout menší nákladní automobil vlastními silami, anebo zvolit rychlejší řešení; spolupráci s nějakým strategickým partnerem,“ přibližuje to, co předcházelo onomu listopadovému potvrzení česko-francouzské spolupráce.
Ve své době byly Avie špičkovým výrobkem. Dokonce tak dobrým, že některá vyrobená auta Renault prodával pod svou vlastní značkou. „V porovnání s nákladními auty používanými do té doby byla Avia velmi komfortní, obratná, rychlá, spolehlivá a vlastně i pohledná,“ vypichuje autor nové publikace hlavní výhody tradičně, ačkoliv ne výlučně, modrých lehkých nákladních aut.
Pokud byste Avie A15 a A30 postavily vedle francouzských originálů Saviemů SG2 a SG4, všimnete si mnoha drobných rozdílů: jiné masky, zrcátek nebo vždy trojmístného interiéru. Auta z Letňan měla též dvouokruhové brzdy, bezdušové pneumatiky nasazené na nových discích, upravenou elektroinstalaci nebo řadové čerpadlo místo rotačního. První kusy vznikly ještě z francouzských dílů, brzy se ale přešlo na domácí komponenty.
Pod kapotou se objevil licenční vznětový čtyřválec řady 712 o objemu 3,3 litru (později s úpravami 3,6 litru) s výkonem 53 kW u modelu A15 a 58,8 kW u modelu A30. Poháněná byla zadní náprava přes čtyřstupňovou manuální převodovku. Mimochodem absence sklápěcí kabiny patřila prakticky po celou dobu výroby k nejčastěji kritizovaným prvkům Avií.
Valník s modrou kabinou, bočnicemi a žlutou plachtou, podvozek pouze s kabinou nebo furgon. To byly nejčastější verze Avií. A15, od roku 1979 po zvýšení nosnosti nesla označení A20, se dodávala s jednou délkou rozvoru náprav, A30 později hned se třemi.
Jenže to nebyly jediné modifikace prodávané zákazníkům. Kniha se totiž právě jim věnuje skutečně rozsáhle. „Samotného mě překvapila rozmanitost nástaveb a podvozků, které Avie vyrobila a z nichž jsem velkou část viděl osobně. Velmi příjemné pak bylo zjištění, že mnohé vozy jsou dodnes ve špičkovém stavu, konkrétně bych jmenoval třeba auta Správy a údržby silnic nebo ŘSD,“ zmiňuje David Hloušek.
Existovaly také pojízdné pošty, cisterny nebo verze pro přepravu koní a dalších zvířat. Speciální nástavby zahrnují mnohé úpravy pro hasiče, policii, nemocnice nebo také vojenské a letištní speciály. Nechybí expediční auta nebo naopak malé autobusy postavené na podvozku řady A. Zvláště v Česku a na Slovensku se pak podle Hlouška objevila silná komunita nadšenců obytných přestaveb Avie.
„Vývojáři v Avii po celou dobu licence připravovali průběžné modernizace, vyvíjeli také vozidlo s pohonem 4×4, s novou moderní a sklopnou kabinou, pracovali s myšlenkami na vývoj výkonnějšího šestiválcového motoru a snažili se po celou dobu vozidlo zlepšovat,“ přibližuje autor další vývoj vozu. Ostatně dva prototypy nástupce s označením AN se sklopnou kabinou vystavují v již zmíněném muzeu nedaleko Prahy.
Jedna z průběžných modernizací v roce 1983 přinesla rozsáhlé změny na motoru, kabině i podvozku se žebřinovým rámem. Vznikly verze A21 a A31 s výkonem 61 kW a možností zástavby pětistupňové převodovky Praga.
Počátkem 90. let se licenční Avie zase dočkaly přeplňovaného vznětového agregátu a následně se objevila i celková rozsáhlá modernizace řady A. Modely A60, A75 a A80 vznikly už v době, kdy Avii vlastnilo korejské Daewoo, premiéru měly koncem května 1997. Situace na trhu ale byla dramaticky odlišná, a i přes řadu i velmi specifických nástaveb měla novinka oproti původní řadě A jen jepičí život.
V roce 2000 ji nahradila nová řada D. Mimochodem původní řada A, zastoupená modely A21T a A31T, se dělala do roku 1998.
„Knihu jsem připravoval dohromady asi dva a půl roku. Samozřejmě mi do určité míry pomohlo, že jsem téma částečně zpracovával již v předchozí publikaci, ale u Avie licence Saviem jsem šel mnohem více do hloubky, navštívil a zdokumentoval další vozy a setkal se s dalšími lidmi a pamětníky,“ popisuje svou práci autor David Hloušek. Nakonec na více než 330 stranách nabízí 33 kapitol a stovky doprovodných fotek známých i zmíněných raritních verzí.
Už teď zároveň pracuje na třetí knize. Ta se bude věnovat zmíněné řadě D, poslednímu nákladnímu automobilu z letňanské automobilky. „Avia řady D se pyšnila naprosto unikátním designem kabiny, který si s žádným jiným vozidlem nespletete. Výhodou tohoto auta je také fakt, že její konstrukce je lehčí, takže nabídla vyšší užitnou hmotnost než její konkurenti ve stejném segmentu,“ popisuje Hloušek.
Dodává také, že řadu A už teď provází velká vlna nostalgie. U některých firem dokonce tato auta slouží dodnes, připomíná také hasičské verze, které se na vesnicích objevovaly ještě docela nedávno. To všechno přispívá k tomu, že Avie v licenci Saviem je možné bez nadsázky označit za legendu. Celkem jich vzniklo přes 250 tisíc kusů.
