Programový ředitel ČT Milan Fridrich se v obsáhlém rozhovoru vyjadřuje k plánům ČT v oblasti její vlastní tvorby, vrací se k volbě generálního ředitele, ze které nakonec odstoupil, čímž umožnil zvolení Hynka Chudárka, glosuje situaci v radě ČT i peripetie okolo Václava Moravce. Vyjadřuje se také k plánům nastupující vlády s Českou televizí a Českým rozhlasem.
Mluvíme spolu necelý půlrok od volby nového generálního ředitele ČT. Je to tak, že řídíte Českou televizi spolu s Hynkem Chudárkem ve dvojbloku?
Tak to není. Je jeden generální ředitel, já jsem jeho zástupce. Tak dopadla v červnu volba. Ale na druhou stranu: moje role je oproti minulosti jiná v tom ohledu, že se v září spojila divize Programu s divizí Digitálních služeb, aby Česká televize měla jednotnou strategii vůči divákům i online uživatelům.
Pro mě je to částečně návrat do řeky, z níž jsem vystoupil v roce 2011. Tedy do doby, kdy jsem byl ředitelem divize Nových médií. Od 1. ledna 2026 by měla být divize Programu a digitálních služeb sloučena ještě s divizí Obsahu.
Co to bude znamenat?
Chceme zjednodušit a zpřehlednit systém vývoje obsahu, jeho schvalování, výrobu a distribuci. Během těch 14 let, kdy Obsah (předtím vývoj programových formátů) a Program fungovaly odděleně, se vytvořilo množství administrativy a mechanismů, které je potřeba revidovat a zpřesnit, aby vše fungovalo efektivněji.
Bude to dobré jak pro televizi, tak pro tvůrce. A vychází to z projektu generálního ředitele. Jsme ve finální fázi této integrace.
Vaše kandidátské projekty na generálního ředitele se v něčem dost lišily, budete v nějakých ohledech věci dělat také tak, jak jste plánoval vy?
V řízení online aktivit už se to děje. Můj projekt byl postaven na modernizaci a dalším vývoji platformy a produktů, hledání nových, především mladých uživatelů veřejné služby a rozšiřování obsahu pro ně.
Na jaře spustíme na sociálních sítích vysílání pro generaci Z, v prosinci postupně nový web, aplikace pro telefony a chytré televizory pro kanál ČT Sport, včetně rozšíření streamů sportovních klání.
Na druhou stranu – já jsem odstoupil z volby generálního ředitele a Hynek Chudárek byl zvolený hlasy třinácti radních. To znamená, že Rada ČT bude sledovat především plnění Hynkova projektu. Co se mé odpovědnosti týče, tak tam spadá právě integrace divizí Program a Obsah.
Hynek Chudárek měl ve svém projektu kromě jiného zrušení producentských skupin…
To se k 1. lednu 2026 stane. Na tom jsme s GŘ a odpovědnými lidmi z divize Obsah pracovali celý podzim. Od 1. ledna vzniknou tzv. žánrová centra, zruší se funkce ředitele Obsahu a tvůrčí producentské skupiny. Žánrová centra budou spravovat tyto oblasti – dramatiku, dokumentární tvorbu, kulturu a umění, zábavu a lifestyle, publicistiku a vzdělávání, a nakonec dětskou tvorbu.
Někteří kritici tvrdí, že půjde o návrat do časů ČT někdy před dvaceti lety…
Tak to není. Systém přijímání námětů, jejich vývoj, schvalování projektů a pořadů do výroby, to vše zůstane zachováno tak, jak se to zavedlo před 12 až 13 lety za Petra Dvořáka. Transparentnost a kolektivní rozhodování zůstanou pilíři systému.
Našim cílem je snížit, respektive sloučit byrokracii a zvýšit produktivitu práce. A zodpovědní za to, aby byl projekt kvalitně připraven, budou šéfdramaturgové, tedy šéfové žánrových center. Široká diskuse nad záměry, tzv. pitchingy nebo otevřené schvalování projektů na programových radách – to vše zůstane zachováno. Před dvaceti lety takový systém nebyl.
To znamená, že ČT bude propouštět lidi?
První fáze personální optimalizace proběhla už v minulých dvou letech. Nyní tedy již nepůjde o vysoká čísla. Letos na jaře došlo k redukci počtu zaměstnanců napříč všemi divizemi o deset procent. Nyní se úspory dotknou podpůrných profesí.
V následujících měsících chceme – a umožňuje nám to i lepší finanční situace – vyrábět v oblasti dramatické, dokumentární, dětské a umělecké tvorby alespoň tolik, kolik jsme vyráběli před třemi nebo čtyřmi lety. Také proto nepůjde o nějaké dramatické personální úspory. Jak jsem zmiňoval, především nám jde o výrazné navýšení produktivity práce.
V čase, kdy byl generálním ředitelem ČT Petr Dvořák, bylo její ambicí odvysílat snad každý den v primetimu něco ze své původní tvorby. Teď tam diváci mohou vidět třeba italský detektivní seriál.
V takto skvělé situaci jsme na ČT1 nebyli nikdy. Vyrábělo se pro maximálně tři dny v jednom týdnu, a to ne po celý rok. Zbytek byly reprízy.
V současnosti máme strategii, abychom skutečně nabídli premiéry české nebo zahraniční tvorby po většinu týdne na ČT1. A je dobře, že se tato strategie divákům líbí, že je úspěšná. Třeba francouzská detektivní minisérie „Komisařka Florence“ si byla schopná sáhnout na osmnáct až dvacet procent podílu na sledovanosti. Což se žádné reprízové české dramatice v úterý nebo ve čtvrtek večer v minulých letech nepodařilo.
Takže já to beru spíše tak, že jsme z hlediska diváckého zájmu a nákladů objevili něco jako svatý grál. Nasazení kvalitní zahraniční tvorby je dokonce levnější než reprízy opakované české tvorby.
Chceme v této strategii pokračovat i do budoucna. Nakonec nás k tomu zavazuje i Memorandum k veřejné službě ČT. Teď běží Inspektorka Candice Renoirová, což je taky francouzský seriál, nebo dánský seriál Každý den se rodí život.
A proč, když občas večer zapnu ČT, už zase běží estrády s Vladimírem Menšíkem? Skoro jako bych přepnul na ČT3.
To jste asi noční pták a je to ojedinělé. Doplňková zábava běží jen občas a až před půlnocí. Tam to ničemu nevadí. Vytěžujeme archiv. A byť je to pro diváky určitý retro závan, v pozdním vysílacím čase to má své místo.
Přesto: bylo schváleno navýšení poplatků, je vaší ambicí opět vyrábět více svých věcí?
Určitě. Ale nyní se nacházíme v nejhorším období, protože se výroba musela v posledních letech kvůli nedostatku financí utlumit. Což znamená, že během jarní sezony, která začne 1. ledna a bude do konce června, máme jen jeden třináctidílný seriál na pondělí, zbytek všedních dnů bude zahraniční akvizice nebo archiv.
Máme pak ještě jednu koprodukční slovenskou minisérii na neděli, distribuční filmy a jeden původní televizní film. Musíme toto období překlenout – sklízíme roky neúrody.
Navýšení poplatků se ve vysílání projeví zase až v letech 2027 a 2028. Na sobotní večery nicméně uvedeme premiérovou zábavu „Peče celá země IV“ a nové osobnostní dokumenty. Hodně premiér bude rovněž na ČT2 a Artu v oblasti dokumentární tvorby a přenosů.
Jak se poslední roky, pokud jde o škrty v rozpočtech, projevily v personální situaci? Neodchází lidé za lepšími nabídkami?
Zatím jsem nic takového nezaznamenal. Fluktuace tvořivých osobností je ale přirozená věc. Jsou lidé, kteří dostali nabídku, jíž ČT neumí konkurovat.
Třeba Michal Reitler na Novu (Oneplay). Michal byl v ČT kreativní producent a nutno říct, že jeho projekty patřily k těm nejúspěšnějším. Z Novy ale dostal nabídku, aby byl ředitelem vývoje obsahu, což byla ohromná výzva a posun směrem nahoru. Kromě něj – pokud jde o kreativní producenty – téměř všichni zůstali v ČT.
V současnosti odchází ještě úspěšná producentka Veronika Slámová – ale opět půjde o výzvu. Je ředitelkou státního Audiovizuálního fondu.
Jaké jsou plány ČT, pokud jde o koprodukce?
Budeme mnohem více než v minulosti otevření spolupracovat s nezávislými producenty, kteří budou mít potenciál přinést dodatečné financování do projektů ČT. U filmů, televizní dramatiky i dokumentární tvorby.
A zároveň: Tereza Polachová bude šéfovat centru dramatiky. A ona dokáže velmi dobře nacházet peníze na zahraničních trzích pro naše koprodukce. Což už dokázala, například u tak náročného projektu, jako je dvoudílný film Gerta Schnirch, který odvysíláme příští rok. Většinu nových projektů, které jdou do výroby na příští roky, zaštiťují nezávislí producenti a i tady je hodně koprodukcí.
Zároveň jsme v čilém kontaktu s německou veřejnoprávní televizí ARD, která má zájem úzce spolupracovat na nové historické a dětské dramatické tvorbě.
Pojďme jinam. Petr Mrzena, ředitel zpravodajství, obesílal během volby generálního ředitele ČT některé radní s tím, aby vám nedávali svůj hlas. Jaké máte vztahy?
Naše vztahy jsou profesionální a korektní. Každý z nás má svoji odpovědnost a v rámci managementu normálně spolupracujeme.
Chystají se ve zpravodajství nějaké změny, například pokud jde o skladbu moderátorů klíčových pořadů?
Nemám o tom žádné informace. To je věcí ředitele zpravodajství a generálního ředitele.
Rada ČT je rozdělená na dva podobně velké tábory, vedení ČT bude zjevně čelit protichůdným tlakům…
Management ČT musí komunikovat s Radou ČT jako celkem a rovněž s každým jednotlivým radním. Já odpovídám za své portfolio a tam žádné protichůdné tlaky necítím.
Od bývalého generálního ředitele ČT Jana Součka víme, že čelil tlakům, mimo jiné na odvolání Václava Moravce. Pokračují tyto tlaky i za současného vedení? Ostatně Rada ČT na svém posledním jednání řešila Otázky Václava Moravce, ten bod se týkal především toho, že se v nich už několik let neobjevil Tomio Okamura.
Za tuto věc je zodpovědný ředitel zpravodajství a publicistiky a vůči Radě ČT pak generální ředitel. To není otázka na mě.
Pokud jde ale o účast zástupců některých stran, a týká se to také SPD, jejímž je Okamura předsedou, tak podle mých informací do jednotlivých pořadů ČT nemá za SPD kdo chodit. Respektive – těch lidí je málo. Jak má vlastně redakce zpravodajství v takové situaci postupovat? Na jednu stranu si stěžují na vyváženost, na druhou stranu do ČT buď nechtějí chodit, nebo tam dokonce nemají koho poslat…
Ano, ta situace je občas ve stylu Hlavy 22. To ale není nic nového. Když jsem byl ředitelem zpravodajství, tyto situace jsme řešili. Redakce si s tím ale musí poradit z hlediska vyváženosti, nestrannosti a objektivity. A to tak, aby tomu všemu dostála.
Nejen že nám to nařizuje zákon a Kodex, ale veřejnost vám nic neodpustí a má možnost ČT se vším konfrontovat, stěžovat si. Nepochybuji, že současný ředitel zpravodajství a jeho lidé si s tím umí poradit.
Václav Moravec v rozhovoru pro Aktuálně.cz řekl, že zatímco Petr Dvořák dokázal odklonit politické tlaky, jeho nástupcům se to už tolik nedaří…
Nemám pro tohle srovnání dost informací, neboť se mnou žádný z generálních ředitelů neřešil zpravodajství ani diskuse s politiky nebo zájmovými skupinami.
Naše společnost je rozdělená a plná kontroverzí. Určitě mnohem víc než před osmi nebo deseti lety a to se samozřejmě musí projevit i ve vztahu k České televizi. A projevuje se to i ve vztahu k výrazným osobnostem v našem vysílání.
Česká televize má nezastupitelnou roli na poli obrany svobody, demokracie a právního řádu. A za sebe mohu říct, že tyto hodnoty jsou pro mě svaté.
Jak si vysvětlujete, že se do špičkového a unikátního pořadu, jakým Reportéři nepochybně dlouhé roky byli, nedaří České televizi přitáhnout žádnou renomovanou a silnou novou osobnost?
Já si nemyslím, že Reportéry ČT nedělají silné novinářské osobnosti. Sledovanost a renomé pořadu nijak oproti minulosti neklesly. Redakce publicistiky navíc vyvinula a úspěšně uvedla nové pořady, jakými jsou Reportéři plus, Fenomén doby nebo Bilanci. Chystají se další nové pořady a vím, že o spolupráci na nich mají špičkoví novináři zájem.
Když se rušil pořad 168 hodin, ČT slibovala, že vyvine nové formáty v podobném žánru.
Vznikly tři už zmíněné nové publicistické pořady, které vysíláme v pondělí, a pro jaro 2026 se chystá nová velká publicistika mapující největší kauzy z různých oblastí.
Pokud vím, vyvíjí se i nový souhrnný týdeník. Letošní rok byl v ČT turbulentní, odvolával se a volil generální ředitel a čekalo se na zvýšení poplatků. Na všem se ale pracuje.
Mluvíme spolu několik týdnů po volbách, přičemž nastupující koalice slibuje – pokud jde o veřejnoprávní média – poměrně velké změny. Tou hlavní asi bude zrušení koncesionářských poplatků. Co by to pro ČT znamenalo?
Je to cesta do neznáma. Poplatek byl ve svobodném Československu a poté České republice vnímán jako záruka svobody veřejnosprávních médií. Poplatek byl dokonce i za minulého režimu, kdy byla televize státní. Proto ta diskuse vyvolává emoce, neví se, zda změna financování nemůže narušit tuto hodnotu svobody a nezávislosti.
Proto jsme zvědavi na konkrétní návrhy stran, které tvoří novou vládní koalici, a já věřím, že si vyslechnou i odborné argumenty ze strany médií veřejné služby, akademické sféry a najdeme nejlepší příklady ze zahraničí, jak nezávislá a finančně stabilní veřejnoprávní média zachovat. Česká televize je na tento dialog připravena.
V současnosti je dlouhodobé financování České televize stabilní. Finanční ředitel musí vědět, kolik peněz bude k dispozici za čtyři až pět let, aby se daly plánovat dlouhodobé projekty, nákupy sportovních práv, vyrábět náročnější dramatika a podobně. Stejně tak odbory vyjednávají o mzdách a nakupuje se na dlouhodobé splátky technika.
Teď máme málo informací o výši rozpočtu, jeho pravidelné valorizaci atd., pokud by se způsob financování České televize měl měnit. S poplatkem umíme historicky pracovat, je to známý a bezpečný terén pro dlouhodobou stabilitu. Proto teď v ČT a nejen v ní panuje nervozita.
Aby nenastal slovenský scénář, tedy de facto zestátnění ČT?
Česká a slovenská realita je jiná. V Česku jsou média veřejné služby silná a úspěšná. Jak Česká televize, tak Český rozhlas. Na Slovensku nemá třeba STVR ani poloviční podíl na trhu a tak silné postavení u diváků jako Česká televize.
Od 90. let navíc byla pod enormním politickým tlakem a často selhávala. Česká televize neselhala. Ale čelíme výzvám. Mladší lidé sledují televizi méně a méně, proto se musí investovat do výroby a distribuce obsahu ušité na míru jim a k tomu potřebujete stabilitu a dlouhodobé plány.
Slovenská televize navíc čelila tomu, že spousta lidí ji neplatila, potýkala se celé dekády s nedostatkem financí. V tak dramatické situaci nikdy ČT nebyla. A tak na Slovensku došlo k řetězové reakci: málo peněz znamenalo úbytek sledovanosti, po něm ještě ochabla loajalita lidí platit atd.
Napojení na státní rozpočet, které prosadila minulá vláda, se tak mohlo jevit jako logický krok ke zvýšení peněz pro veřejnou službu a její stabilizaci. Českou televizi není třeba zachraňovat a stabilizovat, je v dobré kondici. A je v zájmu naší země ji neoslabovat. Jsme totiž v rámci našeho regionu úspěšným mediálním příkladem, jak mimo jiné zmiňuje i generální ředitel Evropské vysílací unie (EBU) Noel Curran.
Do médií ale unikly informace o tom, že ANO navrhuje některé razantní programové změny, třeba zrušení kanálů ČT1 a ČT2.
Hlavní televizní program typu ČT1 má každá veřejnoprávní televize. Není na něm jen dramatika a zábava, ale i hlavní zpravodajství, diskusní pořady, vzdělávací soutěže, ranní informační blok atd. Na celkové sledovanosti České televize se hlavní kanál ČT1 podílí více než padesáti procenty. Chce snad někdo, aby odešlo 800 tisíc diváků od hlavní zpravodajské relace ČT?
ČT2 je ryze vzdělanostní kanál, který je složen z 95 procent českou a zahraniční dokumentární tvorbou, pořady pro menšiny. Je to výsostná veřejná služba. Oba kanály – ČT1 a ČT2 – dělají dvě třetiny sledovanosti České televize. Pokud by neexistovaly, Česká televize by přišla o většinu svých diváků a stala by se zcela marginální.
Tak si ji představoval v 90. letech Vladimír Železný s heslem „veřejnoprávní televize má dělat jen to, co nemůže nebo nechce dělat komerční televize“. Veřejná služba ale není doplněk televizního trhu, má své národní a společenské úkoly a ty nemůže plnit bez zájmu veřejnosti a pořadů, které oslovují masového diváka. Své místo v ní má i StarDance, největší divácký integrátor v zemi, zvyšující společenská pouta u celé české populace.
Neexistence ČT1 a ČT2 by navíc znamenala zrušení výroby dramatické, dokumentární a zábavní tvorby, konec koprodukce filmů – to vše by ochromilo domácí trh, protože by zmizely stovky milionů až miliard v delším horizontu pro české tvůrce. Pro ně by to byla oborová katastrofa. Pro české diváky pak kulturní.
