Škodovácké muzeum v Mladé Boleslavi se rozrůstá o jedinečný prostor. V hale, kde před sto lety vznikaly na bucharech kovové díly pro laurinky, se otevírá nový depozitář se sbírkou nazvanou trefně „Spící krása“. Vystavuje se tu 23 aut, naprostá většina v patinovém stavu. Veřejnost si je může prohlédnout od 1. prosince.
Skrz mléčné tabulky krásných továrních vysokých oken proniká do bíle natřené tovární haly tlumené světlo. Pod dřevěným stropem, mezi kovovými sloupy, kdysi duněl buchar a v pecích u vysokých komínů žhnul oheň.
Před téměř sto lety tu bývala kovárna a vznikaly zde součástky pro všechny tehdejší „laurinky“. Později se v industriální hale z roku 1906 v těsné blízkosti současného Škoda Muzea zkoušely motory Laurin & Klement na brzdové stolici. A ještě později, zhruba v 70. letech, se tu prováděly drobné doplňkové práce a chodili jsem zejména učni. Zkrátka tato budova zažila během 120 let celý automobilový provoz.
Dnes tu stojí vozy, z kterých bylo potřeba sfouknout prach, očistit rez a oživit stopy dávných majitelů. Škoda Muzeum zde otevírá nový depozitář, místo, kde naprostá většina aut není zrenovovaná do lesku, ale vystavuje se v původním nálezovém stavu. A nazvala ho poeticky: „Spící krása“.
Nový prostor se veřejnosti otevře 1. prosince, je však potřeba se na prohlídku objednat zvlášť mimo standardní návštěvu expozice ve Škoda Muzeu. Průvodce s vámi depozitář se spícími krasavicemi projde za stokorunový příplatek za půl hodiny.
V hale je dnes vystaveno 23 automobilů, bez naleštěných kapot, zato s autentickou patinou. „Chceme ukázat auta tak, jak jsme je získali. Lidem to dá úplně jiný zážitek. Je na nich vidět běh času,“ říká Michal Velebný, šéf renovátorských dílen ve Škoda Muzeu, který auta do prostoru vybíral.
A tak většina exponátů na sobě stále nese stopy práce svých původních majitelů, stejně jako zásahy, které je během života potkaly. V depozitáři se tak nepředstavuje minulost přikrášlená, ale minulost pravdivá.
„Vybírat jsme přitom měli z čeho. Vždyť v naší sbírce máme celkem 370 vozů a motocyklů a k tomu 100 motorů. V muzeu se dá naráz vystavit jen 50 aut. Expozici měníme, ale pořád máme ve skladech krásné vozy, které si zaslouží ukazovat,“ dodává Velebný.
Jedním z největších překvapení depozitáře je však způsob prezentace. Auta nejsou seřazená podle letopočtů ani modelových řad, vystavují se v „garážovém stylu“. Často působí, jako by je někdo včera odložil do rohu po dlouhé cestě nebo jako by čekala na mechanika, který se už nikdy nevrátil.
Nejstarším exponátem je Laurin & Klement Sd vyrobený v říjnu 1913 pro zastoupení automobilky v Petrohradu. V 60. letech se stal jedním z prvních exponátů nově vznikajícího Škoda Muzea. „Není bez zajímavosti, že stojí vedle modelu L&K 210, který s Sd sdílí mnoho komponent, až to na první pohled nevypadá,“ popisuje Velebný.
Jde o zeleně natřený phaeton, který v roce 1924 vyrobili pro ministerstvo národní obrany a pečlivému pozorovateli neunikne, že má v chladiči několik děr po kulkách.
„Vzniku depozitáře pomohlo, když automobilka zveřejnila v dobovém tisku inzeráty, aby se jí ozvali majitelé různých zajímavých vozů, že zakládá sbírku. Díky tomu se pořídilo mnoho zajímavých exemplářů v původním stavu. Jako například tento,“ pokračuje s vyprávěním Velebný a přesouvá se k dalšímu pozoruhodnému kousku.
Šedo-červená L&K Škoda 110 Coupé z roku 1928 má neobvyklou sportovní karoserii. Šlo o vůz pro Miloše D. Zelenku z Českého Krumlova, majitele módního butiku. „Vůz dostal zakázkovou karoserii, kterou navrhl karosář z Jihlavy, jenž se tehdy čerstvě vrátil z cest po Francii, a tak měly tvary ctít tehdejší nejnovější trendy,“ popisuje Velebný.
Foto: Škoda Auto
Kdo byl údajným karosářem, ale v muzeu netuší. „V roce 1973 se ale automobilce ozval sám pan Zelenka, v té době už penzista, který zaslal nabídku na odkup vozu do muzea. Později jsme získali i fotografii z rodinného archivu, kde u auta pózuje paní Zelenková,“ dodává Velebný.
Ostatně mnoho informací k autům a také dobové fotografie, často přímo konkrétních aut, která se zde vystavují, si návštěvník depozitáře může prohlédnout díky QR kódům na popiskách. Snímek s pózující madam Zelenkovou nevyjímaje.
A tak by se dalo pokračovat ve vyprávění o každém exponátu. L&K 105 z roku 1924 zase původně sloužil jako osobní vůz, ale v pozdějších letech byl přestavěn na nákladní auto, což je na jeho karoserii dodnes dobře vidět.
Fascinující jsou i oba exempláře Škoda 6R z roku 1929: jeden s odhalenou dřevěnou kostrou karoserie v procesu renovace, druhý prošel pozoruhodnou proměnou původně ze sanitky v hasičský speciál a ve stavu vesnické požární techniky se dostal do muzeální sbírky.
Foto: Škoda Auto
Vystavuje se tu i například Škoda 110 z roku 1927, kterou filmaři v 50. letech přestavěli na závodní speciál pro film Dědeček automobil. Je tu i ikonická Škoda Popular Sport Coupé z roku 1934, jeden z pouhých pěti vyrobených kusů, jehož aerodynamická hliníková karoserie stále nese stopy původního nátěru.
Depozitář ukrývá i zajímavý prototyp Škoda 215 z roku 1933 s dvouválcovým motorem, který se nikdy nedostal do sériové výroby. U Škody Favorit 2000 OHV z roku 1938 je dodnes vidět, že se jednalo o testovací vůz automobilky – i jeho „šrámy“ mají pro muzeum velkou hodnotu. Nejmladším autem je pak Škoda Superb z roku 1936, která je ale už po renovaci.
Jednu stěnu prostoru industriální haly pak zdobí velkoformátové dobové fotografie, které rámují celou expozici. „Na snímcích je přesně toto místo, jen o sto let dřív,“ popisuje historik Lukáš Nachtmann, vedoucí archivu ve Škoda Muzeu.
Zachycují výrobu v hale během první poloviny 20. století. Kováři pracující u pece, záběr velkého bucharu, fotografie mechaniků testujících motory i pohledy na pracovníky, kteří tehdy stavěli vozy Laurin & Klement.
Mimochodem nechybělo mnoho a možná by depozitář vůbec nevznikl. Hal v původním výrobním areálu, které už léta hledají využití, vlastní Škoda v Mladé Boleslavi víc a vymýšlí pro ně postupně využití. Když se vymění představenstvo automobilky, střídají se i nápady. Není tomu tak dávno, kdy se uvažovalo, že právě v této hale by měl vzniknout luxusní hotel…
Nakonec tu tedy spí krása, která se nalezla ve stodolách nebo mnoho let poctivě sloužila majitelům až do úplného dožití. Nový depozitář navíc není jen parkoviště starých vozů, ale také technická historie s lidskými příběhy. Nepřelakovaly se, aby vypadaly hezčí. A právě proto hezčí ve skutečnosti jsou.
Součástí projektu je i výhled do budoucna. Automobilka chce už v únoru příštího roku otevřít další halu, kde budou k vidění prototypy, studie a koncepty od 50. let až do dnešní doby. Nový depozitář je tak jen první fází většího plánu zpřístupnit veřejnosti to, co dlouhá léta jen tiše spalo.
