„Soudruh Zůna je velmi dobře připraven.“ Babišův ministr byl politruk už jako student

Ze životopisu Jaromíra Zůny se zdá, že nadcházející období přelomu roku, kdy by se mohl stát novým ministrem obrany, je pro jeho kariéru poměrně zásadní. Od ledna 2023 tak třeba působil jako vojenský přidělenec na české ambasádě v Pekingu, když předtím coby nominant Miloše Zemana neuspěl v boji o místo náčelníka generálního štábu.

Dá se ale jít ještě hlouběji do historie – až do časů normalizace. A to díky členské evidenci ÚV KSČ, kterou dnes spravuje Národní archiv. Jak vyplývá ze Zůnova zeleného stranického štítku, kandidátem na člena KSČ se stal 20. prosince 1979, plnohodnotným nositelem rudé knížky pak 15. prosince 1981.

Daleko obsáhlejší pohled na život Jaromíra Zůny před rokem 1989 pak podává jeho šestistránková přihláška do KSČ. V ní třeba jeden z jeho tří ručitelů uvádí: „Jmenovaný si velmi zodpovědně plní své pracovní povinnosti i uložené stranické úkoly. Ze své funkce politického pracovníka aktivně prosazuje politiku strany mezi bezpartijními.“

Když se reportér deníku Aktuálně.cz pokoušel ve čtvrtek se Zůnou spojit, rozhovor odmítl. „Dneska opravdu nemám čas. Neztrácejte čas a raději si nastudujte historii 7. výsadkového pluku z Holešova, rok 1968 a následnou normalizaci. Tedy věda, nikoliv spekulace,“ řekl pouze.

„Oba rodiče jsou členy KSČ“

Zůna tím naráží na historii svého otce. Podle dostupných informací fungoval jako odborník na výpočetní techniku u holešovských výsadkářů, kteří se jako jediná vyzbrojená jednotka v srpnu 1968 odmítli podvolit sovětským okupantům a měli v úmyslu bojovat. A i když po zahájení normalizace byla řada holešovských vojáků propuštěna nebo perzekuována, Zůnův otec Zdeněk byl převelen do Vyškova, kde působil dál jako důstojník Československé lidové armády do roku 1978.

Evidenční štítek potvrzující Zůnovo členství v KSČ. | Foto: Národní archiv

I to pravděpodobný budoucí ministr obrany nominovaný SPD napsal ve své členské přihlášce v prosinci 1981. „Oba rodiče jsou členy KSČ. Mám tři sourozence. Do roku 1970 jsem žil v dobrých rodinných poměrech. V té době jsme se přestěhovali do Vyškova a v téže době se oba rodiče rozvedli. Od té doby žiji s matkou. Tento moment měl velký vliv na můj další vývoj. Ztížené podmínky, ve kterých jsem potom žil, upevňovaly můj vztah k práci,“ svěřuje se tehdy 21letý Jaromír Zůna.

Na psacím stroji dále vyťukal, že v roce 1976 jako 15letý nastoupil na Vojenské gymnázium Jana Žižky v Opavě. „Zde jsem také v tomto roce vstoupil do SSM a čtyři roky jsem pracoval ve výboru ZO SSM ve funkci jednatele. Na vojenském gymnáziu jsem se také aktivně zapojoval do veřejného života. Pracoval jsem jako trenér a vedoucí šachového oddílu.“

Zůna o sobě ostatním soudruhům píše, že díky úspěchům s černými a bílými figurkami to dotáhl až na předsedu jedné z okresních komisí Československého svazu tělesné výchovy. A k tomu stihl pracovat i jako vedoucí pionýrů.

„Za trvale dosahované dobré výsledky ve studiu a angažovanost v práci jsem byl 20. 12. 1979 přijat do řad kandidátů KSČ. Po ukončení vojenského gymnázia jsem nastoupil ke studiu na VVŠ PV LS (vysoká škola pozemního vojska, pozn. red.) ve Vyškově. Také zde jsem se snažil aktivně se zapojit do práce u ročníku, což se mi, myslím, podařilo. V současné době vykonávám funkci ZVP ročníku. Také ve studiu dosahuji dobrých výsledků,“ zapsal Zůna dále.

„Politicky vyspělý a ideově silný“

Značka „ZVP“ se v Zůnových dokumentech uložených v Národním archivu opakuje hned několikrát. Ve zhodnocení kandidáta základní organizací KSČ se o Zůnovi třeba píše: „Jmenovaný je politicky vyspělý a ideově pevný. Soustavným studiem společenských věd si postupně osvojuje základy marxismu-leninismu. Při studiu MLF (marxisticko-leninské filozofie, pozn. red.) jde ostatním komunistům i bezpartijním příkladem, soustavně dosahuje výtečných a velmi dobrých výsledků.“

Zůna svůj životopis napsal na třetí stranu přihlášky psacím strojem a vlastnoručně 8. prosince 1981 podepsal. | Foto: Národní archiv

„Má neustálý přehled o vnitropolitických i mezinárodněpolitických událostech, které dovede hodnotit z třídních pozic. Těchto znalostí umí využít ke své práci ve funkci ZVP ročníku, ve které si vede velmi dobře. V rámci této funkce soustavně řídí práci aktivu ročníku, pracuje mezi bezpartijními a objasňuje jim politiku strany.“

Jak vyplývá z historických materiálů, zkratka ZVP v Československé lidové armádě znamenala „zástupce velitele pro věci politické“. Šlo o člověka, který měl v jednotce za úkol politickou a ideologickou agitaci. Tedy i obracení bezpartijních vojáků k socialistickým idejím.

„V podstatě je to politruk, něco jako politický komisař, funkce vznikla podle sovětského modelu,“ popisuje Petr Blažek, historik a ředitel Muzea paměti XX. století. „V rámci vojenské jednotky měl na starosti politickou a stranickou práci. Klíčové je, že po roce 1989 byly tyto pozice okamžitě zrušeny,“ přibližuje Blažek.

„Kladné morální a charakterové vlastnosti“

Všech sedm členů základní organizace KSČ s přijetím Jaromíra Zůny do strany v prosinci 1981 souhlasilo. Předposlední den roku pak jeho vstup do partaje posvětilo i politické oddělení Československé lidové armády.

„Soudruh Zůna je velmi dobře připraven (…) V období kandidátské lhůty se projevil jako příklad pro komunisty i bezpartijní v práci i v osobním životě. Ve studiu, kázni i v ostatních oblastech činnosti se u jmenovaného neprojevily žádné závažnější nedostatky. Právě při plnění denních úkolů se u soudruha Zůny projevují výrazně kladné morální a charakterové vlastnosti. Nebojí se kriticky poukázat na nedostatky ve svém okolí, při jejich vytýkání reaguje uvážlivě a snaží se je v co nejkratší době odstranit. Mezi spolupracovníky a podřízenými má vytvořenou potřebnou autoritu, které dovede využít při plnění jak stranických, tak služebních úkolů,“ zní jeho zhodnocení.

Jedny z prvních úkolů, které pak jako novopečený straník Jaromír Zůna dostal, se týkaly jeho práce jako zástupce velitele pro věci politické: „Soustavně se věnovat studiu MLF jako formy ideové výchovy, být příkladně aktivní při cvičeních a seminářích, zkoušku z tohoto předmětu vykonat s výtečným hodnocením. Vzorně si plnit funkci ZVP ročníku, prosazovat realizaci politiky KSČ u jednotky.“

Historik: Dlouhá díra v životopisu

Vstupem do strany však aktivita pro totalitní režim v případě Jaromíra Zůny neskončila. Jak před několika týdny upozornil web Forum24.cz, v 80. letech měl podle dokumentů uložených v Archivu bezpečnostních složek zájem o službu ve vojenské rozvědce. Podle dostupných materiálů k tomu ale nakonec nedošlo.

Za vstup každého nového člena do KSČ se museli zaručit tři jeho kolegové nebo známí. V případě Zůny byli všichni tři kolegové z armády. | Foto: Národní archiv

I tak si třeba historik Petr Blažek myslí, že kandidát na nového ministra obrany má ve svých oficiálních životopisech publikovaných na resortních stránkách „díru“. Zůna by prý měl veřejnost detailněji informovat o tom, co přesně dělal v letech 1984 až 1993.

Reportér deníku Aktuálně.cz se s dotazy obrátil i na SPD. Tedy hnutí, které Zůnu jako svého nestranického odborníka na místo ministra nominovalo. Jeho mluvčí Lenka Čejková však na otázky, proč si vybrali právě tohoto generála a zda jeho minulost nepovažují za problém, nereagovala.

Faktem je, že pokud se Jaromír Zůna skutečně stane ministrem obrany ve vládě Andreje Babiše (ANO), bude to poprvé po dvanácti letech, co se do čela resortu vrátí bývalý člen totalitní KSČ. Před ním to byl Vlastimil Picek, také bývalý voják.

Pavel: Kandidoval bych proti Babišovi. V KSČ jsem byl z naivity, omlouvat se nebudu (1. 12. 2019)