
Mezinárodní tým vedený antropology z Univerzity Karlovy provedl výzkum, který přinesl první přímá měření během takzvaného vytrvalostního lovu, prastaré lovecké strategie, při níž člověk uštve kořist pěším pronásledováním. Výsledky ukazují, že tato forma lovu je energeticky výhodná a zvládnutelná dokonce i pro moderního, neaklimatizovaného člověka.
Jedna z nejslavnějších povídek Jacka Londona vypráví o muži, který na Aljašce narazí na posledního mamuta. Lovec se rozhodne zvíře zabít, ale protože na něj nestačí žádná z jeho zbraní, prostě ho uštve. Povídka Mamut Toma Stevense vypovídá o síle lidské vůle a boji s přírodou, ale nejen o tom. Odráží totiž vzpomínky na jednu z nejúčinnějších loveckých technik druhu homo sapiens.
Vytrvalostní lov je podle vědců jedním z klíčových faktorů toho, jak vypadá a jak se chová moderní člověk. Podle řady hypotéz měl hrát zásadní roli v evoluci lidské termoregulace, energetiky a vytrvalostního běhu. Přesto až dosud nikdo neměl přímá data o tom, co se během takového lovu děje s lidským tělem. „Chtěli jsme zjistit, kolik energie vytrvalostní lov člověka stojí, jak je náročný na udržení tělesné teploty a zda je nutné při pronásledování kořisti běžet,“ uvedl hlavní autor studie Martin Hora z Katedry antropologie a genetiky člověka Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Studie proběhla v africké poušti Namib, kde čtyři lovci, vedení zkušeným ultramaratoncem Robim Dattatreyou, absolvovali šest lovů přímorožců – velkých antilop s dlouhými rohy. Během tří dnů překonali padesát kilometrů při teplotách kolem čtyřiceti stupňů Celsia. Dva lovy byly úspěšné, z toho jednou šlo o zdravou a jednou o zraněnou kořist. Měření ukázala, že člověk zvládá takový výkon bez přehřátí: tělesná teplota lovce nepřekročila 39 stupňů Celsia. Na rozdíl od zvířat.
Lov chůzí funguje
„I když se pohyboval v extrémním horku, lovec se nepřehřál a ztratil překvapivě málo vody,“ shrnuje Hora. Denní energetický výdej dosahoval zhruba pěti tisíc kilokalorií, což se nevymyká dennímu výdeji u současných lovců-sběračů či pastevců žijících v horkém klimatu. Lov se přitom ukázal jako mimořádně efektivní, kdy čistý energetický zisk by stačil pokrýt denní potřeby padesáti lidí.
Lov zraněné kořisti byl úspěšný i bez využití běhu, což naznačuje využitelnost této strategie i pro rané lidské druhy, které ještě neměly tělesné přizpůsobení na dlouhý běh. „Naše data podporují hypotézu, že i hominini bez vyvinutých běžeckých adaptací mohli lovit úspěšně chůzí, pokud sledovali oslabenou nebo zraněnou kořist,“ dodává spoluautor studie Vladimír Sládek.
Výzkum tak ukazuje, že vytrvalostní lov představuje energeticky výhodnou strategii, jež mohla být účinná i u předků člověka, u nichž se tato možnost dosud příliš nezvažovala.












