Pacienti si podle lékařů často sami přidávají či vysazují předepsané léky podle toho, jak se zrovna cítí. Mnozí také nadužívají volně prodejné přípravky nebo je nevhodně kombinují. Podle internistů neužívá podle předpisu například léky na tlak třetina lidí. Většina seniorů prý konzumuje polovinu léčiv zbytečně.
Nejčastěji si podle internistů sami řídí pacienti s vysokým cholesterolem nebo krevním tlakem. „Měří se několikrát denně a když zaznamenají vyšší hodnoty, přidají si léky. Naopak při nízkých hodnotách dávky snižují nebo je přechodně vysazují. Léčba pak kolísá a může způsobovat výrazné výkyvy tlaku, kvůli kterým si někteří dokonce musí volat sanitku,“ popsal přednosta Interní a kardiologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské univerzity Jan Václavík.
Podle něj za to často může nedostatečné poučení o nemoci. „Krevní tlak může být krátkodobě zvýšený a pro tělo to nepředstavuje ohrožení. Běžně kolísá během dne, mění se při zátěži i stresu. Pacienti to ale mnohdy nevědí a reagují zbytečně přehnaně,“ upozornil.
Rizika volně dostupných léků
Problémem je také užívání běžně dostupných léků bez receptu, například přípravků proti bolesti. „Když někoho trápí bolest, nakoupí si léky a začne je užívat. Někteří lidé jsou na ně citliví – mohou jim zvýšit právě například krevní tlak. Pokud má člověk onemocnění ledvin, může se jeho stav zhoršit, nebo dokonce dojít k jejich selhání,“ nastínil Václavík. Především starší lidé podle něj užívají deset až patnáct léků denně a půlku z toho zbytečně.
Léčbu by měl proto vést lékař. „Není vhodné, aby se pacient léčil sám. Lékař by měl zároveň přihlížet k potřebám a stavu pacienta,“ shrnul Václavík.
Pokud člověk užívá více než pět léků, stoupá podle internistů riziko nežádoucích účinků kvůli jejich vzájemnému ovlivňování o třicet procent. A exponenciálně stoupá s každým dalším lékem. Nežádoucí účinky léčivých přípravků jsou příčinou až deseti procent hospitalizací.
Méně někdy znamená více
Podle lékaře Interní kliniky Fakultní Thomayerovy nemocnice Dana Rakušana je problém i v nadměrném množství vyšetření. „Některá vyšetření se dělají zbytečně často a nemají pro pacienta smysluplný přínos. Mohou ho zatížit a poškodit. To samé platí i o léčbě. Určitě platí jednoduchý princip, že méně je někdy více – jak pro zdravotní systém, tak pro konkrétního pacienta,“ řekl.
Proto se nemocnice zapojila do mezinárodní iniciativy Choosing Wisely – Vybírej moudře. „Kampaň má za cíl identifikovat diagnostické nebo léčebné postupy s nízkým přínosem a omezit je v klinické praxi. Snaží se také o otevřený dialog s pacientem a individualizaci péče,“ dodal Rakušan.
Podle ankety, kterou internisté v rámci kampaně Choosing Wisely mezi lékaři v nemocnicích udělali, téměř 95 procent dotazovaných odpovědělo, že některá vyšetření se provádí nadbytečně. Má jít především o laboratorní odběry, CT vyšetření, rentgen, ultrazvuk břicha nebo EKG.
Sedmasedmdesát procent dotazovaných soudilo, že se zbytečně předepisují léky, a to nejvíce antibiotika, antivirotika, léky na potlačení produkce kyseliny v žaludku, hypnotika či léky na bolest. Přes sedmdesát procent lékařů přiznalo, že v každodenní praxi provádějí úkony, o jejichž užitečnosti pro pacienta nejsou přesvědčeni. Jako důvod předepsání zbytných vyšetření uváděli snahu o dodržení zaběhlé praxe a strach z dopadů, naléhání pacienta nebo jeho rodiny.
Velmi pozitivně podle Rakušana reagují na principy kampaně lékaři urgentní medicíny nebo endokrinologové. Vyzdvihl rovněž roli klinických farmaceutů. „V posledních letech nám výrazně pomáhají. Štěstí mají nemocnice, které mají oddělení klinické farmacie. Farmaceuti mohou chodit s lékaři na vizity – jsou to další oči navíc, které sledují racionalitu medikace a odhalují zbytečnosti, duplicity či lékové interakce,“ podotkl.
Kdy léky dočasně vysadit
Právě kliničtí farmaceuti přišli s projektem Sami doma. „Projekt je adaptací mezinárodního konceptu Sick Day Rules, který se používá například v Kanadě, Velké Británii či Austrálii. Má napomáhat komunikaci mezi lékařem a pacientem a upozornit na situace, kdy může být chronická medikace riziková a hrozí zhoršení zdravotního stavu,“ vysvětlila Petra Šubrtová z České odborné společnosti klinické farmacie.
„Pokud má pacient akutní onemocnění, zvrací, má průjem nebo horečku, dochází ke ztrátám tekutin a změnám minerálů. V takových situacích by měl dočasně vysadit některé léky snižující krevní tlak, diuretika, některé přípravky ovlivňující cukrovku a také nesteroidní protizánětlivé léky. Obvykle je vhodné znovu začít užívat tyto léky až den či dva poté, co pacient opět normálně jí a pije,“ vyjmenoval Václavík.
Manuál je určen pro praktické lékaře, ambulantní internisty a další odborníky pečující o pacienty s chronickými onemocněními. Zatím je dostupný on-line a farmaceuti jej představují na odborných akcích. Stále se však diskutuje o tom, jakým způsobem budou lékaři tyto informace předávat pacientům. „Například v Anglii mají pacienti kartičky, na nichž je z jedné strany jméno pacienta a z druhé zaškrtávací pole s léky, které užívá a které je případně potřeba vysadit,“ popsal Václavík.
Farmaceuti se spíše přiklánějí k takzvanému akčnímu plánu, který lékař pro pacienta připraví a jenž bude mít podobu lékařské zprávy. „Jde o to, že si pacient může některé léky vysadit sám, ale musí vědět které a kdy. Po poradě s lékařem tak má k dispozici akční plán určený přímo pro něj,“ doplnila Šubrtová.
