Vysvětil základní kámen budoucí katedrály svatého Víta, znal se s králem Janem Lucemburským, studoval s Karlem IV., později působil jako jeho diplomat a zástupce, málem se stal papežem, zakázal boží soudy, byl posledním pražským biskupem i prvním arcibiskupem. Arnošt z Pardubic byl pohřben v polském Kladsku a mezinárodní tým badatelů nyní vyzvedl jeho ostatky.
O Arnoštovi z Pardubic by se dal natočit dobrodružný velkofilm. Narodil se kolem roku 1305 pravděpodobně ve vesnici Hostinka na Náchodsku, ale možných rodišť je více. Část mládí však strávil v Kladsku, kde si také přál být pochován.
Při studiu práv v Itálii se seznámil s budoucím císařem Karlem IV. Domů se vrátil v roce 1339 a už o čtyři roky později se stal posledním pražským biskupem a v roce 1344 i prvním arcibiskupem. To když bylo pražské biskupství povýšeno a české země se staly nezávislé na cizím duchovním vlivu. Arnoštovi podléhalo také biskupství olomoucké a litomyšlské.
Vyzvedávání ostatků Arnošta Z Pardubic. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, Kladsko, Polsko | Foto: Matěj Šindelář
Jako arcibiskup mimo jiné korunoval české krále a královny. V září 1347 posadil Arnošt korunu na hlavu svému spolužákovi a příteli Karlu IV., posmrtně korunoval i jeho ženu Blanku z Valois a rok před svou smrtí i třetí Karlovu manželku Alžbětu Pomořanskou. Za vlády Karla IV. sloužil v diplomatických službách a podle doložených zpráv vladaře zastupoval v době jeho delší nepřítomnosti.
Při svých cestách se seznámil i se spisovatelem a básníkem Franceskem Petrarkou, kterého král v roce 1356 pozval do Prahy. Byl také významným donátorem umění a údajně i šikovným řezbářem. V roce 1355 zakázal boží soudy (tzv. ordály – viz boxík), které označil za pohanský zvyk.
Boží soud neboli Ordál
Arnošt z Pardubic se zasadil za zrušení takzvaných božích soudů, neboli ordálů. Slovo ordál je germánského původu a odvozuje se z něho jak německé Urteil (rozsudek), tak i starší české ortel. Ordál mohl mít různé podoby. Například takzvaná zkouška vodou spočívala v tom, že se souzený zavázal do pytle a hodil do vody. Pokud se utopil, byl vinen, pokud ne, byl nevinen. Zkouška ohněm zase ukládala podezřelému přejít po žhavém železe nebo rozžhavené železo držet dvěma prsty. Rána mu byla obvázána a zapečetěna Pokud se do sedmi dnů uzdravila, byl obviněný uznán nevinným.
Hrozí zavalení
V roce 2024 uplynulo od smrti Arnošta z Pardubic 660 let. Právě při této příležitosti byla zahájena spolupráce města Kladsko, farnosti kostela Nanebevzetí Panny Marie, Univerzity Pardubice, spolku Naše historie, Vratislavské univerzity a také Jihočeského muzea nad výzkumem místa posledního Arnoštova odpočinku v Kostele Nanebevzetí Panny Marie v Kladsku.
Z dochovaných pramenů bylo zřejmé, že s ostatky se během staletí manipulovalo a v novodobé historii místo arcibiskupova předpokládaného pohřbu dokonce protnulo potrubí s inženýrskými sítěmi. Odborníci z mezinárodního týmu se proto rozhodli polohu hrobu přesně lokalizovat a následně zjistit i stav hrobky.
Loni proto experti ze spolku Naše historie začali s georadarovým průzkumem místa, kde je zachována mramorová deska, použitá z jiného mladšího hrobu s dodatečně vytesaným nápisem „zde leží Arnošt z Pardubic“.
Záznamy skutečně odhalily rozsáhlou dutinu a tu následně potvrdila i průzkumná kamera prostrčená nevelkou prasklinou v podlaze. Už na záběrech z roku 2024 byla vidět i dochovaná kovová schrána se zatím neznámým obsahem. Bohužel odborníci zároveň odhalili závažné porušení statiky východní stěny hrobky a hrozící zavalení celého podzemí. Bylo proto rozhodnuto do hrobky vstoupit, nalezenou schránu vyjmout a prostor bezpečně stabilizovat.
Den D
Den D nastal ve čtvrtek 13. listopadu 2025. Na místo opět dorazil kompletní český tým pod vedením Jana Frolíka z Univerzity Pardubice, Jiřího Šindeláře a Zuzany Thomové z Jihočeského muzea, zástupci města Kladska a experti z Vratislavské univerzity (Pawel Duma, katedra archeologie). Vedoucím celého výzkumu byl František Šebek z Ústavu historických věd Univerzity Pardubice.
Po takřka celodenním postupném odkrývání podzemního prostoru byla kovová schrána se dvěma pečetěmi vyzvednuta. Vědce nejprve překvapila relativní lehkost schrány, kvůli níž panovaly obavy, že by mohla být prázdná.
O den později, v pátek 14. listopadu, byly ze schrány vyjmuty i předpokládané Arnoštovy ostatky. Jejich prvotní antropologické ohledání prováděl za českou stranu Petr Velemínský se spolupracovníky z oddělení Antropologie minulých populací Národního muzea.
Navzdory váze schrány nakonec obsah plně odpovídal dochovaným písemným pramenům z 19. století. Uvnitř kovové bedny nalezli experti další schránu, tentokrát skleněnou. V ní byly pietně zabaleny ostatky a pod nimi celá řada historických textilií.
Archeologům se zatím nepodařilo přesně rozluštit, komu náleží pečetě zajišťující neporušenost objektu. Podle vyobrazení Panny Marie na obláčku (přesně odpovídající zasvěcení kostela) na jedné z nich je však zřejmé, že to byl někdo z vysoce postavených místních hodnostářů.
Kde je zbytek těla?
Kosterních ostatků nicméně bylo proti očekávání skutečně méně. Prvotní antropologický výzkum na nich odhalil degenerativní změny odpovídající vyššímu věku jedince. Podle specifických znaků je vědci spíše přisoudili muži. Tyto indicie tedy naznačují, že by skutečně mohly patřit Arnoštovi. Není totiž výjimkou, že v podobných hrobech byly nalezeny kosti hned několika lidí i zvířat a žádné ostatky ve skutečnosti osobě označené na autentice (dobová destička se jménem nebožtíka) nepatřily. Více v například v tomto článku.
Už jednou, zřejmě v období baroka, byly Arnoštovy ostatky z hrobky vyjmuty. Dosvědčují to záznamy a zbytky barokního relikviáře, který badatelé v hrobce nalezli. Nyní budou kosti i další textilní artefakty odborně ošetřeny a připraveny na případný transport k podrobnějšímu zkoumání do Česka.
Jejich následné odborné antropologické analýzy ostatků by po jejich převezení měly proběhnout v Praze. Zda se tak skutečně stane, však záleží na podmínkách, které se v tuto chvíli začínají s polskými institucemi teprve projednávat. Zbývá také vyřešit zásadní otázku, kde je zbytek těla?
Arnošt se nestal světcem, ačkoliv minimálně o jeho blahořečení se zejména polská strana velmi snažila. U světce by bylo logické, že části těla jsou rozmístěny v nejrůznějších relikviářích po celém světě. Takto jen víme, že i po smrti se Arnošt z Pardubic těšil velké úctě. Zda ovšem byla pro relikviář vyzvednuta pouze část ostatků a druhá je stále v dosud neznámém hrobě, nebo zda je za celou záhadou jiný příběh, nevíme. A jak doplňují sami badatelé, není vhodné o tom teď spekulovat.
Čeští odborníci v rámci mezinárodní mezioborové spolupráce a propojení archeologie s nejmodernějšími technologiemi provedli kompletní 3D skenování nejen celého kostela, nalezené hrobky, ale i samotné relikvie a dalších artefaktů z vnitřku schrány. Ze získaných dat již byly a v některých případech dále budou vytvořeny přesné virtuální modely pro další použití jak veřejností, tak i budoucími badateli.
