
Laterna magika, jedna ze scén pražského Národního divadla, uvedla novou inscenaci V parku. Představení řeší vztahy stárnoucích lidí, prostřednictvím pohybového divadla a beze slov.
Josef je stárnoucí klaun, Zuzana vysloužilá baletka. Křestní jména nesou hlavní postavy po tanečnících, kteří je ztvárňují. Ti spolu v Laterně magice vystupovali od osmdesátých let. Teď si dávají přestávku od tanečního důchodu.
„Poznali jsme se jako mladí a prošli spolu v podstatě celou kariéru,“ potvrzuje Josef Kotěšovský. „Mám dvě injekce v koleni, takže se mi hraje líp,“ dodává s nadsázkou. „Jsme rádi, že jsme se mohli dostat zase na jeviště,“ říká také Zuzana Hrzalová.
V Laterně magice se potkali po dlouhé pauze už před třemi lety. Při návratu na jeviště je režíroval Radim Vizváry, stejně jako v případě představení V parku. „Dělám to z lidské potřeby ještě performery aktivizovat, prodloužit jim život,“ říká.
Vizváry při zkoušení zohledňoval zdravotní stav performerů. Výzvou pro něj byl empatický přístup ke stáří. „Samotného mě občas překvapovalo, co si už nemůžu dovolit. Zničehonic Pepa třeba musel na operaci. Bylo pro mě nové, jak vyjádřit určitou myšlenku nebo emoci s limitovaným tělem,“ podotkl.
„Překvapil mě nemile, že mám hrát starého klauna, myslel jsem, že si to odsedím na lavičce, jen gesta, a ono ne,“ žertuje Kotěšovský. „Je docela fuška celou hodinu udržet, buď na jevišti fungovat, nebo se vzadu převlékat, ale je to krásné,“ míní Hrzalová. Na jevišti se k nim přidává ještě Halka Třešňáková coby ošetřovatelka.
Inscenace V Parku je první premiérou, kterou Národní divadlo uvádí v holešovické La Fabrice. Laterna magika tu našla náhradní prostory za Novou scénu, která v současné době prochází rekonstrukcí.












