Budovu s průčelími z červených a šedých neomítaných cihel ve stylu geometrické moderny stojící na břehu řeky Chrudimky navrhl jako své rané dílo architekt Josef Gočár (1880–1945) v letech 1910–1911. V červnu 1919 mlýn vyhořel a jeho obnova byla opět zadána Josefu Gočárovi. V roce 1922 během přestavby byla navýšena mlýnice, přistavěna vodárenská věž a přibyla budova obilných sil spojená s původní stavbou elegantním obloukem.
Mlýn přestal sloužit svému účelu v roce 2012 a následně se hledalo nové využití budov, které byly krátce poté, roku 2014, prohlášeny za národní kulturní památku. V roce 2016 odkoupili areál manželé Smetanovi se záměrem využít historický objekt zejména ke kulturním účelům.
Pardubický kraj zakoupil hlavní budovu bývalých Winternitzových mlýnů od architekta Lukáše Smetany v roce 2018. Přestavba této nejcennější budovy areálu na budoucí Gočárovu galerii začala 19. května roku 2020.
První etapa rekonstrukce areálu byla dokončena v říjnu 2023. Pod hlavičkou Nadace Automatické mlýny manželů Smetanových s příspěvkem z evropského fondu ve výši přes 197 milionů korun byly vybudovány veřejné prostory vstupního parku a vnitřního náměstí i multifunkční objekt sila, kde návštěvníci najdou pobočku Turistického informačního centra města Pardubic. Město Pardubice vlastní v areálu část, která vznikla rekonstrukcí objektu bývalého skladu balené mouky.
S dokončením druhé etapy přestavby se počítá v roce 2026. V areálu vyrostou nové bytové a komerční objekty. Cílem je uzavřít areál z východní strany a vytvořit tak plnohodnotnou městskou čtvrť s občanskou vybaveností.
zdroj: Gočárova galerie, MMR
