Nostalgická jízda do socialistického dětství. Takovou sbírku starých hraček nenajdete

Je ticho. Skoro by se zdálo, že jste v místnostech zrekonstruovaného zámku sami. Z ničeho nic se ale z jedné z vedlejších ozve: „To znám, to jsem měl kdysi doma.“ Platí to na plastovou škodovku i kovový zetor. Leckdo by řekl, že právě vkročil do muzea nostalgických vzpomínek, ve skutečnosti je ale v Muzeu autíček na zámku Příseka asi deset kilometrů od Jihlavy.

„Dělali jsme muzeum pro děti, ale zjistili jsme, že ty to po deseti minutách přestane bavit a musejí pak čekat na rodiče,“ směje se majitel Muzea autíček Radek Bukovský. Úspěšný podnikatel a majitel Unikont Holdingu, si už kdysi splnil jeden z dětských snů. Založil firmu Abrex, která vyrábí miniatury skutečných automobilů, především škodovek, v různém měřítku. A před deseti lety k nim přidal i muzeum nejen modelů aut, ale i starých hraček.

Ačkoliv je celoživotní sběratel, přiznává, že tolik exponátů, aby založil muzeum sám, neměl. Věděl však o několika lidech, kteří měli podobně rozsáhlou kolekci, oslovil je, a tak vznikla největší sbírka svého druhu v Česku. K vidění je ve zrekonstruovaném zámku Příseka. Deset let od otevření uplynulo shodou okolností včera, tedy 10. října.

„Máme vystaveno asi 11 600 hraček a modelů, další tři až čtyři tisíce jsou uložené v depozitáři,“ vypočítává Bukovský. Co je ve vitrínách k vidění, chce postupně obměňovat. V době otevření před deseti lety měl asi deset tisíc exponátů. Sbírku tak postupně doplňuje, ale s dodatkem, že shánět nové kusy je dnes mnohem větší problém než kdysi.

„Kdysi jsem jezdil v šest ráno na bleší trhy, abych tam byl první a vybíral si ty nejlepší kousky. To už dnes nemá cenu,“ říká Bukovský s poukazem na internetové aukční portály, kde se ceny často šplhají do astronomických výšin. Ostatně stačí vzpomenout loňskou aukci plastové Tatry 813 z družstva Dubena. Ta změnila majitele za 235 tisíc korun.

Stejná je k vidění i v muzeu v Přísece, a to v místnosti, které Bukovský říká s nadsázkou nejdražší na zámku. Objevují se v ní totiž hračky československé výroby, často ještě z doby před první světovou válkou. „Tehdy jsme patřili ke světové špičce,“ říká majitel muzea a zmiňuje třeba hračky značky Husch. Ve vitríně má od ní tři verze jednoho auta: podle detailů a provedení se odlišovala jejich prodejní cena.

Impozantně působí také kolekce modelů Tatry 805 vyrobená slovenskou firmou Tatrasmalt, ostatně tatrovky se ve zmíněné „drahé místnosti“ objevují opravdu často. Včetně třeba unikátního mýdla ve tvaru jednoho z kopřivnických modelů, které si mohli užívat návštěvníci v někdejším podnikovém hotelu.

Když se však Radka Bukovského zeptáte na cenu sbírky, případně finančně nejcennější kousky, přejde to konstatováním, že i kvůli bezpečnosti přesné sumy neříká. Několikrát však zmíní, že v posledních letech výrazně posílil zabezpečení muzea.

Nakonec ale při prohlídce, kterou sám provází, dojde k plastovému modelu Tatry 613 firmy Ites, která na první pohled nevypadá ničím výjimečná. „Vznikly jen tři kusy z opravdu černého plastu, tato konkrétní snad patřila před lety řediteli Koh-I-Nooru,“ vysvětluje. Provázanost s českým výrobcem výtvarných a psacích potřeb dokazuje i trochu vybledlé logo na dveřích.

Jakou zhruba podobná hračka může mít cenu, Bukovský dokládá tvrzením, že před lety se jeden ze tří kusů prodal asi za 150 tisíc korun. Dodává také, že existují i neoriginální kousky, protože plastová T613 se dělala v jiných „nepapalášských“ barvách. Ty pak spoustu lidí napadne přestříkat a vydávat za originál, že jím ale není, se prokáže díky loupající se barvě v některých částech modelu velmi rychle.

Muzeum Bukovský založil i proto, že ho nebavilo mít hračky a modely jen schované doma v krabicích. „Sbírání je o tom, pochlubit se, podělit se o sbírku s jinými sběrateli,“ vysvětluje. „V muzeu si každý najde něco, s čím si někdy hrál, co zná z dětství,“ dodává. Přiznává také, že provozu muzea finančně pomáhá z vlastní kapsy.

Hlavní část sbírky jsou české a československé modely a hračky z počátku 20. století až do roku 1990. Kromě již zmíněných značek samozřejmě nechybí ani Igra, Směr, Kaden, Kovap a desítky dalších. Menší část muzea je věnovaná také zahraničním výrobcům nejen z někdejšího východního bloku, ale také Německa, USA, Francie, Itálie, Číny či Japonska. Kontrast toho, co se třeba v 70. letech vyrábělo v Československu a zahraničí, je mnohdy značný.

Hračky a modely pak doplňuje také asi stovka šlapacích aut, další má Bukovský v depozitáři. Celkem má muzeum čtyři patra.

Ročně ho navštíví v průměru kolem deseti tisíc návštěvníků, rekordní byl zatím rok 2018 s 11 432 návštěvníky. Letos by v Přísece chtěli tento rekord pokořit, do konce září se počítadlo návštěvníků zastavilo na 8969. V příštích letech by se pak Bukovský chtěl zaměřit více na dětské publikum, plánuje také rozšíření sbírky autíček a otevření muzea věnovaného zaniklé italské značce Autobianchi. Sbírku asi dvou desítek jejích aut zahrnující všechny karosářské verze také vlastní.

Podíl.