Místo zranitelných logistických řetězců decentralizovaná síť rafinerií, které budou potřebovat jen elektřinu a vodu. Projekt německého zbrojařského gigantu Rheinmetall chce evropské armády zbavit závislosti na dovozu ropy.
Přemění čistou energii na kapalinu, kterou natankujete do klasického spalovacího auta. Syntetická paliva vyrobená z vody a oxidu uhličitého mohou být alternativou k čistým elektromobilům a v budoucí době bezemisní zachránit benzinové a naftové motory osobních i nákladních aut. Byť je jejich výroba energeticky náročná, dá se pro ně využít stávající infrastruktura a poběží na ně i 30 let stará Felicie.
Podle německého Rheinmetallu se ale ještě lépe dají využít i k vlastní obraně. Zbrojařský koncern je chce v rámci projektu Giga PtX využít k zásobování evropských armád naftou, benzinem i kerosenem.
Bez pohonných hmot se nedá válčit. Samotný Rheinmetall uvádí, že spotřeba přepočtená na jednoho vojáka na den je 20-60 litrů. Logistické řetězce konvenčních fosilních paliv jsou přitom podle firmy křehké i v dobách míru a ve válce mohou snadno zkolabovat. „Logistické problémy, zejména ty spojené s dopravou paliv, měly v Afghánistánu na svědomí 60 procent zabitých a zraněných vojáků NATO,“ uvádí firma na svých stránkách.
Současné armády se ale přitom neobejdou bez uhlíkových paliv – běží na ně vše od tanků přes nákladní automobily až po elektrické agregáty starající se o provoz polních nemocnic. Alternativa k nim podle Rheinmetallu neexistuje. Pro řadu evropských armád, které jsou navíc často odkázány na fosilní paliva vyráběná ze surovin původem z třetích zemí, proto mohou být syntetická paliva skutečně zajímavou záležitostí.
Giga PtX má být sítí několika set decentralizovaných kapacitních rafinerií na výrobu syntetických paliv s výkonem 50 MW. Tyto výrobny by se daly umístit přímo v blízkosti vojenských jednotek a mohou vyrobit několik tisíc tun pohonných hmot ručně. Decentralizovaná koncepce celé sítě má nepříteli komplikovat útoky, a navíc se jedná o modulární řešení, které lze i snadno rozšířit nebo duplikovat.
Instalace rafinerií přitom nemá vyžadovat navýšení kapacity elektrické sítě a obejde se i bez komplikovaného zařízení, které by zachycovalo vzdušný oxid uhličitý. „CO2 se dá získat z lokálních zdrojů, jako jsou třeba elektrárny nebo cementárny,“ uvádí výrobce.
Výrobní jednotky dodá Rheinmetallu firma Ineratec, která již ve Frankfurtu ve svém pilotním závodě vyrábí první litry obnovitelných paliv. Roční kapacita tohoto závodu je 2500 litrů. Řešení Ineratec určené pro Rheinmetall jsou malé výrobní jednotky schované v klasických lodních kontejnerech. „Naše jednotky vyžadují jen vodu a oxid uhličitý, instalovat se dají všude, kde jsou tyto zdroje k dispozici, třeba poblíž fotovoltaické elektrárny,“ cituje německý Autobild prohlášení mluvčího Ineratec.
Jedna kontejnerová jednotka vyžaduje příkon jednoho megawattu a ročně vyrobí 300 tun paliva. Pokud byste ji chtěli zásobovat obnovitelnou energií, budete podle Autobildu potřebovat fotovoltaickou elektrárnu o rozloze jednoho hektaru. Energetická náročnost výroby syntetických paliv je známá již řadu let, proto vždy byla na okraji zájmu. Pro armádu je ale důležitá jejich vysoká energetická hustota a snadná manipulace.
Ač se to celé zdá jako teoretický plán, Rheinmetall již pracuje na konkrétních plánech nasazení Giga PtX. „Jednáme s německým Bundeswehrem a armádami dalších šesti evropských zemí. Snažíme se mezi zástupci národních ozbrojených složek dát dohromady společné celoevropské řešení,“ cituje mluvčího Rheinmetallu Autobild.
Glosa: Historie se opakuje? Syntetická paliva před 80 lety
Ač by to nejraději zapomněli, válčit bez dostatečných vlastních zdrojů ropy není pro Němce nic nového. Z toho důvodu například server Politico označil v komentáři z roku 2023 syntetická paliva za německý fetiš, ke kterému je přivedl Adolf Hitler.
Německo totiž za druhé světové války nemělo vlastní dostatečné zdroje ropy. Něco těžilo v Rakousku, něco získávalo z Rumunska, jak ale uvádí Spiegel, v roce 1943 byla polovina pohonných hmot využívaných wehrmachtem syntetického původu.
Nafta i benzin se již tehdy vyráběly stejným procesem, Fischer-Tropschovou syntézou, jako dnes, jen zdroj uhlíku byl jiný. Zplynovávalo se kvůli němu uhlí, a výrobny tudíž nebyly decentralizované, jak dnes plánuje Rheinmetall. Místo toho se koncentrovaly tam, kde bylo uhlí – v Porýní nebo Slezsku. Největší závod na výrobu syntetických paliv v Leuně se proto v roce 1944 stal opakovaným terčem série amerických náletů a jejich úspěch připravil Němce o zásadní zdroj paliva pro válečnou mašinerii.
