Události ve Volyni z roku 1943 zůstávají Achillovou patou ukrajinsko-polských vztahů. Tehdy členové Ukrajinské povstalecké armády (UPA) zmasakrovali desítky tisíc Poláků v nacisty okupovaném regionu, který je dnes součástí západní Ukrajiny.
Brutální činy vyvolaly neméně krutou odvetu polských nacionalistů. Odhady hovoří o 60 až 90 tisících polských a dvou až třech tisících ukrajinských obětí.
V polské společnosti jde dodnes o velmi citlivé téma, které se promítá i do politických rozhodnutí. Podle lednového průzkumu by zhruba polovina Poláků odmítla vstup Ukrajiny do NATO či EU, dokud nebude vyřešena otázka exhumace obětí.
Tvrdší linie pod vedením Nawrockého
Prezident Karol Nawrocki už v červenci naléhal na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, aby povolil plnohodnotné exhumace, a to i přesto, že Kyjev je částečně obnovil už v dubnu.
Agenda Nowrockého, konzervativce podporovaného opoziční stranou Právo a spravedlnost (PiS), ale přichází i s dalšími protiukrajinskými návrhy. Jeho legislativní návrh počítá s omezením podpory uprchlíkům, tvrdšími tresty za nelegální migraci, delší čekací dobou na občanství a „zrovnoprávnění“ ukrajinských nacionalistických symbolů s nacistickými a komunistickými symboly v polském trestním zákoníku.
„Nechuť k Ukrajině roste“
Proměna nálad se odráží i v polské společnosti. Z lednového průzkumu vyplývá, že více než polovina Poláků má pocit, že Ukrajinci dostávají příliš mnoho podpory. Podle agentury CBOS má dnes jen 30 procent obyvatel pozitivní vztah k Ukrajincům, zatímco podpora vojenské pomoci klesla z více než 70 na přibližně 50 procent.
„Polsko má dojem, že Ukrajině a Ukrajincům pomohli už dost – že jim na začátku dali všechno, otevřeli jim své domovy, přijali uprchlíky, dodávali zbraně. A pak je Zelenskyj trochu ‚prodal‘. Nebral ně ohled, začal se více kamarádit s jinými hráči jako Francií a Německem,“ vysvětluje pro Aktuálně.cz ekonomický konzultant žijící dlouhodobě v Polsku Jan Lupoměský.
To se promítá i do kroků vlády premiéra Donalda Tuska. Ten odmítl možnost vyslání polských vojáků na Ukrajinu v rámci poválečných bezpečnostních záruk s odůvodněním, že by šlo o extrémně nepopulární rozhodnutí.
Polsko se navíc nezúčastnilo nedávného mírového summitu v Bílém domě, což vyvolalo pocit křivdy, zejména kvůli tomu, že právě Varšava patřila od počátku ruské invaze k nejhlasitějším zastáncům Kyjeva.
„Nálada v Polsku se celkově opravdu mění, skutečně roste nechuť k Ukrajině, a to napříč politickým spektrem. Nikdo z politiků, zprava i zleva, dneska nebude tím, kdo řekne, že nasadíme polské životy za Ukrajince,“ dodává Lupoměský.
