Dopad větrných elektráren na populace ptačích druhů je sice poměrně malý, ale existuje. Věda hledá řešení, který by ho mohlo ještě snížit. S jedním přišli čeští ornitologové.
Pohled na čepele větrné elektrárny, které mohou měřit desítky metrů a točit se rychlostí až 320 kilometrů za hodinu, logicky vyvolává obavy, jak moc mohou škodit ptákům. Tomuto tématu se věnovaly celé desítky výzkumů po celém světě i v Česku, které ukázaly, že problém je – jako téměř vždy – složitější, než se zdá.
Větrné elektrárny opravdu ptáky zabíjejí, o tom není žádný spor, je to jasně prokázané pozorováními z mnoha zemí. K úhynu může dojít několika různými způsoby: nejčastěji při přímém střetu s větrnou elektrárnou, především s rotující vrtulí elektrárny, ale ptáky může doslova smést z oblohy také větrný vír, jenž je vytvořený rychlými pohyby zařízení.
Spory se vedou o to, kolik ptáků elektrárny zabijí, jak velký problém to je vzhledem k množství energie, kterou tato zařízení vyprodukují, ale i ohledně toho, jestli je možné tomu vůbec zabránit.
Několik čísel
Před několika lety vyšla velká metastudie, která prozkoumala veškerou existující literaturu o srážkách ptáků s turbínami. Podle ní větrné elektrárny jen ve Spojených státech zabijí ročně asi 234 tisíc ptáků, turbín přitom v té době už byly desítky tisíc, dnes jich mají asi 76 tisíc. Téměř čtvrt milionu zvířat je vysoké číslo, ale jen do okamžiku, kdy se srovná s dalšími původci úhynu ptactva: dráty elektrického napětí totiž o život připraví v USA asi 25 milionů ptáků.
A to není všechno: automobily jich ročně zabijí 214 milionů, nárazy do staveb téměř šest set milionů. A vůbec nejhorší hrozbu pro ně představují kočky: ty totiž zabijí přes dvě miliardy ptáků.
Tento výzkum porovnával dopady vrtulí elektráren s jinými stavbami a v podstatě nenašel významnější rozdíl oproti jakýmkoliv jiným podobně vysokým budovám, jichž je ale ve Spojených státech o několik řádů více než elektráren.
Podobná, velmi nízká čísla na jednu elektrárnu potvrzují i čísla z České republiky. Roku 2007 například vyšla studie, která pozorovala celý rok Břežany, kde tehdy stálo pět větrných turbín vysokých 75 metrů. Za celou tu dobu se v okolí našla těla dvanácti kolidujících ptáků. Autoři nijak neskrývají fakt, že některá další zvířata mohla být jen zraněna a mohla podlehnout až později, nebo se jejich těla nenašla (třeba proto, že je odnesli predátoři), ale stejná zkreslení existují i u všech ostatních ptačích hrozeb.
Jako mnohem větší problém vědci označili možný dopad na netopýry. U ptáků se totiž jednalo o běžné druhy, které nejsou nijak ohrožené. Jenže dvacet kusů nalezených netopýrů znamená, že to jejich menší a hlavně mnohem pomaleji se množící populaci může ohrozit víc.
Z čeho vychází hrozba
Některé druhy jsou zranitelnější: srážku totiž ovlivňuje spousta faktorů, především rychlost větru, jeho směr, teplota, výška letu ptáka, denní doba a další. Při nepříznivých povětrnostních podmínkách a v noci je riziko střetu vyšší. Je to především za silného větru, při dešti a mlze. Ke kolizím dochází nejčastěji při prvních dvou hodinách po setmění, kdy migrující ptáci nabírají výšku.
Nebezpečí představují také světla umístěná na elektrárnách, jež lákající za snížené viditelnosti ptáky. Obecně je počet ptáků zabitých větrnými turbínami tak nízký, že by neměl mít na jejich populace v podstatě žádný vliv. Ale problém je v tom, že některé druhy jsou v současné době natolik ohrožené, že i několik uhynulých zvířat může mít už populační dopad – typicky se týká třeba orlů nebo luňáků červených. U netopýrů je ohrožena většina druhů.
Aby to nebylo tak jednoduché, vědci v posledních letech popsali také mnoho dalších negativních jevů, které jsou s větrnými elektrárnami potenciálně spojené a netýkají se přímých střetů. Patří k nim například rušení hnízdění, změny v chování, ale především vyhýbání se oblastem, kde turbíny stojí. Samotná výstavba může navíc způsobit fragmentaci přirozených biotopů, což má negativní dopad na úspěšnost hnízdění i dlouhodobou stabilitu populací.
Asi nejzávažnějším obviněním je v tomto ohledu studie, která vyšla roku 2017 v odborném časopise Nature. Ta popsala kaskádovité efekty větrných elektráren: tím, že odeženou dravce, mohou způsobovat přemnožení škůdců v dané oblasti, s tím, že problém má potenciál se od místa zdroje dál šířit a ohrožuje tak druhovou pestrost v krajině.
Málo lopatek, mnoho řešení
Co s tím? Také to už věda řeší a našla způsoby, jak dopady snižovat. Některá jsou čistě inženýrská, například barvení lopatek vrtulí tmavějšími barvami, takže je ptáci proti světlé obloze lépe vidí.
Za zmínku stojí, že v případě turbín na moři se je podle několika výzkumů ptáci naučili velmi rychle vnímat jako hrozbu a vyhýbají se jim proto.
Prokázala to například skotská studie, který sledovala pomocí kamer jednu konkrétní mořskou větrnou elektrárnu: ptáci se jí vyhýbali asi 250 až 100 metrů před vrtulí, takže jim nehrozily ani větrné víry. Za celý rok, co vědci toto zařízení monitorovali, nezaznamenali ani jediné úmrtí ptáka.
Nová česká strategie
Na pevnině ke srážkám přesto dochází. Tuzemští vědci z České společnosti ornitologické letos v létě představili novou strategii, která by měla dopady ještě více snížit. Vychází zejména z myšlenky, že hlavním negativním dopadech větrných elektráren na ptačí druhy je špatně zvolené místo pro takové zařízení.
Turbíny se samozřejmě musí ekonomicky vyplatit, takže se staví v oblastech s ideálními větrnými podmínkami. Nicméně čeští ornitologové, kteří strategii vypracovali, zdůrazňují, že by se mělo přihlížet také k možným dopadům na ptačí druhy. „Větrné elektrárny představují důležitý nástroj v boji proti klimatické změně, která ohrožuje populace ptáků stejně jako lidskou společnost, avšak nevhodně umístěné větrné elektrárny mohou mít závažné dopady na ptačí populace,“ konstatuje zpráva.
Vědci proto vytvořili na základě mnoha druhů informací mapu, která ukazuje, která místa jsou více či méně vhodná s ohledem právě na ty nejvíce ohrožené ptačí druhy. Má rozlišení jeden kilometr čtvereční a každé místo na ní má přiřazenou hodnotu citlivosti – čím vyšší, tím větší opatrnost je třeba při zvažování výstavby. Výsledky byly rozděleny do pěti kategorií – od nízkého po extrémní riziko.
„Pro účely plánování je klíčové, že oblasti s nejvyšším skóre představují lokality, kde by výstavba větrných elektráren mohla způsobit největší škody na ptačích populacích,“ vysvětlují ornitologové s tím, že jejich dílo představuje přehledný podklad pro plánování rozvoje větrné energetiky v České republice, který bere ohled na výskyt citlivých druhů ptáků.
