Japonské město Nagasaki vstoupilo na samém konci druhé světové války do historie jako jedno ze dvou míst, které se staly terčem jaderného bombardování. Plutoniová bomba přezdívaná Fat Man neboli Tlouštík tam 9. srpna 1945 způsobila podobnou zkázu jako o tři dny dříve uranová puma nad Hirošimou. Teprve tento druhý ničivý výbuch a další desetitisíce zabitých v jediném okamžiku přiměly japonskou vládu kapitulovat.

Místo nad Nagasaki přitom bombardér B-29 nazvaný Bockscar po kapitánovi Fredericku Bockovi, který s ním běžně létal (na misi s atomovou bombou ale velel jinému stroji, určenému k měření následků výbuchu), původně mířil na Kókuru.

Město s vojenskými sklady ale zachránilo počasí, přes oblačnost a dým nebylo nic vidět, a tak se posádka po třech marných pokusech vydala k náhradnímu cíli, za který bylo už dopředu určené Nagasaki. V tomto městě byly dva významné závody firmy Mitsubishi.

Oblačnost zakrývala také Nagasaki, nakonec ale bombometčík Kermit Beahan, který ten den slavil 27. narozeniny, našel v mracích mezeru a stříbrný letoun vypustil smrtonosný náklad. Bomba s pěti kilogramy plutonia vybuchla dvě minuty po jedenácté hodině dopoledne půl kilometru nad městem, asi tři kilometry od plánovaného místa. A Bockscar zamířil na cestu zpět, kvůli rozbitému čerpadlu ale neměl dost paliva a místo Iwodžimy přistál na Okinawě. Nádrže byly v tu chvíli prakticky prázdné.

„Bylo krásně, potom jsem uviděla záblesk světla“

Malé drama na okinawském letišti – letadlo při přistávání odskočilo a pak při brzdění jen těsně minulo řadu zaparkovaných bombardérů – se ale naprosto nedá srovnávat s tím, co se v tu dobu odehrávalo v Nagasaki.

„Dívala jsem se z okna. Bylo krásně, slunce svítilo. Potom jsem najednou uviděla záblesk světla. Budova se zatřásla, jako by to byla loďka na rozbouřeném moři. Skrčila jsem se k zemi, vzduch byl rázem plný žlutého prachu, začala jsem se modlit,“ vzpomínala jedna z přeživších.

Nepřesně shozená bomba i charakter krajiny kolem Nagasaki přispěly k tomu, že ačkoli byl Tlouštík silnější a ničivější než hirošimský Little Boy (Chlapeček), způsobil poněkud nižší škody. Tlakovou a tepelnou vlnu částečně odstínily kopce v okolí epicentra, vliv na následky měla také nepravidelná zástavba, jež zabránila šíření požáru. Přesto bylo zhruba čtyřicet procent města zničeno nebo vážně poškozeno. Hned po výbuchu zahynulo přes 35 tisíc lidí, další desetitisíce zemřely později.

Celkový počet obětí se v Nagasaki odhaduje na 75 tisíc až 80 tisíc, což je přibližně třetina toho, kolik lidí zemřelo v Hirošimě. Většina obyvatel obou měst přitom podlehla komplikacím způsobeným ozářením. „Na zkroucených nebo k zemi smetených skeletech zbrojovky Mitsubishi se dá doložit, co dokáže jaderná puma proti železu a kameni. Ale to, co provede uvolněný atom s lidským masem a kostmi, leží ukryto za zdmi dvou nemocnic v Nagasaki,“ napsal krátce po výbuchu novinář George Weller.

Jeho svědectví z poničeného města si ovšem na zveřejnění muselo počkat šedesát let. Potíže s vojenskou cenzurou měly i další dobové články popisující zkázu způsobenou jadernými bombami. A dodnes se vedou spory o to, jaký vliv mělo jaderné bombardování, které si vyžádalo statisíce životů, na japonské rozhodnutí kapitulovat. Předchozí podobně ničivé konvenční nálety – třeba na Tokio na začátku března 1945, kdy zemřelo na sto tisíc lidí – Japonce k myšlenkám na ukončení války nepřiměly.

Na cestě k míru

Ani po dvou jaderných bombách (více jich v tu dobu Američané ani neměli) přitom nebyla japonská Nejvyšší rada schopná se o kapitulaci dohodnout. Požádala proto o stanovisko samotného císaře Hirohita. „Božský imperátor“ se vyslovil jasně: „Ukončení války znamená jedinou cestu k obnově světového míru a záchraně národa před utrpením, jemuž je nyní vystaven.“

Šest dní po zkáze Nagasaki, 15. srpna 1945, japonský rozhlas oznámil národu rozhodnutí kapitulovat.

Použití atomové pumy na Hirošimu a Nagasaki dodnes vyvolává kontroverze. Zastánci poukazují na to, že bomby zachránily mnoho životů amerických vojáků. Podle odhadů amerického velení by při invazi a bojích jen na ostrově Kjúšú zemřelo přes 250 tisíc mužů a celkové ztráty by dosáhly milionu. Japonské velení navíc dávalo signály, že hodlá bránit ostrovy do posledního muže, včetně zapojení civilistů. Případná invaze by mohla stát životy milionů Japonců.

Na druhé straně stojí názory, že v době nasazení atomových zbraní bylo Japonsko vojensky a hospodářsky na kolenou a shození pum konec války výrazně nepřiblížilo.

Existují také hlasy, podle kterých atomové bombardování Japonska – dodnes jediný případ nasazení těchto ničivých zbraní v historii lidstva – pomohlo zabránit podobnému kroku za studené války. Statisíce mrtvých a raněných obyvatel Hirošimy a Nagasaki se staly názorným příkladem toho, že použití jaderných zbraní by vedlo jen ke zkáze a zmaru. Bez ohledu na to, kdo by atomovou pumu nebo raketu vypustil na nepřítele jako první.

Více se o bombardování Nagasaki dozvíte v díle podcastové série Úsvit atomového věku:

Podíl.