Poradce ruského prezidenta Jurij Ušakov uvedl, že místo setkání Vladimira Putina a amerického prezidenta Donalda Trumpa už bylo dohodnuto. Oznámeno ale bude později. Podle Ušakova by k němu mělo dojít „v nadcházejících dnech“. Podaří se Putinovi na poslední chvíli vyklouznout z hrozby dalších sankcí, které Donald Trump oznámil na zítra, tedy 8. srpna?
Den po schůzce Trumpova zvláštního vyslance Steva Witkoffa s Putinem oznámil Kreml průlomovou zprávu – americký a ruský prezident se setkají, pravděpodobně v týdnu mezi 11. a 16. srpnem. Americký návrh na trojstranný summit Putin-Trump-Zelenskyj nechali ovšem Rusové bez odpovědi. Nicméně podle amerického ministra zahraničí Marca Rubia předali Witkoffovi konkrétní podmínky, za kterých by Rusko souhlasilo s mírem na Ukrajině.
„Myslím, že nyní lépe rozumíme podmínkám, za kterých by Rusko bylo ochotno ukončit válku. Teď musíme porovnat tyto podmínky s tím, co jsou ochotni akceptovat naši evropští spojenci, ale především Ukrajinci,“ uvedl Rubio. „Poprvé od začátku této vlády máme několik konkrétních příkladů toho, co by Rusko požadovalo za ukončení války,“ dodal.
Co z toho plyne? Především to znamená, že Donald Trump je jedním z nejtrpělivějších lidí na této planetě – od ledna se snaží domluvit s Putinem ukončení války na Ukrajině, nabídl mu velkorysé podmínky (včetně uznání anexe Krymu), teprve v srpnu mu ale byl ruský vládce ochoten sdělit podmínky, za kterých je ochoten o ukončení války vůbec jednat. To znamená, že celých osm měsíců tahal Trumpa za nos. Teprve když americký prezident výrazně přiostřil svou rétoriku, oznámil sérii dalších sankcí a uvolnil prodej zbraní Ukrajině, zdvihl Putin rukavici.
Trumpova riskantní hra o globální dominanci
Nevyhnutelně to působí dojmem, že hraje o čas a chce se především vyhnout uvalení sekundárních amerických sankcí na země, které kupují ruskou ropu. Jde především o Čínu a Indii, které odebírají zhruba 80 procent ruského exportu ropy. Na Indii už Trump uvalil cla 25 procent (s plánovaným zvýšením na 50 procent), stále ještě ale běží lhůta, kdy indičtí a američtí vyjednavači mají možnost jednat o kompromisu).
Co by zavedení sankcí znamenalo? Mohlo by vést k dalšímu omezení prodeje ruské ropy (její prodej přitom padá už třetí měsíc v řadě) nebo k jejímu dalšímu zlevnění. Indie i Čína cynicky využívají toho, že je Moskva odkázána na prodej ropy právě do jejich rukou a snaží se využít západních sankcí k tomu, aby její cenu stlačily co nejníže.
Jenže je to právě ropa, jejíž prodej z větší části financuje ruské válečné úsilí. Příjmy z ropy a plynu tvoří dlouhodobě až třetinu ruského státního rozpočtu. Od začátku invaze v roce 2022 příjmy Ruska z exportu fosilních paliv (především ropy) výrazně převyšují finanční pomoc, kterou Ukrajina obdržela od Západu.
Pokud by se například Indie rozhodla podvolit se tlaku Washingtonu, znamenalo by to citelný zásah do ruského rozpočtu.
Zároveň se jedná o riskantní tah od Bílého domu, protože Indie i Čína jsou velcí a tvrdí soupeři. Trump tu hraje složitou hru o globální dominanci, ve které je Ukrajina jen jednou z kostek domina.
Kdy vydrží déle, vyhraje
A jaké mohou být ruské podmínky, o kterých mluvil Rubio? Můžeme se pouze domýšlet. Ruské válečné cíle se totiž v průběhu doby měnily – od „denacifikace a demilitarizace“ až po uznání anexe čtyř ukrajinských oblastí (Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské). Zároveň ale Kreml trval na omezení velikosti ukrajinské armády a změně ukrajinské legislativy ve vztahu k používání ruštiny nebo statutu pravoslavné církve.
Putinovy cíle se dají vysledovat z jeho dlouhodobých postojů k ostatním postsovětským státům i k Ukrajině, kterou považuje za umělý stát, který je nástrojem Západu proti Rusku. Putin tak velmi pravděpodobně kromě uznání anexe Krymu a čtyř dalších oblastí bude požadovat nějakou formu kontroly nad zahraniční a bezpečnostní politikou Kyjeva. Zatímco ale stopku na vstup do NATO jsou na Západě i na Ukrajině ochotni skousnout (stejně není příliš reálná), s omezením velikosti své armády nebo moratoriem na spolupráci se západními armádami Ukrajinci z dobrých důvodů nikdy přistoupit nemohou.
Přitom Putin může velmi snadno nabýt dojmu, že nemá důvod vycházet Ukrajině a Západu vstříc. Jeho jednotky na Ukrajině postupují. Kyjev se potýká s obrovskými problémy při mobilizaci. Výroba zbraní a munice na Západě pokulhává za tou ruskou. Ano, Rusko jede na dluh a jeho ekonomika má velké problémy. Jenže to ta ukrajinská také, ovšem Rusko má mnohonásobně větší zdroje. Putin ví, že v opotřebovávací válce s Ukrajinou stačí, aby Rusové vydrželi jen o den déle než Ukrajinci, a vítězství bude jeho.
Před Trumpem je nyní těžká volba: uvalit sekundární sankce na Indii a Čínu (se všemi riziky, jež z toho plynou), nebo vycouvat. Tím by ale vypadal jako slaboch, který opakovaně ustupuje před mnohem slabším protivníkem, jakým je Putin.
Situace pro Ukrajinu každopádně nevypadá tak špatně jako počátkem Trumpova druhého funkčního období. Vztahy mezi Trumpem a Zelenským se podařilo vylepšit, protiukrajinská rétorika v určitých kruzích Trumpovy administrativy polevila, podpora dalších sankcí proti Rusku je v Kongresu silná mezi demokraty i republikány, Bílý dům také souhlasil s prodejem zbraní Ukrajině, pokračuje i klíčová zpravodajská podpora ze strany Američanů.
