Tlak na Hamás sílí nejen ze strany Izraele. K odzbrojení a odchodu z Pásma Gazy vyzvala teroristické hnutí poprvé i celá Liga arabských států (LAS). Organizace spolu s dalšími muslimskými zeměmi navíc v deklaraci poprvé odsoudila masakr ze 7. října 2023. Podle komentátorů jde o bezprecedentní krok. Hamás ale podmiňuje složení zbraní vznikem Palestiny.
Překvapivé prohlášení následovalo po červencové výzvě delegace palestinské samosprávy v OSN, aby izraelské síly i Hamás opustily boji zdevastovanou enklávu a umožnily palestinské autonomii správu Gazy. Francouzský prezident Emmanuel Macron ještě před schůzkou v New Yorku oznámil, že jeho země na zasedání Valného shromáždění OSN koncem září uzná Stát Palestina.
Takzvanou Newyorskou deklaraci podpořily 29. července arabské a muslimské země, včetně Saúdské Arábie, Egypta, Jordánska, Kataru nebo Turecka. Celkem text dohodnutý na konferenci OSN týkající se oživení rozhovorů o dvoustátním řešení konfliktu podepsalo dvaadvacet členů LAS, celá Evropská unie a dalších sedmnáct států, napsal server Times of Israel (ToI), který má sedmistránkový text k dispozici.
„V kontextu ukončení války v Gaze musí Hamás ukončit svou vládu v Gaze a předat své zbraně palestinské samosprávě, s mezinárodním zapojením a podporou, v souladu s cílem (vzniku) suverénního a nezávislého palestinského státu,“ uvádí se v prohlášení.
„Odsuzujeme útoky Hamásu proti civilistům 7. října. Odsuzujeme také útoky Izraele proti civilistům v Gaze a civilní infrastruktuře, obléhání a hladovění, které vedly k ničivé humanitární katastrofě a krizi v oblasti ochrany,“ zdůraznili také signatáři.
Teroristický útok Hamásu a jeho spojenců ze 7. října 2023 si vyžádal na dvanáct set obětí, dalších 251 osob islamisté unesli z území židovského státu do Pásma Gazy. Při následné odvetné vojenské operaci Izraele v enklávě bylo zabito skoro 61 tisíc Palestinců, tvrdí místní úřady ovládané Hamásem, data však nelze nezávisle ověřit. Drtivá většina místních obyvatel musela kvůli bojům opustit své domovy a přežívá v extrémně složitých podmínkách. Podle OSN lidé hladoví a pomoc Izraele je minimální.
Nejnovější prohlášení z New Yorku obsahuje postupný plán k ukončení téměř osmdesátiletého konfliktu a probíhající války v Pásmu Gazy. Cílem je vytvoření nezávislé a demilitarizované Palestiny, jež by existovala po boku židovského státu. Dále hovoří o začlenění obou zemí do širšího blízkovýchodního regionu.
Text také vyzývá k možnému nasazení zahraničních sil ke stabilizaci Gazy po skončení nepřátelských akcí, volá po obnově palestinské ekonomiky a apeluje na ukončení zákazu působnosti agentury OSN UNRWA pro palestinské uprchlíky a jejich potomky na izraelském území. Signatáři se rovněž zavázali k přijetí omezujících opatření proti radikálním židovským osadníkům a těm, kteří podporují nelegální osady.
Expert na mezinárodní právo John V. Whitbeck, který radil palestinskému vyjednávacímu týmu během rozhovorů s Izraelem a konfliktu se věnuje téměř čtyřicet let, podle listu The New York Times (NYT) uvedl, že si není vědom podobného prohlášení arabských států z minulosti.
Konference na úrovni ministrů také vůbec poprvé zřídila osm pracovních skupin na vysoké úrovni, které mají prozkoumat a předložit návrhy související s řešením založeným na existenci dvou států.
Francouzský ministr zahraničí Jean-Noël Barrot krok arabských a muslimských zemí ocenil s tím, že „poprvé odsoudily terorismus“. Deklaraci uvítalo podle CNN rovněž izraelské fórum sdružující rodiny rukojmí. „Vítáme tento důležitý pokrok a uznání ze strany Arabské ligy, že Hamás musí ukončit svou vládu v Gaze. Únosy nevinných mužů, žen a dětí jsou do očí bijícím porušením mezinárodního práva a musí být jednoznačně odsouzeny,“ uvedla skupina.
Rozporuplné vztahy s Hamásem
Arabské státy dlouhodobě prosazují vznik Palestiny a orodují za Palestince ve veřejném prostoru, současně ale nevyjadřují ochotu přijímat masově další uprchlíky. Státy jako Libanon, Egypt či Jordánsko, které už nyní hostí statisíce palestinských běženců, navíc sužují ekonomické problémy a další zátěž by mohla přinést politickou nestabilitu.
Pokud jde o vztahy se samotným Hamásem, ty jsou v arabských zemích spíše zdrženlivé. Rijád má problém s tím, že za Hamásem stojí Írán jako přední regionální rival Saúdské Arábie a hnutí nemá podporu ani vlády v Emirátech.
Exilové vedení skupiny sídlilo do roku 1999 v jordánském Ammánu, pod tlakem USA a Izraele se ale následně přesunulo do Damašku. Sýrie pak Hamásu poskytovala útočiště za vlády diktátora Bašára Asada, vztahy Damašku s hnutím ale zhoršila pomoc palestinských teroristů rebelům během arabského jara, od roku 2012 tak politické vedení skupiny sídlí v Kataru.
Vztahy mezi Damaškem a Hamásem se začaly zlepšovat poté, co s palestinským hnutím obnovil vztahy libanonský Hizballáh. V roce 2022 pak Damašek a Hamás formálně obnovily vztahy, píše think tank Stimson Center s tím, že otevřená podpora skupiny ze strany Asada ani nové islamistické vlády ale během současné války v Gaze nepřišla.
Od té doby, co se radikální hnutí ujalo po volbách v roce 2006 vlády v Gaze a vyhnalo palestinskou samosprávu, finančně podporoval teroristy mimo jiné Írán, ale také Katar. Ten udržuje s hnutím dlouhodobé vztahy a skupinu podpořil stovkami milionů dolarů, uvádí Middle East Forum (MEF).
Politické vedení Hamásu sídlí v Dauhá od roku 2012 na žádost USA. Když Izrael tento přístup katarských úřadů po masakru ze 7. října 2023 kritizoval, vedení emirátu pohrozilo, že přestane plnit svou funkci mediátora, píše MEF. Katarský vládce Tamím bin Hamad Ál Thání zdůraznil, že země musí s Hamásem udržovat „otevřené komunikační kanály“.
Dauhá spolu s Káhirou patří mezi klíčové hráče, pokud jde o zprostředkování jednání o příměří a propuštění rukojmí. To se jim už několikrát podařilo dohodnout, nyní ale rozhovory už dlouhé měsíce nevedou k žádnému výsledku.
Složité vztahy s Hamásem má Egypt. Po převratu v roce 2013, kdy se současný prezident Abdal Fattáh Sísí chopil moci po sesazení Muhammada Mursího, propaganda nové vláda označovala Hamás za součást Mursího Muslimského bratrstva, a dokonce palestinskou skupinu obvinila z podpory teroristických skupin na Sinaji, připomíná nevládní Americký mírový institut (USIP).
Ačkoli se Hamás následně přiklonil ke spolupráci s Egyptem v boji proti takzvanému Islámskému státu na Sinaji, napětí se zcela nerozplynulo. Káhira se dál obává radikalizace mezi Palestinci v důsledku nejnovější války, píše USIP.
Egypt už ve svém březnovém návrhu týkajícím se budoucnosti Pásma Gazy nepočítal s Hamásem ve vedení enklávy. Plán, k němuž se přihlásily i další arabské země, počítá se setrváním Palestinců v enklávě a se třemi fázemi rekonstrukce, které se odehrají během pěti let a během nichž se odklidí sutiny a vybudují statisíce nových bytových jednotek. Obnova Gazy by měla stát zhruba 53 miliard dolarů (1,23 bilionu korun).
Egyptský návrh vyzývá Hamás, aby přenechal moc prozatímní správní komisi složené z expertů pocházejících z Gazy, dokud nebude moci převzít kontrolu reformovaná palestinská autonomie. Počítá rovněž s novými volbami v enklávě. Arabský plán ale na jaře odmítl jak Izrael, tak i USA.
Gaza brzdou pro usmíření s Izraelem
Dlouhodobě napjaté vztahy pak mají arabské země s Jeruzalémem. Sousední státy svedly od vzniku Izraele se židovským státem hned několik válek. Jako první uzavřel mírovou smlouvu s Izraelem v roce 1979 Egypt, následovalo v roce 1994 Jordánsko.
Další vlna normalizace přišla až během předešlého mandátu prezidenta USA Donalda Trumpa, a to v rámci Abrahámovských dohod z roku 2020. Ty uzavřely s Izraelem Spojené arabské emiráty a Bahrajn. Ve stejném roce navázaly diplomatické styky se židovským státem rovněž Súdán a Maroko.
Podle orientalisty Elie Podehy z Hebrejské univerzity existují celkem tři typy normalizace. „Zaprvé, zákulisní kontakty bez formální dohody, jako například se Saúdskou Arábií, Katarem a Ománem; zadruhé, formální vazby primárně na vládní úrovni, jako například s Egyptem a Jordánskem – to, co často označujeme jako ,studený mír‘; a zatřetí, vřelejší vztahy, které zahrnují zapojení s organizacemi občanské společnosti, jako například s Marokem, SAE a Bahrajnem – alespoň do doby války,“ popsal expert pro Jerusalem Post.
Vztahy mezi arabskými státy a Izraelem v posledních dvou letech opětovně ochladly v souvislosti s přibývajícími oběťmi v Gaze. I když veřejná diplomacie mezi nimi takřka utichla, ekonomické vazby přetrvaly – kupříkladu obchod mezi Emiráty a Izraelem vzrostl mezi lety 2023 a 2024 o jedenáct procent, upozornil ToI.
Saúdská Arábie podmiňuje normalizační dohodu s Jeruzalémem vytvořením Palestiny a odmítá plány USA a Izraele na „vyčištění“ enklávy. Vzájemné vztahy se navíc ocitly letos na bodu mrazu poté, co izraelský premiér Benjamin Netanjahu vzkázal Rijádu, ať si vytvoří palestinský stát u sebe, když má tolik půdy.
Saúdsko-izraelské usmíření si přeje Trump, který vztah s Rijádem posiloval už během svého prvního funkčního období. Obě země jsou důležitými politickými i obchodními partnery. Do Saúdské Arábie proudí americké zbraně a investice, které jsou klíčové pro reformy naznačené ve Vizi 2030 prosazované korunním princem Muhammadem Bin Salmánem.
Snahy o narovnání vztahů s Damaškem a Bejrútem pak hatí vojenské zásahy Izraele v sousedních zemích. V Libanonu vede Izrael boje proti Hizballáhu a nedávná invaze si vyžádala řadu obětí i z řad civilistů. Síly židovského státu pronikly rovněž do Sýrie, kde obsadily pohraniční pásmo, a na vojenské cíle útočí s argumentem zajištění vlastní bezpečnosti opakovaně rovněž ze vzduchu.
Obě země v uplynulých měsících uskutečnily pokusy o navázání přímé komunikace za účelem uklidnění situace, o normalizaci vztahů se nicméně zatím nedá mluvit, a to i kvůli pokračující okupaci syrských Golanských výšin.
Netanjahu se ostře staví proti vzniku Státu Palestina, přičemž tvrdí, že dvoustátní řešení je neslučitelné s bezpečností jeho země. Jeruzalém proto bojkotoval červencovou konferenci v New Yorku a izraelský velvyslanec při OSN Danny Danon v souvislosti s deklarací prohlásil, že „na světě jsou ti, kteří bojují proti teroristům a extremistickým silám, a pak jsou tu ti, kteří před nimi přivírají oči nebo se uchylují k appeasementu“.
Hamás ztratil velkou část Gazy
Vojenská síla Hamásu v Gaze postupně slábne. Ještě koncem letošního května izraelská armáda odhadovala, že hnutí má v enklávě asi 40 tisíc bojovníků, což bylo podobné číslo jako před začátkem konfliktu, sdělila tehdy izraelská média s odvoláním na anonymní vojenské zdroje.
Ty hovořily o obavách armády, že se Hamásu podařilo naverbovat tisíce nových členů. Deník Ha’arec navíc tvrdil, že teroristé mají stále tisíce raket a zachována zůstala i větší část jejich tunelů. Izraelské síly poté rozšířily ofenzivu a v současné době ovládá Hamás asi jen 25 procent Gazy a disponuje zhruba dvaceti tisíci bojovníky, napsal koncem července v analýze Jerusalem Post.
Přibližně dva miliony obyvatel Gazy však byly evakuovány do oblastí, které kontroluje Hamás, a také do humanitární zóny na jihu pásma. „Hamás tak může tyto dva miliony lidí využít jako rekruty. Většina obyvatel Gazy jsou mladí, mnozí z nich jsou mladší 25 let. To znamená, že Hamás potřebuje naverbovat jen pár procent členů a má k dispozici mnoho sil,“ poznamenal izraelský list.
Ztráty přiznává i samotná teroristická skupina. Podle červencového vyjádření jednoho z vlivných členů hnutí pro BBC ztratila kontrolu nad osmdesáti procenty enklávy a velitelská a řídicí infrastruktura Hamásu se zhroutila po měsících izraelských náletů, které zlikvidovaly jeho politické, vojenské a bezpečnostní vedení. „Buďme realisté – z bezpečnostní struktury sotva něco zbylo. Většina vedení, asi 95 procent, je nyní mrtvá,“ podotkl člen hnutí.
Odveta za protesty
Odpor proti Hamásu se objevil i v Gaze. Letos v březnu přinesla média záběry z protestů Palestinců proti jeho vládě, které byly největší od předloňského útoku skupiny na Izrael. Lidé tehdy volali po odchodu teroristů z enklávy a někteří po návratu palestinské autonomie k moci.
Odveta byla podle lidskoprávních skupin tvrdá. Organizace Amnesty International zdokumentovala případy vyhrožování a bití. Rodina dvaadvacetiletého Palestince z enklávy uvedla, že byl unesen a hodiny mučen Hamásem, než bylo jeho tělo vyhozeno před rodinným domem, napsal australský zpravodajský server ABC.
Hamás vládne Gaze tradičně železnou pěstí. Začátkem května oznámil, že popravil šest lidí a dalších třináct postřelil do nohou za údajné rabování.
„Je ohavné a ostudné, že zatímco Palestinci v Gaze snášejí zvěrstva z rukou Izraele, úřady Hamásu dále zhoršují jejich utrpení stupňujícími se hrozbami a zastrašováním lidí jen proto, že říkají ‚chceme žít‘,“ uvedla Erika Guevara-Rosasová z Amnesty International.
Milice podporovaná Izraelem
Izrael v červnu potvrdil, že vyzbrojuje v pásmu zločinecký gang v rámci snahy o posílení opozice vůči Hamásu, což vyvolalo v židovském státě vlnu kritiky. Dotyčnou milici vede Jásir Abu Šabáb, člen velkého klanu v jižní Gaze. V minulosti byla spojována s pašeráckými operacemi s egyptskými džihádistickými skupinami, poznamenal ToI.
Velitel zmíněné milice proti Hamásu ale později v komentáři pro izraelská média popřel jakékoli vazby na Jeruzalém s tím, že koordinace s Izraelem bude probíhat pouze prostřednictvím mediátorů a z humanitárních důvodů.
Hamás v posledních dnech zvýšil tlak na Izrael zveřejněním záběrů dalšího zadržovaného vojáka, který si ve videu kope nejspíš vlastní hrob. Teroristé také dali najevo, že výzvu LAS odmítají, když zdůraznili, že se nevzdají ozbrojeného odporu, dokud nebudou plně obnovena národní práva palestinského lidu a nevznikne nezávislý a suverénní palestinský stát s Jeruzalémem jako hlavním městem. Jednat s Izraelem odmítli do doby, než se zlepší humanitární situace v enklávě.
Neoblíbený Abbás
Hamás nedávno vyzval k reformám Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), která zastupuje Palestince na mezinárodní úrovni a v jejímž čele stojí prezident palestinské samosprávy Mahmúd Abbás. Hnutí také požadovalo prezidentské, zákonodárné a další volby „založené na národních a demokratických základech bez jakýchkoli předběžných podmínek“.
Hamás v roce 2007 násilím vyhnal z Gazy Abbásovu umírněnou stranu Fatah, která nyní vládne na Západním břehu Jordánu. Jeruzalém viní palestinskou samosprávu z korupce a podpory terorismu a odmítá její návrat do enklávy.
Abbásova vláda se snaží znovu získat kontrolu nad Gazou prostřednictvím reforem a jasného distancování se od Hamásu s cílem zajistit si mezinárodní uznání, izraelské obstrukce a nedostatek veřejné podpory jí ale brání etablovat se jako životaschopná alternativa k Hamásu, upozornil server Neue Zürcher Zeitung.
Loni na jaře palestinská autonomie obměnila celou svou vládu, aby demonstrovala připravenost k návratu do Gazy. Kabinet od té doby vede ekonom Mohammed Mustafa, který spolu s dalšími technokraty usilovně pracuje na řešení každodenních problémů, jako jsou dodávky vody a elektřiny a digitalizace veřejné správy.
Politicky se však toho moc nezměnilo. Devětaosmdesátiletý Abbás stále není ochoten odstoupit. Jeho pravděpodobného nástupce, Husajna aš-Šajcha sice uznávají diplomaté v zahraničí, mezi samotnými Palestinci je ale nepopulární kvůli blízkým vztahům s Jeruzalémem, poznamenal KZZ. I samotný Abbás je přitom u obyvatelstva velmi neoblíbený a jakékoli svobodné volby by drtivě prohrál, konstatoval server. Palestinci nebyli hlasovat v prezidentských volbách od roku 2005.
