Výsledky ústní zkoušky na školách by měly odrážet hlavně to, jak dobře se student připravil. Italští vědci teď ale při analýze dat narazili na další faktory, jež výsledek ovlivňují. A se znalostmi studentů mají podle všeho jen málo společného.

Výzkum probíhal v Itálii a zkoumal tamní vysokoškoláky, kteří skládali ústní zkoušku ve formě pohovoru – tato forma testování se tradičně označuje také jako kolokvium. Vědce zajímalo, jestli najdou nějaký vzorec v tom, kdy jsou v rámci jednoho zkušebního dne studenti nejúspěšnější. Pokusili se vyloučit všechny ostatní faktory a když to udělali, zjistili, že čas konání zkoušky opravdu může být rozhodujícím faktorem ovlivňujícím úspěch či neúspěch.

Ukázalo se totiž, že šance na úspěch byly nejvyšší kolem poledne, naopak nejnižší na začátku nebo na konci dne. „Prokázali jsme, že výsledky akademického hodnocení se v průběhu dne systematicky liší, přičemž jasný vrchol úspěšnosti je kolem poledne,“ popsal výsledky Carmelo Mario Vicario, ředitel Laboratoře sociálně-kognitivní neurovědy na Univerzitě v Messině a současně hlavní autor článku, který vyšel v časopise Frontiers in Psychology. „Studenti měli větší šanci uspět v pozdních dopoledních hodinách než v časných ranních nebo pozdních odpoledních hodinách,“ shrnul výsledek.

Přestože jsou data omezená jen na tuto malou část populace a velmi specifickou situaci, autoři se domnívají, že by se výsledky daly interpretovat a tedy i využít v mnohem rozsáhlejším kontextu. „Věříme, že tento vzorec by se mohl vztahovat i na pracovní pohovory nebo jakýkoli hodnotící proces naplánovaný v průběhu dne,“ naznačuje Vicario. „Moc by nás zajímalo, jestli se i rozhodnutí o přijetí do zaměstnání liší v závislosti na denní době, pokud jde o spravedlnost nebo výsledek.“

Čas zkoušek

Vědci se do tohoto výzkumu vrhli poté, co narazili na studii, která prokázala, že soudci nejčastěji rozhodují ve prospěch obžalovaného po přestávce na jídlo anebo na začátku zasedání. Když se o tom bavili, dospěli k názoru, že to nemusí být dost vypovídající: v různých částech dne se totiž mohou soudit odlišné druhy případů. Vědci proto hledali něco podobného, ale současně takového, aby to mělo lepší výpovědní hodnotu a kde by se daly účinněji odfiltrovat různé možné vedlejší vlivy.

A vybrali si proto kolokvia na univerzitách; jednak jsou subjektivnější než rozhodnutí soudů, ale také se dá kvalita studenta odvodit objektivněji z jeho dlouhodobých výsledků. Pokud opravdu denní doba ovlivňuje hodnocení, měly by to nejlépe dokazovat právě rozsáhlé údaje o výsledcích zkoušek, argumentují autoři.

„Ústní zkoušky na italských univerzitách jsou naplánovány na stanovené časy a obvykle trvají 10 až 30 minut na jednoho studenta,“ popsal Vicario. „Neexistuje žádný standardizovaný formát: profesoři kladou otázky na základě obsahu kurzu a známky udělují až na místě. Tyto zkoušky mohou být velmi stresující kvůli jejich nepředvídatelné povaze i významu, který mají pro akademický postup,“ řekl.

Vědci pak našli i vysokou školu, která měla databázi s údaji, které mohli využít. Jednalo se právě o univerzitu v Messině, od níž získali data o výsledcích zkoušek za roky 2018 až 2020. Výzkumníci shromáždili čas, datum a výsledek 104 552 hodnocení provedených 680 zkoušejícími pro 1 243 kurzů. K měření obtížnosti jednotlivých zkoušek také použili počet kreditů udělených za zkoušku k získání titulu. To jim umožnilo vyloučit obtížnost zkoušky jako faktor a provést statistickou analýzu hodnotící pravděpodobnost úspěšného složení zkoušky na základě času, kdy zkouška začala.

Kdy skládat zkoušky

Vědci zjistili, že úspěšných bylo jen 57 procent zkoušek. Úspěšnost sledovala Gaussovu křivku s vrcholem v poledne: neexistoval žádný významný rozdíl v šanci na úspěšné složení zkoušky, pokud ji student absolvoval v 11:00 nebo 13:00, ale šance na úspěšné složení zkoušky byly nižší, pokud se zkoušený dostavil před zkoušejícího v 08:00 nebo 09:00 a také mezi 15:00 nebo 16:00. Šance na úspěšné složení zkoušky byla stejná brzy ráno i pozdě odpoledne.

„Tyto poznatky mají dalekosáhlé důsledky,“ říkají autoři, kteří svým výsledkům věří hlavně díky velkému množství analyzovaných dat. „Zdůrazňují, jak biologické rytmy – často přehlížené v kontextu rozhodování – mohou jemně, ale významně ovlivnit výsledek hodnocení s vysokou sázkou,“ hledají vědci příčinu těchto nápadných rozdílů.

To je ale jen předpoklad, studie nedokáže najít mechanismy, které za tímto vzorcem stojí. Vrchol úspěšnosti v poledne je v souladu s důkazy, že kognitivní výkonnost se v průběhu dopoledne zlepšuje a odpoledne klesá. Klesající úroveň energie studentů může vést ke snížení soustředění, což ohrožuje jejich výkonnost. Vliv ale může být také na druhé straně katedry: i zkoušející už mohou později pociťovat únavu z rozhodování, což je může vést k přísnějšímu hodnocení.

A co když za to mohou konkurenční chronotypy?

Horší výsledky v první polovině dne by ale mohly být také způsobeny fenoménem takzvaných konkurenčních chronotypů: lidé ve věku kolem dvaceti let jsou obvykle noční sovy, zatímco čtyřicátníci a starší bývají spíše ranní ptáčata. Studenti tedy mohou být kognitivně nejméně bystří právě v době, kdy jsou profesoři nejvíce bdělí.

„Aby se vyrovnaly účinky denní doby, mohli by studenti těžit ze strategií, jako je zajištění kvalitního spánku, vyhýbání se plánování důležitých zkoušek během osobních ‚slabých‘ období a mentální přestávky před výkonovými úkoly,“ navrhuje Vicario. „Pro instituce může odložení ranních hodin nebo seskupení klíčových hodnocení na pozdní dopoledne zlepšit výsledky.“

Podíl.