Název Sajdnájá se v posledních letech v Sýrii stal synonymem pro únosy a zabíjení, které na vlastním obyvatelstvu páchal režim Bašára Asada. Systematická likvidace desítek tisíc lidí představuje jeden z nejhorších případů státem řízených masakrů od dob nacistického Německa či Sovětského svazu. Po pádu Asadova režimu na konci loňského roku začaly vyplouvat svědectví těch, kteří přežili.
Vojenská věznice Sajdnájá byla postavena v 80. letech za vlády Haféze Asada a její správa přešla na jeho syna Bašára, když se v roce 2000 ujal moci. V roce 2011 se věznice stala největším popravčím střediskem, které Asadův režim zřídil ve snaze vyvolat strach mezi Syřany a zlomit ozbrojené povstání proti vládě, které propuklo v rámci arabského jara.
Podle svědků, kteří popsali praktiky v Sajdnáji deníku The Wall Street Journal, se v roce 2023 tempo poprav ještě dramaticky zvýšilo. „Shromáždili 600 lidí a zabili je během tří dnů, asi 200 každou noc,“ řekl jeden z bývalých vězňů.
Když na začátku loňského prosince, po zhroucení Asadova režimu, vtrhli povstalci do věznice, odhalili pravou tvář tohoto masového popravčího zařízení, které během více než deseti let v průmyslovém měřítku sprovodilo ze světa desítky tisíc lidí. Režim organizoval zabíjení byrokratickým způsobem, pečlivě evidoval převozy zadržených i úmrtní listy popravených.
„Vidím přímou paralelu s nacisty a sovětským Ruskem, pokud jde o organizovaný charakter státního teroru,“ řekl pro The Wall Street Journal bývalý velvyslanec pro válečné zločiny Stephen Rapp.
Každodenní rutina teroru
Příjezd do Sajdnájá obvykle začínal „uvítacím večírkem“ – rituálem, který měl vězně psychicky zlomit a připravit na život v zařízení, které je má zbavit lidskosti. Někteří vězni zemřeli již během počátečního bití, jednomu z nich musela být amputována noha, popisují svědci pro americký deník.
Muži měli zakázáno mluvit hlasitěji než šeptem. Po většinu roku se věznicí proháněly horské větry a vězni se třásli v tenkých uniformách v celách bez topení. Dozorci je nutili pít vlastní moč, sexuálně je napadali a neustále bili železnými tyčemi. „Když jsme se sprchovali, krev z bití se mísila s vodou a mýdlem,“ vzpomínal jeden z vězňů.
K úmrtím v Sajdnájá nedocházelo pouze v důsledku poprav a mučení, ale i kvůli nedostatku jídla, žízni a nemocem. Cela plná mužů dostávala denní příděl jediný hrnek rýže. Jednou dozorci dokonce na 17 dní zavřeli vodu, jeden z vězňů se proto napil ze záchodu a o několik dní později zemřel na nemoc.
Oběti mučení a poprav byly následně v chladírenských vozech převáženy do masových hrobů. Dělníci v buldozerech vykopávali stále větší hroby a nákladní auta přivážela mrtvá těla několikrát do týdne. Podle leteckých snímků Německého střediska pro letectví a kosmonautiku se největší masový hrob v Qutayfahu mezi lety 2014 a 2019 rozšířil z 19 tisíc na 40 tisíc metrů čtverečních. Hroby byly 120 metrů dlouhé a tři až pět metrů široké, uvádí The Wall Street Journal.
Sýrie, která je nyní vedena bývalými islamistickými povstalci, přislíbila vytvoření výboru pro vyšetřování válečných zločinů a umožnila OSN a dalším organizacím navštívit Sajdnáju a další zařízení minulého režimu. Bašár Asad s rodinou dostal po útěku ze země humanitární azyl v Rusku. Na začátku roku přechodná syrská vláda požádala o jeho vydání, Kreml ale žádost zamítl.
