
Aktual.: 30.06.2025 11:51
Praha – Konec Varšavské smlouvy byl pro Československo důvodem k radosti, znamenal totiž šanci tvořit nezávislou bezpečnostní politiku. Už v té době začala spolupráce na visegrádském základě, budovaly se také první kontakty se Severoatlantickou aliancí (NATO). Při dnešní prohlídce archivních dokumentů k 34. výročí rozpuštění Varšavské smlouvy, které připadá na úterý, to novinářům řekl historik Vojenského historického ústavu Petr Janoušek.
Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci, tedy takzvaná Varšavská smlouva, mezi komunistickými státy v čele se Sovětským svazem byla uzavřena ve Varšavě v roce 1955. Členy byly Albánie, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Německá demokratická republika, Polsko, Rumunsko a Sovětský svaz. Albánie vystoupila v roce 1968.
Dokument vznikl oficiálně v reakci na umožnění vstupu západního Německa do NATO, zejména ale umožňovala Sovětskému svazu držet pod kontrolou své východoevropské satelity. Existenci smlouvy definitivně ukončili politici v pražském Černínském paláci 1. července 1991.
S koncem Varšavské smlouvy se podle Janouška Československo a jeho armáda začaly přibližovat k Západu, a to mimo jiné navazováním nových bilaterálních bezpečnostních a vojensko-diplomatických vztahů s klíčovými aliančními zeměmi, ale také prvních kontaktů s NATO.
Zatímco pro Československo a další evropské země znamenalo rozpuštění Varšavské smlouvy naději, pro Rusko se jedná i s odstupem let o tragédii, podotkl zvláštní zmocněnec ministerstva zahraničí pro Východní partnerství David Stulík.
Paralelu vidí mezi Varšavskou smlouvou a Organizací smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), což je vojenský pakt některých postsovětských republik vedený Moskvou. Ruský parlament nyní podle Stulíka připravuje změnu zakládajících dokumentů s cílem změnit strukturu velení a tím podřídit armády dalších zemí pod ruské velení. Zároveň má Moskva záměr zjednodušit přesuny sil ODKB, čímž by ruské letectvo mohlo létat z jakéhokoli letiště daných zemí, mezi něž patří například Kazachstán, Bělorusko nebo Turkmenistán.
Novinářům dnes pracovníci archivu ministerstva prezentovali kopii ustanovující smlouvy z roku 1955, usnesení Národního shromáždění, kterým byla smlouva schválena, kopii smlouvy o omezení konvenční výzbroje, deklaraci 22 států NATO a Varšavské smlouvy, v níž bloky prohlašovaly, že se navzájem už nepovažují za nepřátele, či originál protokolu o ukončení smlouvy včetně pečetidla a razítka, kterými byl akt stvrzen.