Ferdinand I. Dobrotivý z habsbursko-lotrinské dynastie, který zemřel před 150 lety, 29. června 1875 v Praze, byl v letech 1835 až 1848 rakouským císařem, králem uhersko-chorvatským a také posledním korunovaným českým králem. Pro svou duševní omezenost a celkovou nezpůsobilost k vládě byl též posměšně zván „chudáček Ferdáček“.
Ačkoliv byl osobně u poddaných oblíbený, jeho vláda – respektive vláda triumvirátu státní rady, která jej fakticky dozorovala a vládla za něj – se kryla s nechvalně známým metternichovským absolutismem, jehož neřešené rozpory nakonec vyústily v revoluci roku 1848/49. V jejím průběhu byl vládními kruhy Ferdinand (jako uherský a český král Ferdinand V.) donucen abdikovat a zbývající více než čtvrtstoletí dožil v české metropoli Praze, kde patřil ke svérázným postavám místního života.
Syn rakouského císaře a uherského a českého krále Františka I. a Marie Terezy Neapolsko-Sicilské se narodil 19. dubna 1793. Od dětství trpěl epileptickými záchvaty, které byly způsobeny porodním traumatem, a rachitidou. Do devíti let nezískal téměř žádné vzdělání, neboť tehdejší lékaři věřili, že fyzická a duševní námaha vede ke zhoršení stavu epileptických pacientů.
Nakonec ale získal Ferdinand obstojné znalosti, a to i díky péči své nevlastní matky Marie Ludoviky. Například hovořil pěti jazyky včetně češtiny, zajímal se o techniku i pokroky v zemědělství.
Ferdinand I. byl korunován na Pražském hradě českým králem 7. září 1836. Za jeho panování se Rakousko začalo pomalu modernizovat, rozrůstala se například železniční síť. Od reálného vládnutí byl ale císař a král držen dál, moc držel zejména kancléř Metternich.
Tváří v tvář revoluci roku 1848, která kancléře svrhla, ovšem byla potřeba silnější ruka než Ferdinandova, a tak na rakouský trůn zamířil František Josef I. Ten se ovšem – na rozdíl od svého strýce – českým králem přes opakované sliby korunovat nedal. Ferdinand Dobrotivý pak strávil zbytek života v Čechách, kromě Prahy pobýval na panstvích v Ploskovicích a Zákupech. A když v červnu 1875 ve věku 82 let zemřel, rozezněly se na znamení smutku zvony všech pražských kostelů.
