Ruskoamerický přírodovědec popsal zatím nepozorované chování dravého ptáka. Ten při lovu projevil mnohem více inteligence, než se u tohoto druhu kdy předpokládalo.
Tento příběh začíná v Moskvě v době první čečenské války. Na protest proti zabití více než 35 tisíc civilistů emigroval z Moskvy do Spojených států talentovaný student přírodních věd Vladimir Dinets. Rychle tam dokázal rozjet úspěšnou akademickou kariéru, ve které sleduje celou řadu zvířecích druhů. Kromě toho, že je vynikající vědec, patří i mezi nejoblíbenější americké popularizátory vědy – a také mezi velké odpůrce ruské agrese na Ukrajině.
Nedávno tento biolog z University of Tennessee v Knoxville studoval chování jestřába Cooperova na křižovatce nedaleko svého bydliště.
Šedomodrý rudooký dravec mu mnohokrát přelétal nad autem přesně ve stejném místě. Proletěl těsně nad vozem, vždy velkou rychlostí a zcela tiše. Takové chování přišlo Dinetsovi velmi zvláštní, takže se všímavý biolog rozhodl, že se tomuto chování podívá na zoubek.
Křižovatka leží na typické frekventované americké ulici, po které jezdí plno aut, ale jen málokdy po ní přejde chodec. Aby komunikaci člověk přejít mohl, musí auta zastavit stisknutím tlačítka na semaforu. Tím zároveň vzniká fronta aut.
Jestřáb Cooperův je známý tím, že útočí na ptáky na krmítkách:
Filmová odbočka
Kdyby křižovatku sledovala shora kamera, musela by v tento moment poodlétnout bokem, až za silnici. Na místo, kam vždy jestřáb mířil. Zachytila by velkou americkou rodinu, jak sedí u velkého stolu za svým domem a společně snídá, obědvá nebo večeří. A přitom odkazuje zbytky do křoví nedaleko domu.
Kdyby kamera slétla níž, viděla by, že kolem těchto zbytků se něco hemží. Další přiblížení by odhalilo, že jsou to ptáci, hlavně vrabci, ale také další druhy drobných běžných pouličních opeřenců, kteří se naučili žít vedle člověka a využívat toho, čeho se zbaví pro svůj prospěch.
Najednou by ale záběr překryl černý stín. Stín letícího jestřába, který mezi drobotinu vpadne, jednoho z ptáků chytí do svých ostrých drápů a zmizí s ním pryč, do bezpečí, kde ho roztrhá a pozře.
Přesně tyto scény pozoroval Vladimir Dinets, který to popsal v odborné studii a popularizačním článku, obé v žurnálu Frontiers in Ethology. A snažil se pochopit, co s tím má společného ona křižovatka. Po několika týdnech studia na to přišel.
Signál a útok
Jestřáb si dokázal spojit několik informací a využít vztahu mezi nimi. Jednak zaznamenal, že když se na přechodu ozve zvukový signál semaforu pro neslyšící, auta před přechodem se zastaví. A vytvoří tak mohutnou, na několik desítek sekund nehybnou a neprohlédnutelnou hradbu.
Současně věděl, že když se před domem za silnicí jí, je všude kolem dost potravy i pro něj – jen ji musel získat. Drobné ptáky sice svým ostrým zrakem na dálku dobře viděl, ale nedokázal se k nim přiblížit tak, aby si ho nevšimli a neunikli mu.
A pak došlo k tomu propojení informací: když vyletěl chvíli po zaznění signálu pro chodce, ukryla ho stojící auta před zrakem jeho kořisti – a on se k ní dokázal přiblížit natolik rychle a neviditelně, že mu vrabci nedokázali uniknout.
Podle Dinetse je toto chování velmi překvapivé, protože ze strany jestřába vyžaduje nejen schopnost vytvořit si detailní mentální mapu okolí, aby mohl přes auta útočit vlastně naslepo, ale zejména pochopit souvislosti mezi pravidly fungování semaforu.
Výzkum i aktivitu nadprůměrně inteligentního tvora přerušila náhoda. Když se rodina odstěhovala a dům zůstal opuštěný, dravec se odstěhoval také.
