
Aktual.: 24.05.2025 09:53
Zubrnice (Ústecko) – Ve skanzenu v Zubrnicích na Ústecku se rozšířil návštěvnický okruh o další dva objekty. Zachránit před zřícením se podařilo stodolu z dubu skáceného v roce 1570 z Děčínska a dům s hrázděným patrem z Ústecka, který je součástí Mlýnského údolí. ČTK o tom informovala Petra Valíčková z Národního muzea v přírodě, pod které skanzen patří. V Zubrnicích muzejníci veřejnosti přibližují bydlení, kulturu a sepětí původních obyvatel s krajinou v bývalých Sudetech i jejich poválečnou proměnu.
Hrázděná stodola stála v Zadní Lhotě u Těchlovic na Děčínsku ve svažitém terénu Labského údolí. Po roce 1945 objekt chátral a nebylo možné jej zachránit na původním místě. Odborníci proto stodolu rozebrali, převezli do Zubrnic a znovu poskládali. Práce jim trvala 16 měsíců, původní materiál doplnili novým. Náklady činily 10,4 milionu korun.
Stodola teď stojí v centrální části skanzenu v areálu Domu z Loubí. Muzeum v ní chce ukazovat řemesla související se zemědělstvím. V přízemí interiéru osadili dřevěný sloupový žentour, který sloužil k pohonu pro jednoduché stroje. „V další části expozice bude umístěna lokomobila. Patro nabídne využití pro edukační programy, přednášky a prezentace, např. výstavy starých odrůd ovoce,“ uvedla ředitelka Muzea v přírodě Zubrnice Ivana Mikulecká.
Výjimečnost této stavby spočívá v použití dubového dřeva pro sloupy a spodní rám hrázděné konstrukce, obvykle se používalo měkké dřevo jako jedle, smrk nebo borovice. Vědeckou metodou určování stáří dřeva odborníci prokázali, že použitý dub pokáceli lidé mezi lety 1570 až 1571, jde tedy o nejstarší datovanou dřevěnou konstrukci v Zubrnicích. „Při výstavbě objektu se podařilo zachovat přibližně polovinu původních trámových prvků konstrukcí stěn,“ uvedl ředitel Národního muzea v přírodě Jindřich Ondruš.
Druhý ze zachráněných objektů na využití čeká. Výstavba na novém místě s využitím původních prvků trvala 13 měsíců, stálo to 3,4 milionu korun. Dům z počátku 19. století stával na návsi v Řehlovicích. Má zděné přízemí a hrázděné patro se zapuštěnou pavlačí v průčelí. Střecha je sedlová a pokrytá pálenými bobrovkami. Byl určen k demolici. Je jedním z posledních starých a stavebně v podstatě neporušených hrázděných domů z dolní části Bílinského údolí, s množstvím dochovaných původních detailů výzdoby a konstrukce, včetně rohové zapuštěné pavlače, která byla v této části regionu již ojedinělá. Dům je podle odborníků významný nejen svou výtvarnou kvalitou, ale i řemeslným provedením za použití tradičních venkovských postupů.