
Jedna otázka spustila důležitý právní spor. Investigativní novinář Alexander Fanta se před čtyřmi lety začal zajímat o textové zprávy mezi předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyenovou a šéfem Pfizeru Albertem Bourlou. Tyto zprávy dle The New York Times souvisely s nákupy vakcín za desítky miliard eur. Unijní soud ve středu nařídil Evropské komisi, aby vysvětlila, proč zprávy odmítla vydat a jak po nich pátrala. Výpověď novináře Fanty exkluzivně zazněla v reportáži pořadu Newsroom ČT24.
Investigativní novinář působící pro nezávislý web Follow the Money Alexander Fanta začal případ rozplétat poté, co se o zprávách zmínila sama von der Leyenová v rozhovoru pro The New York Times. „Byl jsem si vědom toho, že se toho děje tolik, co jsme jako veřejnost nemohli vidět. Komunikace přes telefony, přes SMS. Takže jsem tomu chtěl opravdu přijít na kloub,“ říká Fanta.
Když Komise jeho žádost o přístup k informacím smetla ze stolu s tím, že zprávy nejsou důležité a možná už ani neexistují, obrátil se na evropského ombudsmana. Ten uznal pochybení, ale nemohl rozhodnutí Komise změnit. Fanta proto oslovil bruselskou redakci The New York Times. Výsledkem bylo silné právní zastoupení a žaloba u Soudního dvora EU.
„Timesy přivedly vysoce kvalifikované právníky, kteří měli hodně zkušeností v boji s těmito případy a také stáli hodně peněz. A ti nakonec byli schopní podat žalobu, která byla pro soud dostatečně silná,“ popisuje Fanta.
Komise se bude muset k případu znovu vyjádřit
Podle rozhodnutí soudu se bude muset Komise k případu znovu vyjádřit. Bude muset doložit, jak po zprávách pátrala, zda byly smazány – a proč je nezpřístupnila. Přesto není jisté, zda se zprávy ještě vůbec najdou. „Komise věrohodně nevysvětlila, proč měla za to, že textové zprávy vyměněné v rámci nákupu očkovacích látek proti covidu-19 neobsahují důležité informace,“ uvedl soud ve svém verdiktu.
Rozsudek ale může mít mnohem širší dopad. „Bude to do budoucna znamenat, že novináři to budou mít mnohem snazší, když budou žádat o tento typ zpráv – ať už telefonických, prostřednictvím aplikací, nebo interních diskusních fór. A pro veřejnost bude mnohem snazší sledovat, co se děje,“ říká Fanta. Sám novinář přiznává, že nečekal, že celý proces potrvá čtyři roky. Ale výsledek podle něj stojí za to. „Když jsem poprvé dostal odpověď od Komise, uvědomil jsem si, že to není úplná pravda, že se snaží přede mnou něco utajit. Tak jsem se naštval a rozhodl se dotáhnout tento případ tak daleko, jak jen to půjde.“
Rozhodnutí soudu nastavuje nový rámec pro transparentnost v EU. Vysoce postavení činitelé Unie budou muset v budoucnu počítat s tím, že i osobní zprávy mohou být pod drobnohledem veřejnosti – pokud se týkají výkonu jejich funkce. „Tohle není jen o zprávách. Je to o tom, jak můžeme jako občané kontrolovat moc a jako novináři rozumět tomu, jak se přijímají důležitá rozhodnutí,“ shrnuje Fanta. Případ Fanty a New York Times tak může sloužit jako precedent pro další novináře, kteří se domáhají odpovědí od evropských institucí.