Žádný český zpěvák nebo zpěvačka nikdy nevyhráli mezinárodní písňovou soutěž Eurovize. Šanci na vítězství zvyšuje anglicky zpívaná popová písnička s autentickou výpovědí a nejlépe o lásce, v českém případě doprovázená třeba na dudy, vyplývá alespoň ze statistik a názorů napříč zahraničními médii, která se pokusila najít „návod“ na vítěze.

Eurovision Song Contest se koná už téměř sedm dekád. K mezinárodní popularitě pomohla soutěž, organizovaná Evropskou vysílací unií (do níž patří i Česká televize), katapultovat švédskou čtveřici ABBA, finskou heavy metalovou kapelu Lordi či kanadskou zpěvačku Céline Dionovou (ovšem zvítězila jako reprezentantka Švýcarska a zpívala francouzsky).

Jak by měli budoucí účastníci zvýšit své šance na úspěch?

Zpívat za Švédsko nebo Irsko

Z prostých počtů vyplývá, že se vyplatí být ze Švédska – jako asi největší hvězda vzešlá z Eurovize, kapela ABBA – nebo Irska. Tyto země se můžou shodně těšit ze sedmi vítězství, nicméně zatímco ta švédská jsou víc rozprostřena v čase, Irsko chytlo „zelenou vlnu“ na konci osmdesátých a v první polovině devadesátých let, do tohoto období spadá pět vítězů. Od té doby ticho po pěšině.

Britský deník The Guardian předloni analyzoval 1371 dosavadních finalistů a na základě mixu, který vyšel jako ideální pro vítězství, došel k závěru, že všechny podmínky nejlépe splnila píseň Euphoria, s níž v roce 2012 zvítězila švédská zpěvačka Loreen. V roce 2023, až po publikování článku, vyhrála podruhé – což se povedlo v historii Eurovize jen zástupcům dvou zemí. Tou druhou je Irsko díky Johnnymu Loganovi, který vyhrál v roce 1980 a o sedm let později si vítězství zopakoval. Navíc složil soutěžní písničku Why Me? pro irskou vítězku z roku 1992 Lindu Martinovou.

Pop s jódlováním

Od začátku milénia do analýzy v roce 2023 se podle The Guardian umístilo na prvních třech příčkách jen pět nepopových skladeb. Za všechny stačí jmenovat heavymetovou kapelu Lordi z Finska nebo italské rockery Måneskin.

Dobré je ale pop ozvláštnit odkazem na hudební tradici soutěžící země, ovšem nepřekročit hranici mezi popem a folklorem, radí The New York Times. A dodává, že sedm z vítězů za poslední čtvrtstoletí vytáhlo lidový hudební nástroj nebo aspoň tradiční melodii. Zněla tak ukrajinská flétna telenka (Kalush Orchestra), krétská lyra (Helena Paparizouová), rumunské jódlování (Ilinca ft. Alex Florea) a tančily se turecké břišní tance (Sertab Erener). Také třeba český účastník z roku 2023, kapela Vesna, kombinuje v energických písních pop, folklor a rap. Publikum se jí podařilo oslovit natolik, že postoupila do finále, kde se zarazila na desátém místě.

Odkaz na kulturu své země, když už jde o soutěž národních písní, považuje za dobrý nápad i Radio France – které zároveň sebekriticky konstatuje, že tím nemyslí zpívat jen v národním jazyce, čehož se Francouzi odmítají vzdát.

V angličtině

Francie sice celkem zvítězila pětkrát, jenže naposledy v roce 1977. V současnosti je téměř podmínkou úspěchu angličtina, pravidlo vyžadující, aby soutěžící zpívali v jazyce své země je od přelomu milénia zapomenuto.

Dominance angličtiny je jasná na první pohled: ze 24 vítězů od té doby jich 18 zpívalo pouze anglicky, dva k tomuto jazyku přimíchali i další a jen čtyři zpěváci se drželi důsledněji své rodné řeči. Zaujmout se jim tak podařilo srbštinou (Marija Šerifovićová), portugalštinou (Salvador Sobral), italštinou (Måneskin) a ukrajinštinou (Kalush Orchestra).

Zároveň není bez zajímavosti určitá koncentrace neanglických písní v poslední době: dva ze jmenovaných zvítězili po sobě v letech 2022 a 2023.

Naladit se v moll

„Hopsavé“ energické písně v durové tónině v soutěžích pořád převažují, ale to se mění, upozorňuje The Guardian. V přehledu finálových i vítězných skladeb každopádně už převažuje mollové naladění, ukazuje podle BBC statistika vypracovaná zpravodajskou agenturou Press Association k roku 2023. Podle ní za předchozí dvě dekády zvítězily jen dvě písně v dur: ázerbajdžánská Running Scared a portugalská Amar Pelos Dois.

Přičemž muzikolog z bostonské Berklee College of Music Joe Bennett poznamenává, že „mollové tóniny jsou spíše zkratkou pro emocionální hloubku“ a neplatí, že tudíž „durová tónina se rovná veselá, molová tónina se rovná smutná“.

Radši zpěvačka než kapela

Když v roce 1974 zvítězila ABBA s písní Waterloo, bylo to teprve podruhé v historii soutěže, kdy na první místo dosáhla skupina (po Grethe & Jørgen Ingmannových z Dánska v roce 1963), a popularita švédské čtveřice nejen podnítila účast dalších kapel a dvojic, ale pomohla jim v následující dekádě i k vítězstvím.

Uplynulá dvě desetiletí se ale opět prosazují sóloví zpěváci, respektive zpěvačky, kterých je víc i mezi soutěžícími (The Guardian píše, že od roku 1956 do roku 2023 tvořily sólové interpretky ve finále víc než 42 procent oproti třiceti procentům, které připadly na sólové interprety).

Od konce padesátých let do roku 2018 včetně Eurovizi vyhrálo 38 umělkyň a jen jedenáct umělců, spočítal deník Le Monde. Poměr mužů a žen se od té doby nijak dramaticky nezměnil – po jedné „čárce“ si připsali oba tábory, dvakrát vyhrála kapela a loňský vítěz Nemo sám sebe označuje za nebinární osobu.

Autentická výpověď

Sólová produkce také více nahrává dalšímu odpozorovanému rysu vítězných písní, totiž, že sdělují nějakou osobní zkušenost nejlépe vypovídající o individualitě, která se dovedla postavit sama za sebe. K nejviditelnějším příkladům mezi vítězi patří rakouská drag queen Conchita Wurst, která před jedenácti lety konkurenci převálcovala písní se silným sdělením už v názvu: Rise Like a Phoenix (Zvednout se jako Fénix).

Zafungovalo třeba také vymezení izraelské zpěvačky Netty, že není jen „hračka“ pro muže, snadno rozpoznatelná byla její skladba Toy díky začátku – kdy Netta napodobovala kvokání.

V odpovědích lidí z rakouské hudební branže, které v roce 2021 oslovil tamní deník Der Standard, se kromě slova „autentický“ opakuje, že dobré je také zvolit polarizují téma. I když takové skladby nakonec nevyhrají, pravděpodobně si je posluchači zapamatují.

Láska vítězí

A kdo se nechce pouštět do potenciálně ostrých debat, může vsadit na jednu z největších jistot eurovizního úspěchu – lásku. Z dvaceti písní, které zvítězily v letech 2003 až 2023, jich sedmnáct pojednávalo o vztazích a ve třinácti přímo zaznělo slovo „láska“, uvádí článek na australské platformě The Conversation poskytující prostor akademikům a novinářům. Klišé, že v Eurovizi soutěží jen písně o lásce a míru, shrnul anekdotický výstup švédských moderátorů jednašedesátého ročníku. Zazpívali mimo soutěž píseň s názvem Love Love Peace Peace.

„Je třeba přiznat, že obě tato témata jsou mezi soutěžícími opravdu častá. Ostatně jedním z hlavních důvodů, proč festival v roce 1956 vznikl, byla touha sjednotit evropské země prostřednictvím televizních přenosů po druhé světové válce,“ podotýká k tomu oficiální web Eurovize. A pokud jde o lásku, upozorňuje, že „častěji než o lásce, která nevyšla, jsou na Eurovizi slyšet písně o ‚návratu‘ a o tom, jak po rozchodu pokračovat ještě silnější než před ním“. Soutěž divákům z celého světa zkrátka připomíná, že „láska je skutečně univerzálním jazykem“.

Co z toho všeho splňuje vítěz Eurovize 2025, se posluchači dozvědí při finále 17. května. Ve čtvrtek 15. května se rozhodne, jestli v něm nebude chybět český zástupce – původem slovenský zpěvák Adam Pavlovčin alias ADONXS. Jeho soutěžní píseň Kiss Kiss Goodbye má být metaforou lidského selhání, citového zranění a boje s vlastní nedokonalostí.

Podíl.