Severokorejská vláda se silně podílí na neudržitelném a nezákonném obchodu s volně žijícími živočichy a planě rostoucími rostlinami, který zahrnuje i druhy chráněné vlastními zákony. Představuje tak hrozbu pro obnovu biologické rozmanitosti v regionu, uvádí nová studie vědců z Londýna.
Oficiálně sice Severní Korea provozuje systém chráněných oblastí a hlídá ohrožené druhy, v praxi ale regule pravidelně porušuje. Země ignoruje lov ohrožených zvířat pro vlastní spotřebu i pro obchod na černém trhu, a to jak na trhu domácím, tak pro kupce v Číně.
A nejen to – nová zpráva konstatuje, že do lovu a obchodu s ohroženými druhy chráněnými mezinárodními i korejskými zákony je přímo zapojený i samotný severokorejský stát. A vědomě a aktivně z toho profituje. Vědci popsali i konkrétní druhy, z jejichž pytlačení i pašování má diktatura zisk. Patří mezi ně hlavně asijský medvěd černý, horská koza goral a také vydra říční. Všechno druhy, jejichž části těl se využívají v tradičních medicínách.
Podle hlavního autora práce Joshuy Elves-Powella z University College v Londýně je hlavním motivem nedostatek a chudoba v zemi. „Rozsáhlý lov severokorejské divoké zvěře, který je motivován ekonomickými omezeními severokorejského státu a nedostatkem potravin, léků a základního zboží, s nímž se potýká mnoho jeho občanů, představuje významnou hrozbu pro biologickou rozmanitost Severní Koreje i širšího regionu,“ shrnuje.
Lukrativní medvědí žluč
Severní Korea data nezveřejňuje, takže londýnští vědci ve spolupráci s experty z dalších zemí museli získávat informace jiným způsobem. Vycházeli hlavně z informací získaných při rozhovorech se severokorejskými přeběhlíky, ale také z údajů ze sousedních zemích, jež na data tak skoupé nejsou.
Severokorejští přeběhlíci uvedli, že severokorejský stát získává volně žijící zvířata a části jejich těl od místních komunit, ale dokonce i od státem schválených lovců. A co se se zvířaty děje? Výše uvedené druhy se využívají v domácnosti, například pro kožešiny při výrobě zimních oděvů, ale také jako obchodovatelný zdroj.
V principu se to příliš neliší od toho, jak Severní Korea využívá jiné přírodní zdroje, jako jsou dřevo a uhlí, ale také jakým způsobem se podílí na nelegálním obchodu se zbraněmi a narkotiky.
Studie také popisuje, že severokorejský stát provozuje státní farmy s volně žijícími zvířaty, včetně medvědů. Experti předpokládají, že KLDR začala poprvé chovat medvědy pro jejich žluč už ve 20. století, než se tato praxe později rozšířila do Číny a Jižní Koreje. Medvědí žluč se používá v různých tradičních asijských medicínách, včetně tradiční korejské medicíny a tradiční čínské medicíny.
Byznys medvědí žlučí odsuzují ochránci přírody i bojovníci za dobré životní podmínky zvířat, protože udržuje poptávku po ohrožených druzích a zbytečné utrpení chovaných zvířat. Žluč se přitom v tradičním medicínách používá jako léčba onemocnění jater a žlučníku – tedy například u hepatitidy, žlučníkových kamenů nebo cirhózy, ale také na nemoci očí.
Černý i oficiální trh
Zpráva rozebírá, jak silným motorem pro pytláctví a pašování je nesnadná ekonomická situace běžných Severokorejců. Ti loví a do pastí chytají celou řadu zvířat primárně pro maso, protože je ho v zemi dlouhodobý nedostatek. Další využití částí zvířecích těl je pak pro občany totalitního státu už jen příjemným finančním benefitem.
Když se v 90. letech 20. století zhroutilo severokorejské hospodářství a následně vypukl velký hladomor, který si podle odhadů vyžádal šest set tisíc až jeden milion obětí, došlo v zemi k rychlému rozvoji takzvané neformální ekonomiky neboli černého trhu. Běžným občanům nezbylo nic jiného, aby si zajistili alespoň základní zdroje potravin a získali příjem.
Přestože se ekonomické podmínky v Severní Koreji od té doby zlepšily, vědci nenašli žádné důkazy o tom, že by se obchod na černém trhu zastavil. „Lovec se může současně zapojit do státem povoleného obchodu i do obchodu na černém trhu. Například kůže zvířete, jako je liška obecná, může být odevzdána státu, ale stejně tak může být prodána severokorejským zprostředkovatelům k pašování přes severokorejsko-čínskou hranici. Lovec si může maso zvířete – cenný zdroj potravy – ponechat pro svou rodinu nebo se ho pokusit prodat na místě,“ uvádí zpráva.
Přeshraniční důsledky
Podle výzkumu má rozsáhlý lov divoké zvěře v KLDR vážné důsledky pro populace volně žijících živočichů v zemi. Loví se všechny druhy původních savců s hmotností nad půl kilogramu.
Například sobol, což je druh lasičky, už byl v zemi zřejmě vyhuben úplně. Stejné obavy teď panují i v případě amurských tygrů a amurských levhartů, přičemž se předpokládá, že v důsledku nadměrného lovu došlo také k výraznému snížení populace jelenů.
Vědci varují, že pokud bude Severní Korea v tomto chování pokračovat, může to ohrozit biologickou rozmanitost nejen v této zemi, ale i v celém regionu. Zvířata totiž nezastaví lidmi narýsované hranice.
Apel na Peking
Vědci jsou znepokojení hlavně tím, že Severní Korea nedodržuje vlastní zákony, a současně přiznávají, že nemají žádné páky, aby takové chování nějak změnili. Věří ale, že tlak se vyvinout dá. Vyzývají Čínu, která je klíčovým trhem pro severokorejské produkty z volně žijících živočichů, aby se snažila omezit domácí poptávku po nelegálních volně žijících zvířatech.
Peking by také podle expertů měl vyvinout diplomatický tlak na svého souseda, který je na Číně ekonomicky závislý. Právě Čína je totiž hlavním mezinárodním trhem pro severokorejský obchod s volně žijícími živočichy, mezi jehož významné produkty patří maso, kožešiny a části těl pro použití v tradiční medicíně.
Mělo by to být i v zájmu Číny; některé z těchto obchodů totiž porušují závazky Pekingu jako smluvní strany Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES) a člena Rady bezpečnosti OSN, konkrétně rezoluci Rady bezpečnosti OSN číslo 2397, která zakazuje vývoz potravin ze Severní Koreje.
